Že by ministerstvo obrany už konečně začalo nakupovat a modernizovat?
Česká armáda je díky výkonům našich vojáků vysoce hodnocena doma i v zahraničí, bohužel jsou tito profesionálové často nuceni používat zastaralou techniku, která pamatuje „nejlepší roky“ Varšavské smlouvy. Jako pozitivní se proto jeví zpráva z tohoto týdne: Armáda pořídí v příštích letech více než 140 lehkých bojových vozidel za 9,2 miliardy korun. Zakázka se bude dávat napřímo bez výběrového řízení. Pro současného ministra obrany Martina Stropnického to bude zřejmě největší nákup armádní techniky za celé jeho funkční období. Chce se zvolat hurá, a že se ministerstvo obrany konečně rozhoupalo k modernizaci armádní techniky. Ale jak se říká, není všechno zlato, co se třpytí.
Armáda sice dostane nové moderní bojové vozy, které potřebuje, ale je škoda, že se ministr Stropnický během svých téměř čtyř let ve funkci více nesoustředil na změnu a zpružnění celého systému nákupů v armádě. Zástupce ANO v čele resortu obrany je totiž strávil tím, že se spíše vymlouval na špatně nastavený systém zadávání zakázek, než aby se soustředil na jeho změnu.
Místo toho ministr Stropnický rád barvitě popisoval, jak je spousta věcí na ministerstvu obrany špatně, jak se plýtvá a nakupovalo se nekoncepčně. Omezil se na to, co často dělají s oblibou někteří ministři za ANO – kritizoval, ale v řadě případů nekonal. Nepočítáme-li tedy rekordní výměnu čtyř náměstků v čele klíčové sekce akvizic během tří let.
Nakonec jako v případě nákupu oněch 140 bojových vozidel využil ministr Stropnický praxi běžně používanou jeho předchůdci – tedy nákup formou zadání zakázky bez výběrového řízení. Pouze se tak potvrdilo to, že za současného stavu je velmi složité, a hlavně časově náročné, velké modernizační projekty realizovat a zadání napřímo je tak často jedinou možností, a to i přesto, že je tento způsob někdy, ať už oprávněně či ne, kritizován.
Současnému ministrovi přitom hrálo všechno do karet a jeho předchůdci by mu to mohli závidět. Zhoršující se bezpečnostní situace, podpory veřejnosti a vůle koalice v čele s ČSSD k navýšení rozpočtu na obranu však nevyužil tak, jak mohl.
Panu ministrovi jsem například jako předseda Poslanecké sněmovny opakovaně nabízel, že mu ve Sněmovně pomůžu, pokud by chtěl pomoci s legislativním procesem v oblasti armádních zakázek. Konkrétní návrhy jsem však nikdy nedostal. Doteď si pamatuji rozhovor s jeho dřívějším náměstkem pro akvizice a nynějším politickým náměstkem Danielem Koštovalem, který sliboval, že návrhy zašle. Nikdy jsem je však neobdržel.
Nerozhodnost Martina Stropnického nelze nevnímat jinak než jako nevyužitou příležitost. Nákup desítek nových lehkých bojových vozidel je určitě dobrým rozhodnutím, ale bohužel zanikne v řadě nerealizovaných či odložených modernizačních projektů a hlavně nezreformovaného akvizičního procesu na ministerstvu obrany, který ale už bude muset řešit až příští ministr.
Pokud mě chcete kontaktovat anebo chcete vědět více o mých názorech, využijte můj Twitter @jhamacek na adrese www.twitter.com/jhamacek a Facebook www.facebook.com/hamacekjan/, případně navštivte mé webové stránky www.hamacek.cz
Armáda sice dostane nové moderní bojové vozy, které potřebuje, ale je škoda, že se ministr Stropnický během svých téměř čtyř let ve funkci více nesoustředil na změnu a zpružnění celého systému nákupů v armádě. Zástupce ANO v čele resortu obrany je totiž strávil tím, že se spíše vymlouval na špatně nastavený systém zadávání zakázek, než aby se soustředil na jeho změnu.
Místo toho ministr Stropnický rád barvitě popisoval, jak je spousta věcí na ministerstvu obrany špatně, jak se plýtvá a nakupovalo se nekoncepčně. Omezil se na to, co často dělají s oblibou někteří ministři za ANO – kritizoval, ale v řadě případů nekonal. Nepočítáme-li tedy rekordní výměnu čtyř náměstků v čele klíčové sekce akvizic během tří let.
Nakonec jako v případě nákupu oněch 140 bojových vozidel využil ministr Stropnický praxi běžně používanou jeho předchůdci – tedy nákup formou zadání zakázky bez výběrového řízení. Pouze se tak potvrdilo to, že za současného stavu je velmi složité, a hlavně časově náročné, velké modernizační projekty realizovat a zadání napřímo je tak často jedinou možností, a to i přesto, že je tento způsob někdy, ať už oprávněně či ne, kritizován.
Současnému ministrovi přitom hrálo všechno do karet a jeho předchůdci by mu to mohli závidět. Zhoršující se bezpečnostní situace, podpory veřejnosti a vůle koalice v čele s ČSSD k navýšení rozpočtu na obranu však nevyužil tak, jak mohl.
Panu ministrovi jsem například jako předseda Poslanecké sněmovny opakovaně nabízel, že mu ve Sněmovně pomůžu, pokud by chtěl pomoci s legislativním procesem v oblasti armádních zakázek. Konkrétní návrhy jsem však nikdy nedostal. Doteď si pamatuji rozhovor s jeho dřívějším náměstkem pro akvizice a nynějším politickým náměstkem Danielem Koštovalem, který sliboval, že návrhy zašle. Nikdy jsem je však neobdržel.
Nerozhodnost Martina Stropnického nelze nevnímat jinak než jako nevyužitou příležitost. Nákup desítek nových lehkých bojových vozidel je určitě dobrým rozhodnutím, ale bohužel zanikne v řadě nerealizovaných či odložených modernizačních projektů a hlavně nezreformovaného akvizičního procesu na ministerstvu obrany, který ale už bude muset řešit až příští ministr.
Pokud mě chcete kontaktovat anebo chcete vědět více o mých názorech, využijte můj Twitter @jhamacek na adrese www.twitter.com/jhamacek a Facebook www.facebook.com/hamacekjan/, případně navštivte mé webové stránky www.hamacek.cz