...aneb Kapesní průvodce okradeného muže po českých soudech.




V životě jsem neměl co do činění ani s policií, ani se soudy. Osmého července 2007 jsem se stal obětí trestného činu. S dcerou jsem se šel projít po Českém ráji, mezi tím někdo vyrazil okno auta a ukradl, co se dalo. Na policii jsem jít nechtěl. Plačící dcera byla jiného názoru. Na okrsku v Mladé Boleslavi jsme strávili skoro tři hodiny. Policista pečlivě zapisoval barvu a velikost ukradeného oblečení, výrobní čísla i ceny mobilu a MP3. Na počítači psal dvěma prsty. Dcera mu přes rameno opravovala gramatické chyby. Nedělal jsem si iluze, že by zloděje chytili. Omyl. Policie recidivistu R. S. dopadla. Krádeží měl na triku mnohem víc. Devátého dubna 2008 ho Okresní soud v Mladé Boleslavi odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců ve věznici s ostrahou a k náhradě způsobené škody. V mém případě to bylo 7 630, - Kč. O tři měsíce později zamítl Krajský soud v Praze odvolání a rozsudek okresního soudu potvrdil.

Byl jsem pyšný, že žiji v právním státě. Půl roku jsem trpělivě čekal na vysouzené peníze. Pořád nic. Zneklidněný jsem se svěřil pacientovi - právníkovi. „To byste se, pane doktore načekal. O výkon rozhodnutí musíte sám žádat soud v místě trvalého bydliště pachatele.“, poradil mi. Proč mne o tom soud nepoučil? Asi předpokládal, že to vím. Moje chyba. Dvanáctého listopadu 2008 jsem poslal Obvodnímu soudu pro Prahu 9 návrh nařízení výkonu rozhodnutí. Za dva týdny vydal soud usnesení, ve kterém mne žádá, abych návrh doplnil o osobní údaje pachatele a připojil exekuční titul. Protože jsem pachatele neznal a netušil, co je to exekuční titul, požádal jsem desátého prosince 2008 o pomoc Okresní soud v Mladé Boleslavi. Když pachatele odsoudil, musí ty informace mít, říkal jsem si. Sedmnáctého prosince 2008 jsem poslal Obvodnímu soudu pro Prahu 9 další dopis s návrhem na uhrazení srážkou ze mzdy pachatele, s osobními údaji účastníků řízení a přiložil originál rozsudku. Tentýž soud dostal dvanáctého ledna 2009 ještě rozsudek mladoboleslavského soudu s doložkou právní moci - exekuční titul. Byl jsem si jistý, že už je všechno v pořádku. Nebylo.

Sedmadvacátého února 2009 vydal Obvodní soud pro Prahu 9 usnesení, ve kterém moje podání odmítl: „Přestože výslovně navrhl, aby byl výkon rozhodnutí proveden srážkami ze mzdy povinného, respektive srážkami z pracovní odměny povinného ve věznici, plátce mzdy, respektive věznice, řádně označen nebyl a soudu se rovněž nepodařilo zjistit, že by se povinný nacházel ve výkonu trestu.“. Proti usnesení jsem se odvolal. Obvodní soud pro Prahu 9 jsem upozornil, že „zjištění místa současného pobytu pachatele, jeho pracovního zařazení, majetkových poměrů a plátce mzdy je zcela mimo moje možnosti ambulantního lékaře“. Požádal jsem soud, „aby si tyto informace opatřil v rámci součinnosti státní správy, případně mi poradil, kde a jakým způsobem mi budou poskytnuty tak, aby vyhověly podání k nařízení výkonu rozhodnutí.“. Šestadvacátého března 2009 vydal Obvodní soud pro Prahu 9 usnesení, ve kterém mne žádá, abych svoje odvolání „doplnil o náležitosti uvedené v ustanovení paragrafu 205 o.s.ř. a uvedl, v čem spatřuji nesprávnost tohoto rozhodnutí a čeho se odvoláním domáhám, t.j.,jakým způsobem má odvolací soud rozhodnout.“. V odvolání Obvodnímu soudu pro Prahu 9 ze sedmnáctého dubna 2009 připomínám, že:…„mi nejsou známy náležitosti uvedené v paragrafu 205 o. s .ř. a není mi tedy jasné, jaké informace mám doplnit, resp. jak si je mám opatřit, odvoláním se domáhám náhrady způsobené škody ve výš 7630,- Kč, a soud má rozhodnout tak, abych peníze dostal.“. Snad konečně pochopí, že je nechápu a poradí mi tak, abych je pochopil. Nepochopili. Neporadili.

Jedenadvacátého května 2009 potvrdil Městský soud v Praze usnesení soudu I. stupně a moje podání odmítl. „Oprávněný se domáhá nařízení výkonu rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky srážkami ze mzdy, podle paragrafu 261 odst. 1 o. s. ř., je proto povinen v návrhu na řízení výkonu rozhodnutí označit toho, vůči komu má povinný nárok na mzdu (plátce mzdy). Tuto svoji povinnost oprávněný nesplnil. K odvolacím námitkám oprávněného lze ještě uvést, že soud rozhodující o návrhu nařízení výkonu rozhodnutí není oprávněn zjišťovat plátce mzdy povinného a tento údaj lze zjišťovat jen dotazem povinného v rámci činnosti soudu před nařízením výkonu rozhodnutí na žádost účastníka.“. Jakému soudu jsem měl svůj dotaz před podáním návrhu adresovat? Proč mne na to dřív nikdo neupozornil? Pětadvacátého června jsem se dovolal k Nejvyššímu soudu ČR. Má moji nejvyšší důvěru. V jeho čele stojí paní doktorka Iva Brožová. Hovoří jasně a srozumitelně. Určitě mi všechno vysvětlí.

