Pokud si někdo po silvestru kupodivu přivstal a nacházel se ve správnou dobu na správném místě, nemohl přeslechnout cinkání zvonečku a naštvané vyvolávání: Balíček, balíček!

„Tak vstávejte, sakra.“

Já bych do toho kopnul, láteřil sám pro sebe na první pohled Děda Mráz či Santa Klaus, ale ve skutečnosti ministr vnitra.

Jeho pošta totiž nestíhala včas rozvést oněch deset miliónů ozdravných vládních balíčků, a proto na něj hodil Stanjura úkol, ať si to zařídí, jak umí, ale prvního balíček musí mít každý občan.


Přitom to byl právě Stanjura, který mu osekal peníze, a musel řadu poboček zrušit.
Premiér sice zakročil, nenechal v tom ministra vnitra samotného a doručením pověřil i ostatní ministry – s Blažkem rozváží po Brněnsku, Stanujura musí roznášet v Opavě, na severu Dvořák, na jihu to dostal jako stranický úkol – i když dost brbral – hejtman Kuba.

Ale on, ministr vnitra, stejně vyfasoval největší porci, protože musí doručit balíčky ve Středočeském kraji, prý proto, že je Kolíňák! Ale proč taky v Praze?

A pak si sám odpoví. Protože málo ministrů je z Prahy, jsou to samí Brňáci. Aspoň, kdyby mu pomohla Langšádlová, to je skoro Pražanda, z Černošic. A Černochová i Lipavský, co v Praze bydlí, prý na to nemají čas, jsou v pohotovosti kvůli Rusku, jak plaší Řehka.

„Balíček, balíček!

To tady mám stát věčně? No přece od mě nikdo nemůže chtít, abych zvonil u kvartýrů a milostivě prosil o přijetí balíčku? Víte, kolik je v Praze a ve střeních Čechách domácností? 600 tisíc. A dohromady všude skoro pět miliónů!

Tak koukejte se probrat, zvednout a jít fasovat, abyste se zase nevymlouvali, že vláda špatně komunikuje."

Ale zřejmě se doručení povedlo, protože dáreček si už vychutnáváme všichni. I ti, co nevyžádané balíčky nepřijímají.