Vládce Zlaté kapličky (naproti kavárny Slavia), což není ani vinárna či zlatnictví, ale První kulturní stánek v zemi)nechal předvolanému umělci uvařit kávu, a pak opatrně začal.

„Mistře, moc vás všichni obdivujeme za skvělé výkony v operách. A k tomu jak ještě dokážete hrát! Strčil byste do kapsy klidně pana, pana Vojtu, a nebo Högra, blahé paměti, a také, s jakou lehkostí a grácií, až baletní, se na jevišti pohybujete..“

Mistr se dmul pýchou, jakoby mu ředitel chtěl oznámit, že jej navrhl na státní vyznamenání, anebo, v lepším případě, že mu vyměří nadstandardní osobní plat.“

Nic z toho si ale nevyslechl. Ředitel pojednou změnil optimistický výraz ve tváři na obličej plný chmur.

„Víte, pane kolego, balíček dopadl i na nás, a mně nezbývá nic jiného, než v první vlně zredukovat počet zaměstnanců o třicet, a bude se to týkat i vás, umělců.“

Mistr se na něj nevěřícně podíval, a lehce kroutil hlavou. Ředitel tiše pronesl. „To já..já ne, to..“, větu nedořekl a jen mlčky ukázal nahoru a pokrčil rameny.


„Takže končím?“ ptal se Mistr viditelně ukřivděn.

„Ale ne, v žádném případě. Naopak, právě teď budete mít větší prostor, když se soubory opery, činohry i baletu ztenčí.

Nechal jsem si vypsat seznam oper, kde momentálně vystupujete. Je to Nápoj lásky, Nabucco, Lady Mackbeth z Mcenského újezdu, La grande Nacabre, Růžový kavalír, Don Buone – a to je tak všechno.“

„Není, pane řediteli, ještě zpívám v Rusalce“.

“Vidíte, zapomněl bych. To je přece ten experimentální Vodník, kterého nezpívá jako vždycky basista, ale s vašimi výškami vy. No, i tak se mi zdá, že k vyžití, myslím uměleckému, toho moc není.“

„Ono se toho ale víc přece nestuduje, a taky se střídáme v budově s činohrou,“ oponoval umělec.

„No právě činohru mám pro vás na mysli, Mistře.“

„Jako za někoho záskok? No, kdyby nebylo moc textu, mohl bych do večera ten štěk, snad zvládnout.“

„Ale jakýpak štěk? A nebylo to dneska, ale později.
V Audienci u královny byste si mohl střihnout, ehm, mohl byte ztvárnit roli komorníka Janžurky.

A třeba v Hamletovi jednoho z hrobníků. A také v Krásce a zvířeti byste mohl excelovat. Co tomu říkáte?

Samozřejmě, že nedojde k souběhu, že byste v tutéž dobu měl v Tyláku hrát v Hamletovi a v opeře zpívat Vodníka. To bychom termíny upravili. Kdyby se ovšem jeden titul hrál odpoledne a druhý večer, to by se skloubit jistě dalo.“

Mistr si to v hlavě přebíral, přičemž ředitel ustaraně řekl: “To víte, musím teď zdůvodnit ministerstvu každého člověka. A přijít zrovna o umělce tak širokého záběru by mě opravdu mrzelo. Tak, jak se rozhodnete?“

Mistr kývl. Ředitel radostně zvolal: „Já to věděl, že naši kapličku byste opustit nechtěl. Stejně zodpovědně jako vy, se zachoval kolega z činohry. Má dobrý hlas, bude proto účinkovat také v operním sboru, když se třemi kolegy se rozloučíme. Bude zpívat za tři“, pokusil se ředitel o vtip, ale když host mlčel, rychle mu poděkoval s tím, že rozpis pro obě scény dostane později.

„A mimochodem, máte dnes Mistře volný večer? Jestli ano, měli by pro vás něco v Louskáčkovi, to jim opravdu vytrhnete trn z paty.

Tančil byste nějak podle hudby, a pro hudbu máte přece vynikající cit. A teď se už hlaste u garderobiérek, abyste si vyzkoušel trikot a piškotky.“

„Prosím?“ nechápal Mistr. „To je snad role dámská?“

„Vidíte, to jsem vám zapomněl upřesnit. Buďte ale bez obav, při vaší štíhlé postavě takový detail, jako je pohlaví, nikdo zkoumat nebude. Navíc v moderním divadle se na gender ani na rasu nehledí.

Tak, zlomte vaz, Mistře.