Naděje uhasla dřív, než jsem očekával. Jen čtyři dny po jeho odeslání mi přišlo sedmé usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9: „Soud vyzývá dovolavatele, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Nebude-li do 20 dnů předložena podepsanému soudu plná moc advokáta a jím sepsané odvolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.“. Dole stálo, že pokud splňuji podmínky pro osvobození od soudních poplatků, mohu soudu navrhnout, aby mne od nich osvobodil. Netuším, jaké podmínky bych měl splnit. Zase mne o tom nikdo nepoučil. Prvního července jsem požádal soud, aby mi přidělil advokáta ex offo. Současně jsem se s prosbou o právní pomoc obrátil na ministryni spravedlnosti JUDr. Danielu Kovářovou. Odpověděla obratem. „K Vaší prosbě nezbývá než sdělit, že ministerstvo spravedlnosti jako ústřední orgán státní správy, ani paní ministryně stojící v jeho čele, nejsou v rámci své odpovědnosti za chod justice jako celku zmocněni zaujímat závazná právní stanoviska a řešit anebo navrhovat postup k řešení konkrétních soukromoprávních případů jednotlivých občanů. Doporučujeme Vám tedy, abyste se o radu obrátil na kteréhokoliv advokáta, což v daném případě, kdy nejste v exekuční problematice zcela orientován, považujeme za nutné.“.

Není nad dobrou radu. Připadá mi to stejné, jako kdybych na pacienta vychrlil diagnózu latinsky, on mi nerozuměl a já mu poradil, ať si zaplatí někoho pro dovolání k lékařské komoře, kde mu to vysvětlí. S přidělením advokáta na náklady státu to není vůbec jednoduché. Třetího srpna, dva dny před odjezdem na dovolenou, mi přišlo osmé usnesení obvodního soudu s tiskopisem „Potvrzení o osobních poměrech“. Na šesti stranách mám uvést průměrný čistý měsíční výdělek a doložit jej potvrzením zaměstnavatele, vyplnit příjmy z hmotného a sociálního zabezpečení, doložit movitý i nemovitý majetek a příjmy manželky. „Pokud nebude přiložený tiskopis - potvrzení o Vašich poměrech v soudem stanovené lhůtě 15 dnů ode dne doručení řádně vyplněný soudu doložen, půjde tato skutečnost k Vaší tíži.“, hrozí mi paní soudkyně. Končí legrace. To nemůžu v žádném případě stihnout. Mám zrušit rodinnou dovolenou a zaplatit storno poplatky? Nebo riskovat, že mi nedodání dotazníku „půjde k tíži“? V zoufalství jsem soud požádal o prodloužení lhůty s tím, že netrvám na dovolání k nejvyššímu soudu, ale jde mi skutečně jen o to, abych se domohl přisouzené částky. Hned po dovolené mi telefonovali z kanceláře ombudsmana, kterého jsem poprosil o radu, jak se ze spletité soudní kauzy vymotat. Doporučují obrátit se na exekutora. Ten prý dlužnou částku a vlastní honorář vymůže na pachateli. Pokud by ale nevymohl nic na pachateli, bude svůj honorář vymáhat na mně. Informace, že by se v takovém případě jednalo spíše o částku v řádech tisíců než desítek tisíc, mne moc neuklidnila.

Osmého října mi přišel dopis Obvodního soudu pro Prahu 9. Paní soudkyně „s ohledem na dobu dovolených“ vyhověla mojí žádosti o prodloužení lhůty dodání „Potvrzení o osobních poměrech“ do konce září 2009. Konečně vstřícnost. Současně mne žádá, abych do 15 dnů od doručení výzvy výslovně uvedl, jestli moje vyjádření, že:„v této věci netrvám na dovolání k Nejvyššímu soudu ČR“ znamená, že své dovolání ze dne 23. 6. 2009 beru zpět. Paní soudkyni jsem obratem ujistit, že o dovolání k Nejvyššímu soudu ČR nestojím a beru jej tedy zpět: „Naopak nadále trvám na požadavku, aby mi soud sdělil, jaké informace po mně žádá, kde a jakým způsobem si je mám opatřit tak, aby vyhověly výkonu soudního rozhodnutí. Protože je zřejmé, že zjištění těchto informací není v mých možnostech, žádám, aby si je soud opatřil v rámci součinnosti státní správy, o což jsem ostatně již několikrát bezvýsledně žádal.“. Dvaadvacátého ledna 2010 Nejvyšší soud ČR dovolací řízení zastavil. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Závidím recidivistovi R. S. K výkonu trestu nenastoupil, škodu neuhradil, soudy jej nechávají v naprostém klidu. Já jsem se ve složitostech soudního systému beznadějně ztratil. Všechna ta jednání, usnesení a doporučené dopisy už taky stály mnohem víc, než škoda, kterou pachatel způsobil.


.