Vláda bez silného politického mandátu a jen s omezenou schopností prosazovat své priority bude jen složitě hledat cestu k oživení ekonomického růstu a spíše jen přispěje k dalšímu prohloubení frustrace občanů z politiky. Ale nemusí tomu tak být.

Tento pátek a sobotu nás čekají předčasné volby v důsledku nedávného pádu Nečasova kabinetu, který sice několikrát doslova přežil vlastní politickou smrt, ale na konci přeci jen podlehl smršti afér kolem zneužívání vojenského zpravodajství a podplácení vlastních poslanců. Zároveň tu však zůstává hořká vzpomínka na tři roky handrkovaní a nekonečných politických krizí v režii dvou pravicových stran a businessového projektu majitele bezpečnostní agentury. A výsledek pro občana?

Permanentní paralýza předchozí vlády přivedla naši zemi na pokraj skutečné krize vládnutí. Aby pravicová koalice nějakým způsobem zakryla svoji neakceschopnost a rozhádanost, častovala se nálepkou „vlády rozpočtové odpovědnosti“. Neustále jsme tak slýchali, že světovou ekonomickou krizi můžeme přečkat právě jen díky Kalouskovým škrtům. Tento zázračný recept však měl jeden vážný problém: česká ekonomika jako jediná v regionu Střední Evropy stagnovala, zatímco ostatní země vykazovaly růst. Proti politice škrtů Nečasovy vlády vznesl svoje výhrady i Mezinárodní měnový fond. Ekonomika v recesi, omezování investic do infrastruktury, osekávání zdravotnictví, chaos v daňovém systému, zpackané čerpání evropských fondů patří tak mezi nejviditelnější výsledky vlády pravice.

Krize vládnutí: nová vláda musí chtít víc než přežít

Nová vláda proto bude muset mít silný mandát k rozhýbání ekonomiky a trhu práce. Nová vláda musí zároveň vrátit důvěru občanů v politiky, který značně utrpěla vlivem politických krizí posledních let. Lidé právem očekávají, že stát začne znovu poskytovat služby, na které má jako daňový poplatník právo. Příští vláda bude muset okamžitě stabilizovat situaci ve zdravotnictví, aby bylo na úhradu zdravotní péče. Nová vláda se bude muset mimo jiné věnovat vzniku nových míst v mateřských školkách. Pro novou vládu bude muset být priorita, aby úřady práce nebyly jen sčítacím místem nezaměstnaných, ale aby se staly aktivním partnerem při hledání práce. To se jí ale nemusí povést, pokud se v parlamentu nebude moci opřít o dostatečnou podporu k prosazení nezbytných zákonu a opatření. Atomizovaný parlament se může stát nepřekonatelnou překážkou.

Nové politické strany slibují o sto šest, ale pamatujete ještě na Věci veřejné?

Je na místě se obávat roztříštěnosti nové Poslanecké sněmovny vlivem příchodu nových politických uskupení. Jak ukázala zkušenost s Věcmi veřejnými, můžou tyto nové subjekty, vytvořené těsně před volbami na bázi podnikatelského projektu, značně paralyzovat české politické prostředí. A výsledkem je pak ochromená vláda, neschopná prosadit takřka nic.

Určitě si ještě všichni vzpomeneme na nekompromisní prohlášení čelních „véčkařů“ Radka Johna a Víta Bárty o jejich odhodlání bojovat s korupcí. Jen aby následně pronikl na veřejnost takzvaný etický kodex VV, kde si špičky strany stanovily, že budou předražovat státní zakázky o deset procent na ministerstvech pod jejich kontrolou. Rozpad a odchod Věcí veřejných z vlády pak na sebe dlouho nenechal čekat. Není asi náhodou, že Vít Bárta, bývalý superguru VV, nyní kandiduje jako lídr hnutí Usvít podnikatele Tomia Okamury v Plzeňském kraji. Jakou změnu nám přinese znovuzvolení pana Bárty?

Přestože zavedené strany mají k dokonalosti daleko, je díky jejich rozvinuté členské základně, jakož i zkušenostem s řízením státu méně pravděpodobné, že se stanou mocenským nástrojem bezpečnostní agentury či velkopotravinářského koncernu.

Čekání na českého Berlusconiho

Každý by asi měl zvážit, nakolik důvěryhodně může působit politická strana, která byla založena účelově jen několik měsíců před volbami, a kromě pár líbivých hesel a několika známých tváří je naprosto nečitelná, neboť za ní nejsou vidět vůbec žádné výsledky. O to závažnější problém jsou pak uskupení jako hnutí ANO miliardáře pana Babiše. Stát není firma, ať si prohlašuje pan Babiš, co chce. Cílem firmy je zisk. Cílem státu je, aby se postaral o slušné podmínky k životu pro své občany. Bezpečnost v ulicích, fungující zdravotnictví a kvalitní školství jsou statky, které neprodukují zisk v pravém slova smyslu, ale jsou nezbytné pro chod jakéhokoliv vyspělého státu. V Itálii od devadesátých let byl střídavě u moci Silvio Berlusconi, jeden z nejbohatších Italů a vlastník významné části tamních medií. Berlusconi zpočátku díky svému mediálnímu vlivu byl svými podbízivými a zdánlivě jednoduchými recepty schopen uhranout významnou část italských voličů. Italská ekonomika je nyní díky Berlusocniho vládám v zajetí vážné politické a ekonomické krize. Chce se věřit, že Berlusconiho příklad nebude nic víc než jen příliš lákavé srovnání se současnými poměry na české politické scéně.

15 minut Vašeho času může o víkendu rozhodnout

Odvolit včetně cesty do volební místnosti většině z nás nezabere více než 15 minut. Tato čtvrthodina však může zásadním způsobem rozhodnout o budoucích poměrech v našem statě na celé čtyři příští roky. Volby často nejsou o ideálním výběru. Politika je často o tvrdých kompromisech. Ale na jejich konci musí být ochota věci prosazovat a zlepšovat. V nadcházejících volbách tak budeme rozhodovat, zdali příští vláda bude věnovat většinu času koaličním sporům, či zdali bude schopna opravdu vládnout a řešit problémy občanů. Tento pátek a sobotu i Vašich 15 minut může rozhodnout.