Ministerstvo obrany ústy svého mluvčího včera vzkázalo, že neuvažuje o vypovězení smlouvy na nákup letadel CASA, a to i přesto, že se nepodařilo odstranit přetrvávající závady na systému pasivní ochrany těchto strojů. To je naprosto skandální. Česká armáda, která čelí vážným finančním obtížím, není v pozici, aby si mohla dovolit vydržovat operačně téměř nepoužitelná letadla. O tom, že se český daňový poplatník může oprávněně rozčílit, ani nemluvě.

Představitelé armády se k hodnocení zatěžkávacích testů a vůbec možnostem nasazení španělských strojů CASA C-295 M staví opatrně až vyhýbavě. Není se čemu divit, tyto transportní letouny opakovaně neprošly vojenskými zkouškami a už teď je jasné, že sjednání nápravy je v nedohlednu.

Systém pasivní ochrany letadel CASA podle aktuálních informací z médií selhal i v případě posledního testování, které proběhlo v prosinci minulého roku. Jednalo se o další z mnoha neúspěšných testů systému, bez kterého není možné nasadit tato transportní letadla v konfliktních oblastech. Letadla CASA tak nemohou například sloužit potřebám českých vojáků nasazených v Afghánistánu, což byl jeden z hlavních argumentů pro jejich pořízení. Zároveň se potvrdila jako nereálná možnost integrace systému pasivní ochrany od jiného výrobce jako náhrada za ten současný. Operační nasazení letadel CASA proto zůstává výrazně omezené, ne-li nemožné.

Ponechme stranou už tolikrát přetřásané argumenty o nevyhovujících parametrech těchto letadel, a to ať už se jedná o malý dolet, či přemrštěnou cenu celé kontroverzní zakázky. Samostatnou kapitolou zůstávají omezené přepravní schopnosti letounu, který sice pojme standartní přepravní palety používané členskými státy NATO, avšak vzhledem k nízkému stropu letadla mohou být tyto palety naplněny nákladem jen ze dvou třetin. Tragikomický nádech celé této anabázi dodává zhruba dva roky stará historka, kdy se české ministerstvo zahraniční pokoušelo dopravit svým diplomatům do Libye opancéřovanou toyotu a pro její přepravu zvolilo právě jeden z letounů CASA. Nicméně z nápadu muselo rychle sejít, neboť se zjistilo, že proti původním očekávání se automobil do přepravního prostoru letadla nevejde.

Vedení ministerstva obrany musí přestat přešlapávat na místě a přistoupit k radikálnímu řešení formou vrácení letounů. Ano, je pravda, že vzhledem k rigidně stanoveným smluvním podmínkám může být takové řešení obtížné, ale jakou má ministerstvo alternativu? Buď bude předstírat jako doposud, že je vše v relativním pořádku, a letouny s omezeným operačním nasazením si ponechá a navíc bude pokračovat ve vyplácení sta milionových částek za jejich servis. Nebo pohlédne pravdě do očí a přizná, že vyhlídky na zlepšení jsou jen mizivé, a jediné řešení je proto nevyhovující stroje vrátit.