Národ má takové politiky, jaké si zaslouží. Pokud nasloucháme hloupým politikům, stáváme se národem hlupáků.




Ministr financí Miroslav Kalousek nelhal, když tvrdil, že tajnou nahrávku ze schůzky šéfredaktorů českých deníků nikdy neměl. V soukromém telefonickém rozhovoru se šéfredaktorem MF Dnes si jen dovolil „celkem průhlednou mystifikaci“. Ministr dopravy Vít Bárta nelhal, když tvrdil, že jeho detektivní agentura ABL politiky ODS na radnici Prahy 11 nikdy nesledovala. Připustil jen, že „detektiva Pavla Pertlíčka si ABL na tuto práci najala externě“. Ministr školství Josef Dobeš nelhal, když říkal, že seminární práci šéfky svého kabinetu Jany Machálkové nepsal, jak vyplynulo z dokumentů redakce MF Dnes. Pan ministr jen připustil, že „k práci napsal připomínky, založil a odeslal“. Prezident Václav Klaus nelhal, když říkal, že Ladislava Bátoru, bývalého kandidáta za extremistickou Národní stranu a Hradem protěžovaného na místo prvního náměstka ministra školství, „nezná a ani od něj nikdy nic nečetl“. Ví jen, že „je to hluboce konzervativní pravicový člověk, který se zúčastňuje různých veřejných akcí proti věcem, se kterými nesouhlasí“.

Naši političtí představitelé nejsou lháři. Jen neříkají pravdu. Nejsou ani hlupáci. Jen jim chybí moudrost. Nejsou bezohlední. Jen jim chybí ohleduplnost. Nejsou nezodpovědní. Jen jim chybí smysl pro společenskou zodpovědnost. Každý den nás média bombardují jejich (ne)lžemi, (ne)moudry a (ne)hulvátstvím. Má to na naše myšlení a chování nějaký vliv? Americký psycholog John Bargh je přesvědčený, že ano. Říká se tomu priming. Dokazuje, kolik se toho odehrává za zavřenými dveřmi našeho nevědomí. „Jednou například Bargh s kolegy z New York University Markem Chenem a Larou Burrowsovou uskutečnili experiment, který proběhl přímo na chodbě u Barghovy kanceláře. Vzali skupinu studentů a každému dali jeden ze dvou testů na tvoření vět. V prvním byla slova jako „agresivně“, „smělý“, „hrubý“, „otravovat“, „rušit“, „vpadnout“ a „narušit“. V druhém slova „úcta“, „ohleduplný“, „ocenit“, „trpělivě“, „dát přednost“, „zdvořilý“ a „uctivý“. Ani v jednom případě takových slov nebylo tolik, aby studentům došlo, o co jde (jakmile si uvědomíte, že na vás provádí priming, tak samozřejmě nefunguje). Poté, co ukončili test, což trvalo jen asi pět minut, měli studenti dojít na druhý konec chodby a zeptal se člověka, který experiment řídil, jaký je jejich další úkol. Barth chtěl zjistit, zda lidem, kteří prodělali priming na zdvořilá slova, bude, než vstoupí do rozhovoru vedoucího s kolegyní, trvat déle než těm, kteří prodělali priming na hrubé výrazy.“, popisuje experiment Malcolm Gladwell v knize Mžik. Výsledek všechny šokoval. Studenti s primingem na nezdvořilost v průměru do pěti minut bezohledně vpadli do rozhovoru vedoucího s kolegyní. Naprostá většina s primingem na zdvořilost rozmlouvajícího vědce vůbec nepřerušila. Kdyby pokus po deseti minutách neskončil, dál by trpělivě stáli a čekali.


Priming není totéž co brainwashing. Vypovídá o tom, jak nevědomě přejímáme modely chování: agresivitu, bezohlednost, hulvátství a hrubost nebo naopak ohleduplnost, zdvořilost uctivost a moudrost. Ukazuje, že to, co považujeme za svobodnou vůli, je do jisté míry iluzí. Rychlost a správnost našeho myšlení a chování totiž podléhá vnějším vlivům mnohem víc, než si uvědomujeme a než jsme ochotni připustit.
Národ má takové politiky, jaké si zaslouží. Pokud nasloucháme hloupým politikům, stáváme se národem hlupáků. „Překonávat vědomě své sklony k blbnutí a blbostem je nejvlastnějším projevem lidství.“, řekl Jan Werich. Ten boj se vyhrát nedá, ale vzdát nesmí.

Vyšlo v Lidových novinách 23. 3. 2011