S nadšením jsem se pustil do četby programového prohlášení vlády. Na každé straně jsem byl spokojenější a spokojenější. Je v něm všechno a pro všechny.

Zvýší se důchody, přidáno dostanou i hasiči, policisté, vojáci. Úředníci se mohou těšit díky zákoně o státní službě na stabilní, dobře placené zaměstnání. Školné ani zápisné se platit nebude. Poplatky u lékaře a v nemocnici se zruší. Ochrana přírody bude prioritou. Kultura už nebude Popelkou a její rozpočet se skoro zdvojnásobí! A – a to mě potěšilo snad nejvíce, vzhledem k zákonodárné roli Poslanecké sněmovny – vláda bude usilovat o zkvalitnění legislativy. To jsem si oddechl.

Pak jsem začal hledat, kde na to všechno vláda vezme. Zvýšení daní – ne. Snížení sociálních dávek – ne. Zrušení agendy ministerstev – ne. Naopak vláda zbytní. Zeštíhlení úřadů – také ne!

Tak kde na to vláda vezme? Píše se o zefektivnění výběru daní, o transparentních výběrových řízeních, o vyšším zdanění hazardu. Chybí ale napsat kdy, jak a o kolik to zlepší rozpočet. A navíc to bylo snad ve všech dosavadních prohlášeních vlády. Co je tedy nového, jiného? Ministr financí mluví o 350 mld. Kč na účtech ČNB, které tam ale nejsou, o 200 mld. Kč daňových úniků, které ale nikdo neviděl… Asi ví něco, co my ne.

Programové prohlášení vlády je tak krásné – levicově rozdává všem, pravicově zefektivňuje a nezvyšuje daně. Ale nedá se mu věřit. Není to z mého pohledu Programové prohlášení vlády, ale předvolební program. Kampaň už ale skončila, teď je potřeba makat. A ani toto prohlášení, ani dosavadní skutky proti programovému prohlášení – schodkový rozpočet, lex Babiš, zvýšení limitů v zákoně o veřejných zakázkách – mě o důvěryhodnosti nepřesvědčily. A protože ani ve volbách jsem žádnou z koaličních stran nevolil, ani teď je na základě tohoto předvolebního programu volit nebudu, tj. moji důvěru vláda nedostane.

Ale držet palce jí budu. Kdyby splnila jen polovinu toho, co slíbila, nastane u nás ráj…