Fiasko? V žádném případě!
Novelizovat, upravit, změnit, vrátit se k úpravě účinné před 1. dubnem. Taková slova zaznívají na adresu zákona o veřejných zakázkách ve znění jeho poslední novely, která nabyla účinnosti na jaře letošního roku. Nemyslím si, že je tato paušální kritika oprávněná. Letošní novela sice má slabá místa, pozitiva ale jednoznačně převažují.
Změna paradigmatu
Co vlastně kritizovaná novela přinesla? V první řadě zcela změnila filosofii zadávání veřejných zakázek. Zatímco dříve bylo těžiště celého procesu – zcela paradoxně – fakticky situováno do doby po uzavření smlouvy, kdy zadavatel s dodavatelem řešil problém víceprací a uzavíral smluvní dodatky, po novelizaci se přesunuje na samý začátek zadávacího řízení. Přesně v duchu rčení „dvakrát měř, jednou řež“.
V důsledku změny koncepce se přirozeně mění i nároky kladené na zadavatele, respektive jejich úředníky. Největší množství práce by nyní měli odvést v počátku, při přípravě veřejné zakázky. Samozřejmě – zamlouvat se jim to nemusí, ale osobně jsem přesvědčen o tom, že jde o správný přístup. Už je proto, že se tak výrazně šetří veřejné prostředky. Ostatně v Semilech, kde soutěžíme již od 30 000 Kč, na tom město skutečně dlouhodobě vydělává.
Kritika novely míří špatným směrem
V reakci na novelu začala zaznívat kritika nabídkové ceny jakožto nevhodného hodnotícího kritéria. Míří špatným směrem. Je tomu tak nejen proto, že zákon o veřejných zakázkách ve znění letošní novely zadavatele k jejímu užití nenutí. Hlavním důvodem je, že má-li být užita jako hodnotící kritérium, je třeba splnit určité předpoklady. Po provedené koncepční změně je to možné jen tehdy, budou-li úředníci dostatečně kvalifikovaní a odvedou maximum už při přípravě veřejné zakázky. Pokud tyto požadavky splní, mohou na cenu soutěžit opravdu bez obav.
Pochopitelně ale nelze kritizovat jen úředníky. Pomoc musí najít v kvalitní zadavatelské metodice a pečlivě zpracovaných prováděcích předpisech. Právě v této oblasti je třeba přiznat určitý dluh, když zákon nabyl účinnosti 1. dubna a prováděcí předpisy až v následujících měsících. V textu samotného zákona ovšem podle mého názoru nelze nalézt výraznější nedostatky – snad s výjimkou povinnosti zrušit zadávací řízení v případě jediné hodnotitelné nabídky, která se v praxi ukázala jako nepřiměřená. Přednosti novely v podobě snížení limitů, zrušení losovaček a zvýšení transparentnosti zadávacích řízení i po více než půlročních zkušenostech s její aplikací převažují.
Mgr. Jan Farský
Přikládám odkazy na záznamy svých vystoupení na Fóru Hospodářských novin na téma "NOVELA ZÁKONA O VEŘEJNÝCH ZAKÁZKÁCH: PROSPÍVÁ NEBO ŠKODÍ?", které proběhlo ve čtvrtek 13. prosince v Praze: záznam č. 1, záznam č. 2.
Změna paradigmatu
Co vlastně kritizovaná novela přinesla? V první řadě zcela změnila filosofii zadávání veřejných zakázek. Zatímco dříve bylo těžiště celého procesu – zcela paradoxně – fakticky situováno do doby po uzavření smlouvy, kdy zadavatel s dodavatelem řešil problém víceprací a uzavíral smluvní dodatky, po novelizaci se přesunuje na samý začátek zadávacího řízení. Přesně v duchu rčení „dvakrát měř, jednou řež“.
V důsledku změny koncepce se přirozeně mění i nároky kladené na zadavatele, respektive jejich úředníky. Největší množství práce by nyní měli odvést v počátku, při přípravě veřejné zakázky. Samozřejmě – zamlouvat se jim to nemusí, ale osobně jsem přesvědčen o tom, že jde o správný přístup. Už je proto, že se tak výrazně šetří veřejné prostředky. Ostatně v Semilech, kde soutěžíme již od 30 000 Kč, na tom město skutečně dlouhodobě vydělává.
Kritika novely míří špatným směrem
V reakci na novelu začala zaznívat kritika nabídkové ceny jakožto nevhodného hodnotícího kritéria. Míří špatným směrem. Je tomu tak nejen proto, že zákon o veřejných zakázkách ve znění letošní novely zadavatele k jejímu užití nenutí. Hlavním důvodem je, že má-li být užita jako hodnotící kritérium, je třeba splnit určité předpoklady. Po provedené koncepční změně je to možné jen tehdy, budou-li úředníci dostatečně kvalifikovaní a odvedou maximum už při přípravě veřejné zakázky. Pokud tyto požadavky splní, mohou na cenu soutěžit opravdu bez obav.
Pochopitelně ale nelze kritizovat jen úředníky. Pomoc musí najít v kvalitní zadavatelské metodice a pečlivě zpracovaných prováděcích předpisech. Právě v této oblasti je třeba přiznat určitý dluh, když zákon nabyl účinnosti 1. dubna a prováděcí předpisy až v následujících měsících. V textu samotného zákona ovšem podle mého názoru nelze nalézt výraznější nedostatky – snad s výjimkou povinnosti zrušit zadávací řízení v případě jediné hodnotitelné nabídky, která se v praxi ukázala jako nepřiměřená. Přednosti novely v podobě snížení limitů, zrušení losovaček a zvýšení transparentnosti zadávacích řízení i po více než půlročních zkušenostech s její aplikací převažují.
Mgr. Jan Farský
Přikládám odkazy na záznamy svých vystoupení na Fóru Hospodářských novin na téma "NOVELA ZÁKONA O VEŘEJNÝCH ZAKÁZKÁCH: PROSPÍVÁ NEBO ŠKODÍ?", které proběhlo ve čtvrtek 13. prosince v Praze: záznam č. 1, záznam č. 2.