Čínská kultura je vysoce kontextuální. Je to vidět i na politických projevech. Někdy totiž nejde zase tak moc o to, co byl řečeno (obsahy projevů mohou připadat nezúčastněnému pozorovateli jako „přes kopírák“), ale jak to bylo řečeno. Jde ale také o to - a možná v první řadě - co nebylo řečeno vůbec.

Projev nastupujícího presidenta Xi Jipinga (nyní generálního tajemníka strany, jehož uvedení do role presidenta je již jen formalitou) ukazuje, co vlastně vše mohlo být (ne)řečeno a jaký význam tomu někteří komentátoři přikládají.

Zatímco odkazy na to, že je potřeba budovat společnost, která bude více ohleduplná k materiálním potřebám občanům (lepší vzdělání, bydlení, sociální pojištění), se více méně daly čekat, celkový důraz na neideologické vyznění řeči je novinkou. Jen jednou se například v projevu novopečeného tajemníka objevilo slovo „socialismus“.

Zdánlivě bagatelnímu faktu ovšem v Číně přikládají komentátoři zásadní význam. Na Čínu se dnes ze západu často díváme, jako na kapitalistickou společnost, je ale skutečností, že 70 procent čínského HDP stále generuje stát a státní podniky.

Deset let vlády bývalého vedení (tedy presidenta Hu a premiéra Wena) sice přineslo dvojnásobné zvýšení čínského HDP, nicméně na poli politické a hlubší ekonomické reformy se zase tolik zásadního neudálo (např. ve srovnání se vstupem Číny do WTO, jemuž předcházela celá dekáda příprav).

Zdá se, že budoucí president Xi si je vědom potřeby dalších, minimálně ekonomických reforem. Vedle vyznění zmiňovaného "inauguračního" projevu to zdůraznil to také tím, že se hned v prosinci vydal na pracovní cestu na jih, do základny čínského kapitalismu, provincie Guangdong.

Symbolika je jasná – před třiceti dal podobnou „jižní cestou“ najevo tehdy odcházející Deng Xiaoping, že Čína se bude daleko více soustředit na podporu soukromého podnikání a exportu.

Nastartoval tak růst, který trvá dodnes.