Na rozdíl od pana premiéra, jenž teprve před několika týdny přišel na to, že tatáž pomazánka je v Německu levnější než u nás, „blbonáladoví“ občané vědí o cenových rozdílech už dávno.

Proto podobně jako se před čtyřiceti lety pořádaly autobusové nákupní zájezdy do německých demokratických Drážďan – pro dětské oblečení či záclony – tak dneska se jezdí do německy spolkových Drážďan pro leccos, nejen pro „premiérovu“ lískovou pochoutku.

Neboť po Babišovi zděděná drahota, při třetinových platech než u sousedů, dokonce mnohé cenovky v tamních obchodech předčí.

Je na čase Německo vbrzku dohnat (nejlépe předehnat) i v příjmech, když v cenách potravin se nám to už podařilo, dokonce někde jsme i o celé chomáče chlupů v předstihu.

Vláda má ještě skoro dva roky na to, aby naplnila přání skandované lidem v listopadu 89: „Za premiéra Komárka bude koruna jak marka“ v aktualizované verzi, že za koalice Spolu a Pirstanu bude desetikačka jako euro.

Dokud u sousedů výrazně nezdraží kvůli energiím, budou nákupy pokračovat - u nás se kvůli energiím zdraží všechno, potraviny až o 10 procent.

Jakpak na tom budou N***ly tam a u nás? Neudělá pak premiér zkušební nákup v českém marketu, aby se podivil, že tady je sklenice dražší, ačkoli DPH – jako vyvážení balíčku – klesla o celá tři procenta?

Jak vypadal jeden ze sobotních nákupních zájezdů do Drážďan, teď uvidíte.




V osm hodin ráno přijel na domluvené stanoviště speciální autobus, který účastníky do Drážďan odveze, a pak zase přiveze zpět.



-Dobrý den, vítám vás na dnešní cestě. Pojedeme zhruba tři a půl hodinky.

No, nedivte se, s tímhle vozem se tam jezdilo už za Honneckera. Ale gumy má sjeté ještě v normě. Žere už trochu víc, takže to musíme zohlednit v dodatečném příplatku, který bych radši vybral hned…-


Asi v polovině cesty dva účastníci, zjevně dobří známí, nebo snad přímo kolegové z živočišné výroby nebo z pekárny, se začali dohadovat, jak to bude na místě s obědem.

-Slyšel jsem něco o obědě, takže vám mohu říct, že naše centrála má dohodu s armádou, tedy ne s bundeswehrem, ale a Armádou spásy, že za mírnou cenu 4 euro můžete u nich ve stanu chutně poobědvat.

Nevím, jaké menu budou dneska mít, ale obvykle je to šnicl s rajskou a kroupami.

Za další dvě a půl hodiny byli konečně v cíli.


-Tak jsme tady. Odjezd bude ve tři odpoledne, takže na nákupy pár hodin máte. Já si teď skočím na oběd k Heinrichovi, to je šéf zemské centrály, a od tři čtvrtě budu na vás čekat.

A ještě to nejdůležitější. Nenakupujte velké, ostré a rozbitné věci - tedy žádný televizor Phillips nebo velký magič - sakra, to jsme měli v instrukcích před čtyřiceti lety kvůli celníkům.

Takže nakupuje telefony, notebooky - ty jsou lehký - boty na lyže, ale ne hned pět párů. Prostě, aby ty věci daly dohromady patnáct kilo na osobu. Vás je třicet, takže aby to nebylo víc než půl tuny, to bysme se pak vlekli a autobus by moc žral.

Tak hezkej nákup.


Cestou zpět poblíž Teplic. Po třaskavém zvuku, kdy plný vojenský batoh spadne na zem:


Ježimarjá, paninko! Vy jste v tom ruksaku měla aspoň deset nutelí, a každá váží půldruhého kila! A k tomu ještě činky z Akce pro manžela. To je ale nadělení.




Zatracenej premiér!