Jen pouhý týden nás dělí od definitivní tečky za posledním blogem, kdy plody ušlechtilého sedmnáctiletého počínání se stanou historií a bezesporu by na zlatém pevném disku měly spočinout v Památníku národního písemnictví.


Nestane-li se to, budiž aspoň pochválen vydavatel tohoto serveru, že „staré dobré blogy“ budou všem přístupné jako dokumenty doby.

A sociologové, psychiatři, sémantici, korektoři i dohlížitelé na genderovou korektnost a politickou neextrémnost mohou z textů vyvozovat různé závěry o autorech.

Ale i pro studenty společenských věd by to bylo zajímavé téma pro diplomní práce. Při "záplavě" studujících humanitních oborů už pomalu není co zadávat.

Třeba taková darwinovsko-engelsovská diplomka „Podíl blogů AKT na kultivaci politiků“ by mohla vědecky doložit, že psaní o politické kultuře bylo vlastně bušením do zdi, a nikoli do klávesnice.

Politici mají teď volné sítě, a na nich se kultivují. Vyjádřit se ve čtyřiceti znacích je ale kumšt, na rozdíl od rozmáchlého psaní na blogu.

Nebýt další z regulací všeho možného včetně webů, mohlo se psát dál. Není však finančně únosné, aby za každým blogerem pomyslně stál četník a koukal mu na displej.

Člověk aby se poohlížel, kde by mohl psát dál. Kde by to možné bylo, tam ovšem takový rozumný liberalismus jako byl tady, nepanuje. Tam to s hlavní stranou nebylo jisté nikdy a běžně vás „peskují“ editoři.

Každé zlaté časy jednou končí. Jak říkala má dřívější kolegyně, někdejší šéfredaktorka webové verze velkého deníku: „Každá změna je změnou k horšímu.“

A co trachtace za Odejivšího? Mohl by ji z fondu Unifikace názorů zafinancovat Brusel.