Odkaz Nelsona Mandely: Celoživotní příběh boje proti nesnášenlivosti a rasismu
Včera navždy odešel jeden z velikánů světové politiky a neúnavných bojovníků za rovnoprávnost - Nelson Mandela. První demokraticky zvolený prezident Jihoafrické republiky zemřel ve svých 95 letech. Jeho poselství tolerance a odmítání rasismu by mělo zůstat zdrojem inspirace pro všechny z nás.
Nelson Mandela se stal nezpochybnitelným symbolem odmítání bezpráví a rasové nesnášenlivosti. Hlasitě vystupoval proti společenskému zřízení, které cíleně utlačovalo jednu skupinu obyvatel země pouze na základě barvy jejich pleti.
Po pádu apartheidu se v roli prvního demokraticky zvoleného prezidenta Jižní Afriky zásadní měrou zasadil o poklidný přechod země a vyrovnání s vlastní minulostí. Místo nenávisti a touhy po pomstě prosazoval porozumění a národní smíření.
I přes porážku apartheidu zůstává rasová nesnášenlivost významným celosvětovým tématem. Sílící sociální napětí a ekonomické obtíže vytváří pomyslnou živnou půdu pro hledání obětních beránků, tak často ústící v xenofobii a rasismus. Odlišnost ve formě barvy pleti se v té nejjednodušší formě lehce stává záminkou pro ventilaci vlastní frustrace a nespokojenosti. S tímto fenoménem se i v České republice, obzvláště v ekonomicky těžce zkoušených regionech, musíme sami potýkat.
Nejednou přitom dáváme volný průchod emocím, jako je strach a nedůvěra, které nemají oporu v reálném stavu věcí. Najít v sobě vnitřní odvahu těmto negativním emocím vzdorovat se může často zdát jako těžko zvládnutelné a zůstává osobní výzvou jak pro každého z nás, tak i pro společnost jako celek.
Životní odkaz Nelsona Mandely nám bude navždy připomínat sílu nesobeckého odhodlání měnit věci k lepšímu. Jeho činy budou i nadále promlouvat do našeho svědomí a připomínat nám nepřípustnost ideologie rasové nesnášenlivosti.
Nelson Mandela se stal nezpochybnitelným symbolem odmítání bezpráví a rasové nesnášenlivosti. Hlasitě vystupoval proti společenskému zřízení, které cíleně utlačovalo jednu skupinu obyvatel země pouze na základě barvy jejich pleti.
Po pádu apartheidu se v roli prvního demokraticky zvoleného prezidenta Jižní Afriky zásadní měrou zasadil o poklidný přechod země a vyrovnání s vlastní minulostí. Místo nenávisti a touhy po pomstě prosazoval porozumění a národní smíření.
I přes porážku apartheidu zůstává rasová nesnášenlivost významným celosvětovým tématem. Sílící sociální napětí a ekonomické obtíže vytváří pomyslnou živnou půdu pro hledání obětních beránků, tak často ústící v xenofobii a rasismus. Odlišnost ve formě barvy pleti se v té nejjednodušší formě lehce stává záminkou pro ventilaci vlastní frustrace a nespokojenosti. S tímto fenoménem se i v České republice, obzvláště v ekonomicky těžce zkoušených regionech, musíme sami potýkat.
Nejednou přitom dáváme volný průchod emocím, jako je strach a nedůvěra, které nemají oporu v reálném stavu věcí. Najít v sobě vnitřní odvahu těmto negativním emocím vzdorovat se může často zdát jako těžko zvládnutelné a zůstává osobní výzvou jak pro každého z nás, tak i pro společnost jako celek.
Životní odkaz Nelsona Mandely nám bude navždy připomínat sílu nesobeckého odhodlání měnit věci k lepšímu. Jeho činy budou i nadále promlouvat do našeho svědomí a připomínat nám nepřípustnost ideologie rasové nesnášenlivosti.