Vondra měl odstoupit už dávno!
Premiér měl přijmout rezignaci ministra obrany Alexandra Vondry už dávno a neprotahovat současnou agonii. Problém ovšem nebyl tolik ve Vondrově odbornosti, ale především neschopnosti přijmout politickou odpovědnost za jeho předchozí působení v politice. Stále se vlekoucí kauza ProMoPro se pak pro jeho politickou kariéru stala osudnou.
Po oznámení Vondrovy rezignace jsem nejenom já ocenil jeho odborné schopnosti v roli ministra obrany. Pokud vezmeme v potaz, že Vondrovou předchůdkyní na rezortu obrany byla Vlasta Parkanová, která se proslavila zejména nazpíváním ódy na americký radar a nyní čelí stíhání ohledně nákupu transportních letadel CASA, nevychází v tomto srovnání odstupující ministr zas tak špatně. Jelikož už téměř dva roky podrobně sleduji problematiku armády z pozice stínového ministra, mohu relativně pozitivně hodnotit některé jeho kroky -- ne vždy mediálně vděčná témata.
Tak například rozhodnutí vyřadit soukromé prostředníky z kontroverzních zakázek na ministerstvu obrany, které mimo jiné hlasitě kritizovala i ČSSD, přispělo k jistému zlepšení stavu v rezortu obrany. Vondrovy snahy o nápravu však neměly dlouhého trvání a ministr se musel především věnovat záchraně své politické kariéry. V případě Vondry se však jednalo o předem prohraný boj.
V zemi se silnou demokratickou tradicí by v případě tak závažných pochybností, jakým čelil Vondra v souvislosti s firmou ProMoPro, která zajišťovala ozvučení během českého předsednictví EU, dotyčný vysoce postavený politik musel neprodleně přijmout politickou odpovědnost a odstoupit. Sám jsem veřejně několikrát Vondrovi tento fakt neopomněl připomenout.
Jak poněkud překvapivě přiznal dokonce sám premiér Nečas na včerejší tiskové konferenci , Vondru k rezignaci dohnaly zejména politické okolnosti. Je bohužel až příliš symptomatické pro současnou vládní koalici, že ministři odstupují na základě různých podezření či v důsledku těžko skrývaných třenic mezi jednotlivými koaličními partnery. Můžeme jen spekulovat, nakolik například stále nedošetřená kauza ohledně nákupu letadel CASA a následná série vyhrocených sporů Alexandra Vondry s ministrem financí Kalouskem stála za pádem šéfa resortu obrany.
To nejenom nevypovídá nic dobrého o končícím ministrovi, ale především vrhá špatné světlo na vládu premiéra Nečase jako celek. Pro výběr Vondrova nástupce tak bude zřejmě směrodatné jen jediné kritérium, a to Nečasová zoufalá snaha uspokojit tu či onu rozhádanou část své koalice a zaručit tak přežití své vlády alespoň na pár dalších týdnů. Jakékoliv jiné zájmy -- armády nevyjímaje -- se pro Nečase stávají podružné.
Po oznámení Vondrovy rezignace jsem nejenom já ocenil jeho odborné schopnosti v roli ministra obrany. Pokud vezmeme v potaz, že Vondrovou předchůdkyní na rezortu obrany byla Vlasta Parkanová, která se proslavila zejména nazpíváním ódy na americký radar a nyní čelí stíhání ohledně nákupu transportních letadel CASA, nevychází v tomto srovnání odstupující ministr zas tak špatně. Jelikož už téměř dva roky podrobně sleduji problematiku armády z pozice stínového ministra, mohu relativně pozitivně hodnotit některé jeho kroky -- ne vždy mediálně vděčná témata.
Tak například rozhodnutí vyřadit soukromé prostředníky z kontroverzních zakázek na ministerstvu obrany, které mimo jiné hlasitě kritizovala i ČSSD, přispělo k jistému zlepšení stavu v rezortu obrany. Vondrovy snahy o nápravu však neměly dlouhého trvání a ministr se musel především věnovat záchraně své politické kariéry. V případě Vondry se však jednalo o předem prohraný boj.
V zemi se silnou demokratickou tradicí by v případě tak závažných pochybností, jakým čelil Vondra v souvislosti s firmou ProMoPro, která zajišťovala ozvučení během českého předsednictví EU, dotyčný vysoce postavený politik musel neprodleně přijmout politickou odpovědnost a odstoupit. Sám jsem veřejně několikrát Vondrovi tento fakt neopomněl připomenout.
Jak poněkud překvapivě přiznal dokonce sám premiér Nečas na včerejší tiskové konferenci , Vondru k rezignaci dohnaly zejména politické okolnosti. Je bohužel až příliš symptomatické pro současnou vládní koalici, že ministři odstupují na základě různých podezření či v důsledku těžko skrývaných třenic mezi jednotlivými koaličními partnery. Můžeme jen spekulovat, nakolik například stále nedošetřená kauza ohledně nákupu letadel CASA a následná série vyhrocených sporů Alexandra Vondry s ministrem financí Kalouskem stála za pádem šéfa resortu obrany.
To nejenom nevypovídá nic dobrého o končícím ministrovi, ale především vrhá špatné světlo na vládu premiéra Nečase jako celek. Pro výběr Vondrova nástupce tak bude zřejmě směrodatné jen jediné kritérium, a to Nečasová zoufalá snaha uspokojit tu či onu rozhádanou část své koalice a zaručit tak přežití své vlády alespoň na pár dalších týdnů. Jakékoliv jiné zájmy -- armády nevyjímaje -- se pro Nečase stávají podružné.