Zpráva o tom, že politici v honbě za hlasy naslibují, co občanům na očích vidí a následně klidně své sliby poruší. A o tom, že ani volby na podzim 2013 na tom nic nezměnily. Jen míra pokrytectví vzrostla. To vše na příkladu (ne)schvalování zákona o registru smluv.
Nevadí mi, když někdo zákon otevřeně nepodporuje. Je to názor a já ho respektuji. Vadí mi, když jednotliví poslanci opakují jak zákon podporují, ale přitom dělají vše pro to, aby schválen nebyl.


Ve středu 21.5.2014 proběhlo další kolo schvalování, nebo spíše předstírání schvalování, zákona o registru smluv. Byl projednáván v ústavně právním a hospodářském výboru.

Na Ústavně právní výbor (ÚPV) bylo předloženo k zákonu po čtyřech měsících projednávání sedm pozměňovacích návrhů. Na dvou jsme se dopředu dohodli – od Radka Vondráčka (ANO) o nařízení vlády, které by mohlo vyjmout typy smluv, jejichž zveřejněním by mohla být ohrožena konkurenceschopnost státem ovládaných firem, od Jana Chvojky (ČSSD) o odložení povinnosti zveřejňovat smlouvy, faktury a objednávky pro malé obce. Ty jsem byl ochoten jako kompromis připustit. O ostatních, že se bude hlasovat a uvidíme na čí stranu se výbor přikloní.
K tomu se ale ÚPV vůbec nedostalo.
Obecně se, jako už mnohokrát předtím, debatovalo o tom, jestli je zákon potřeba, jestli je dobře připraven, jestli by ho spíše neměla předložit vláda. Jestli náhodou to, že je k němu předloženo tolik pozměňováků neznamená, že je napsán špatně. Znovu a znovu zaznívaly všechny už dávno vyvrácené nesmysly. Znovu a znovu byly všechny do posledního vyvráceny. Účel dlouhého bezobsažného jednání byl ale jasný a od počátku zřejmý – debatovat hodinu, která byla pro projednání zákona ve výboru určena, aby nakonec mohli přítomní poslanci konstatovat, že ho projednat zase nestihli, a že po čtyřech měsících jednání o jedenáctiparagrafovém zákoně musí opět jednání přerušit (hlasoval jsem jediný proti), s tím, že se příští pátek 30.5. sejde znovu výbor a jako odborné poradce si přizve zástupce ministerstva financí, ministerstva vnitra, ministerstva spravedlnosti, úřadu vlády a pokusí se tam mít i zástupce úřadu pro ochranu osobních údajů. Účel tohoto jednání je dopředu jasný. Úředníci (stejně jako politici) tento zákon nechtějí. Bude jim vidět pod ruce, bude vidět, za co utrácejí veřejné prostředky, jak si vydržují spřátelené firmy, jak pro jednotlivá ministerstva a státní podniky pracují stále ty stejné drahé firmy. A tak příští pátek skončí určitě konstatováním, že zákon má mnoho nejasného a je ho třeba přepracovat... Počítám s tím, a tak jsem připraven předložit ho na plénum podle § 40 odst. 2 jednacího řádu jako oponentní zprávu menšiny.

Následovalo jednání Hospodářského výboru. S nejneuvěřitelnějším závěrem jednání výboru, co jsem kdy zažil. Pro právníky a zvláště ty ústavní to může být i vtipné, pro občany je to ale předně smutná zpráva o stavu naší politiky.
Předseda Hospodářského výboru Ivan Pilný (ANO), s kolegy z ČSSD, ANO a ODS, ve snaze neschválit zákon o registru smluv a tvářit se přitom, že ho vlastně podporují, doporučili poslanecké sněmovně, aby projednávání návrhu zákona sněmovna přerušila a vrátila ho vládě k dopracování. Sněmovna tak má vrátit vládě zákon, který vláda ale nepředložila... Není tak co vracet...
Tohle je nekompetentní a pokrytecký krok. Jde jen o snahu zákon neschválit, ale neušpinit si přitom ruce. Přitom po čtyřech měsících projednávání v Hospodářském výboru na stole ležely 3 pozměňovací návrhy, z nichž jeden byl předkladatelem stažen, o dalších dvou se mohlo hlasovat. Ale to by znamenalo, že zákon může postoupit ke schválení ve sněmovně. A to přeci ve skutečnosti nikdo nechce.
A pro tragičnost situace ještě doplnění - pan Pilný je pod návrhem zákona podepsán jako předkladatel. A z členů vlády pak ještě ministryně spravedlnosti Válková, ministryně pro místní rozvoj Jourová, ministr financí Babiš, ministr zemědělství Jurečka, ministr Bělobrádek, ministr kultury Herman, ministr životního prostředí Brabec, ministr obrany Stropnický a k tomu dalších 70 poslanců. Kde dnes jsou? Co na to říct?
Za sebe - nevzdám to. Zákon je v pořádku. Jen politikům a to i těm novým, příliš zachutnala moc a nechtějí se ji vzdát.