V prvních dvou červencových dnech jsme si připomněli sté výročí památné bitvy u Zborova. Bylo mi ctí, že jsem měl možnost se jako vedoucí české delegace přímo v místě tehdejších bojů na území dnešní Ukrajiny poklonit památce československých legionářů. Tito bojovníci se zasloužili o naši samostatnou republiku, dobrovolně se přihlásili a neváhali vykoupit svobodu národa vlastní krví. V této souvislosti mi to připomnělo známý citát Winstona Churchilla. Ten říkal, že dobrovolníci jsou dvakrát občané. O legionářích toto pravidlo platí o to více.

To, že jsme navštívili zborovské bojiště jako představitelé českého státu, je i zásluhou hrdinů, kteří zde před sto lety bojovali. Zborov se stal jedním z významných mezníků, které výrazně pomohly k uznání legitimity našeho zahraničního odboje ze strany spojenců. A následně k přijetí politických požadavků, jež vedly ke vzniku Československa.

Zborov, stejně jako další bojiště východní a západní fronty, se stal svědkem nasazení a hrdinství československých legionářů. Tady na Ukrajině se utvářely bojové tradice našich ozbrojených sil. Bojovali zde mimo jiné pozdější generálové Jan Syrový a Ludvík Svoboda, či spisovatel Rudolf Medek.

Tomáš Garrigue Masaryk si velmi dobře uvědomoval význam bojového vystoupení legionářů pro vznik samostatného státu. Přiznával, že rozhodnutí vyslat vojáky do boje a na možnou smrt byla ta nejtěžší, jaká kdy v životě musel učinit. Rozkazy podepisoval s vědomím, že je to nezbytně nutné. Že za vlastní stát je třeba bojovat.

Byla to nepochybně právě věrnost národní myšlence, která nevycvičené, špatně vyzbrojené a vystrojené dobrovolníky přivedla k velkému zborovskému vítězství. Naši legionáři dokázali během několika hodin to, co se nepodařilo mnohem sinějším ruským jednotkám. Dokázali to proto, že bojovali za svobodu, za vlast, za demokracii.

Svět pořád není bezpečný. My už dlouho žijeme v míru. Ale zde na Ukrajině se stále válčí. Válčí se za svobodný a svébytný stát. A v mnoha dalších konfliktech je třeba nasazení našich dnešních legionářů. Bojová tradice od Zborova je pochodeň, kterou dějinami nesou další generace hrdinů. Bez těchto hrdinů by se naše bezpečí a svoboda staly iluzí.

Vzdávám čest hrdinům od Zborova. A všem dalším hrdinům, kteří byli, kteří jsou a kteří budou. Každý národ potřebuje své hrdiny. Oněch tři a půl tisíce dobrovolníků, kteří zde před stoletím stáli na bitevním poli, jimi nepochybně jsou.

Jsem hrdý na to, že se ve Sněmovně podařilo po vzoru našich předchůdců přijmout usnesení, které jsme vložili do schránky přímo do památníku připomínajícím zborovské hrdiny. Bylo mi ctí toto usnesení předložit, proto mi dovolte část z něj ocitovat: „S hlubokou úctou a vděčností si připomínáme 1. a 2. červenec 1917 jako slavné dny naší historie. Oběti československých legionářů přinesly u Zborova velké vítězství a významně přispěly k uznání legitimity zahraničního odboje a našeho práva na sebeurčení. Činy legionářů by neměly být nikdy zapomenuty. Hrdinové od Zborova zasloužili se o stát.“

T. G. Masaryk říkával: „Člověk mnoho vydrží, má-li cíl“. Sotva která událost je lepším potvrzením pravdivosti jeho slov, než tato sto let stará bitva. Českoslovenští legionáři měli velký a vznešený cíl. A dostáli mu se ctí. Proto hrdinové od Zborova nebudou nikdy zapomenuti!

Článek vyšel ve zkrácené verzi v dnešním vydání Lidový novin (3.července 2017)