Sport se přestal řídit morálními pravidly. Řídí ho neviditelná ruka trhu.



Sportovní svět vzhlíží k Londýnu. „Olympijské hry budou čisté. Očekáváme záplavu rekordů“., slibují organizátoři. Držitel osmi zlatých medailí z Pekingu, americký plavec Michael Phelps, jich chce získat deset. Je to reálné? Za jakou cenu?

Podle studie Francouzského institutu pro biomedicínu a epidemiologii (IRMES) bylo ve většině sportovních disciplín limitů lidských možností dosaženo. Mezníkem pro jejich další posouvání má být rok 2060. „Odhadli jsme, že člověk v době první olympiády využíval svých fyzických možností na 75%. Nyní je to na 99%“, píše se v závěru studie. Podle profesora statistiky Johna Einmahla z univerzity v Tilburgu je konečnou metou pro mužský sprint na 100 metrů čas 9,29 sekundy. Dál už to přirozeným způsobem nejde. Jedině za cenu sebezničení nebo dopingu. Hříšníků je celá řada. V čele stojí americký sprinter Ben Johnson, přistižený na OH 1988 v Soulu. Následovali Carl Lewis, Linford Christie, Maurice Green, Justin Gatlin, Tim Montgomery, Dwain Chambers, Asafa Powell, Mike Rodgers … Pomáhá si snad nedovoleným způsobem i držitel nejlepšího času 9,58 z MS 2009 v Berlíně, jamajský sprinter Usain Bolt? Dopuje i fenomenální plavec M. Phelps? Doping není jediným způsobem, jak se prosadit. Michael Phelps je vysoký 190 cm, má krátký trup, rozpětí paží 200 cm, „gumové“ klouby a velikost chodidla 49,5. Usain Bolt má neobvykle vysoké procento rychlých svalových vláken. Phelps i Bolt jsou hříčkami přírody, varietou lidského druhu, svým způsobem tělesně postižení. Jejich hendikep je předurčuje ke sportovním úspěchům. K dosahování úžasných výkonů nestačí být jen zdravý. Sportovec musí být zdravější než zdravý - tedy vlastně nemocný. Nebo postižený.

Měl toto na mysli francouzský baron Pierre de Coubertin, když na sklonku 19. století oživil tradici novodobých olympijských her? Vrcholový sport měl podle něj fungovat jako očistný mechanizmus, kompenzující dravou soutěživost raného kapitalizmu. Stal se pravý opak. Místo toho, aby sport plnil mravní poslání a kultivoval společnost, liberálně tržní společnost udělala ze sportu zboží. Sport se přestal řídit morálními pravidly a začal být řízen neviditelnou rukou trhu.

Coubertin dal do vínku novodobých olympiád touhu po neustálém zlepšování výkonů, vyjádřenou mottem „Citius, altius, fortius.“ („Rychleji, výše, silněji.“). Tentýž sport měl podle něj sloužit dosažení ideálu tělesné krásy a duchovní harmonie - principu kalokagathia. V rozporu těchto dvou principů spočívá největší Coubertinův omyl. Pokud bude člověk cokoliv dělat s narůstající rychlostí, bude chtít stále výš a větší silou, nikdy nemůže dosáhnout harmonie. Zákonitě narazí na limity přirozených možností. Vystoupí na vrchol. A za ním už není nic. Jen strmý sestup nebo pád. To, co platí pro vrcholový sport, týká se celé společnosti. Zprávy o ukončení éry sportovních rekordů se nápadně shodují s údaji o vyčerpání globálních energetických zdrojů. Podle D. Campbella, hlavního geologa a viceprezidenta ropných společností BP, Shell, Fina, Exxon a Chevron-Texas došlo k vyvrcholení ropné spotřeby v roce 2005. UBS global oil rezerves oznámila vyčerpání světových rezerv do padesáti let. Další extenzivní růst ekonomiky už není možný. Jedině za cenu zničení přírodních zdrojů nebo korupce. Hříšníků je celá řada. V čele stojí americká banka Lehman Brothers, přistižená při burzovních spekulacích s nemovitostmi v roce 2008. Následovaly AIG, Goldman Sachs, JP Morgan Chase, Bank of America, Morgan Stanley…

Pokud chceme přirozený sport a přirozený život na zemi, pokud má být naším cílem ideál tělesné krásy a duševní harmonie, musíme změnit základní hodnoty. K dosažení rovnováhy nevede „Citius, altius, fortius“, nýbrž „Tardius, demissius, infirmius. “ („Pomaleji, níže, menší silou“.)

Vyšlo v MFDnes, 23. 7. 2012