První Československou ústavu schválil tzv. revoluční parlament před pětadevadesáti lety. Událost připomíná pamětní deska na budově Poslanecké sněmovny PČR a v těchto dnech i výstava v prostorách sněmovny.

Výročí první prvorepublikové ústavy není jen formální událostí. Právě v poslední době je toto téma velmi aktuální v souvislosti s diskusemi o možných úpravách současného znění. Je dobré si připomenout, že i přes mnohé společenské výkyvy i rozdělení společného státu se naše základní právní norma za 95 let v zásadě nezměnila. Zásadní teze zůstaly platné dodnes, což svědčí o kvalitě, kterou jí dali do vínku její tehdejší tvůrci.
Ústavní listina Československé republiky z roku 1920 byla jednoznačně hlavní předlohou pro první českou ústavu, která byla sepsána v roce 1992 a platí až na několik úprav i nyní. Nejdříve si ale shrňme, za jakých okolností původní klíčový dokument našich dějin vznikal. V roce 1920 Ústavní listinu schvaloval jednokomorový, tzv. revoluční, parlament. Na textu naší první ústavy se podílely významné osobnosti tehdejší politiky – především sociální demokrat Alfréd Meissner, ministr a pozdější premiér Antonín Švehla nebo profesor Jiří Hoetzel. Listina vycházela z několika vzorů – rakouské ústavy, z ústavy třetí francouzské republiky nebo z preambule americké ústavy z roku 1787.
Projednávání ústavy tehdejším Národním shromážděním nebylo ani tenkrát vůbec jednoduché. Schůze trvala 20 hodin a poslanci ji ukončili v půl čtvrté ráno 29. února zpěvem české a slovenské hymny a provoláním slávy prezidentovi Masarykovi. Tento významný den dodnes připomíná pamětní deska z roku 1933 na budově Poslanecké sněmovny ve Sněmovní ulici.
Připomínání si prvorepublikové ústavy není tedy jenom účelové vyhledávání významného dne naší historie. Jak už jsem uvedl, byla hlavní inspirací při formulování textu dnešní ústavy. Oba dokumenty mají obdobnou strukturu, využívají stejných pojmů a názvů. Již při nahlédnutí na jednotlivé hlavy ústavy je tato shoda naprosto zřejmá. Obdobně jako prvorepubliková ústava vycházela ta nynější z principu parlamentní formy vlády, kde poslanecká sněmovna vyjadřuje vládě důvěru a nedůvěru. Ve svém původním znění se rovněž téměř shodoval způsob volby prezidenta oběma parlamentními komorami, podobně jako například pasáže týkající se doživotní imunity poslanců.
Pravomoci prezidenta, postavení ústavních soudců, délky jejich funkčního období, způsob jmenování bankovní rady, klouzavý mandát poslanců nebo odstranění některých nelogičností jsou předmětem diskusí, které by měly vyvrcholit změnou současné ústavy. Odhaduji, že ze stávajících 25 navrhovaných úprav projde zhruba jedna třetina. Jde však většinou o technické záležitosti, nikoliv o změnu ducha dokumentu. Je dobře, že pro pozměnění tohoto zásadního zákona je nutná shoda napříč politickými stranami v obou komorách parlamentu. Jedině tak budeme mít stabilní a kvalitní ústavu, která je u nás, podobně jako ve všech vyspělých zemích, základem funkčního demokratického systému.