Ignorujme ho. Ukončeme každý za sebe dobu morálního temna.



Je ho všude plno. Amnestií zaměstnal soudy, policii, sociální úřady, média, celý národ. Právě o to mu jde. Přitáhnout na sebe pozornost, vyvolávat negativní emoce a jejich prostřednictvím vládnout. Je to prezident negativních emocí. A chystá další překvapení. Když může, tak musí. Je zkrátka takový. Ctižádostivý, sebestředný, bezohledný a bezcitný. Současně ale nesmírně inteligentní a pracovitý. Ve funkci prezidenta rozkvetl do podoby dokonalého narcisu. Na moci se stal i fyzicky závislým. „Při sledování obdobného chování člověka i dalších primátů najdeme i biochemické podobnosti. Ve společnosti kočkodanů má vedoucí samec více nervového mediátoru serotoninu, než mají jeho podřízení. A jeden výzkum prokázal, že ve studentských spolcích mají jejich předsedové v průměru více serotoninu, než jejich méně důležití kolegové.“, píše Robert Wright v knize Morální zvíře.

Souvislost mezi hladinou serotoninu, hormonu blaženosti, a společenským postavení je zřejmá. Dosažení funkce ministra financí mělo účinky srovnatelné s dávkou marihuany. Rozkoš a uspokojení rychle odezněly. Mozek si žádal silnější drogu. Stal se premiérem. Jakoby si šlehl pervitin. Mozek zase rychle přivykl. Zase potřeboval víc. Úřad prezidenta má sílu heroinu. Blížící se odchod mu působí psychické a fyzické strádání. Abstinenční příznaky podobné těm, které prožívá narkoman po náhlém odebrání drogy. Trpí jako do kouta zahnané zvíře. Bojuje o přežití vlastní i celého korupčního systému. Je nemravný, ale jako prezident pravděpodobně beztrestný. Obvinění z velezrady mu zřejmě nehrozí. Stejně jako jej nelze zbavit způsobilosti k právním úkonům ze zdravotních důvodů. Těch pár týdnů do konce funkčního období už budeme muset přečkat. To ale neznamená být pasivní. Je nutné podniknout všechny kroky k minimalizaci škod, způsobených amnestií, volat k zodpovědnosti spolupachatele, v první řadě premiéra Nečase a členy vlády. Nejúčinnějším postojem k osobě prezidenta samotného je jeho ignorování. To není nečinnost. Je to „vědomé přehlížení, pomíjení“. Selektivní ignorování je asertivní technika, spočívající v tom, že člověk nereaguje na manipulativní či afektivní chování, nechává je bez komentáře, což třeba i poznamenává. „Ignorace je tou nejutěšenější ze všech věd – nevyžaduje ani toho nejmenšího úsilí a nevede k melancholii.“, napsal Giordano Bruno.

V zájmu vlastního zdraví i psychoterapeutického přístupu k osobě prezidenta: Odstraňme jej z naší mysli. Odstraňujme jeho fotografie ze škol a veřejných prostranství. Nekupujme poštovní známky s jeho portrétem. Nečtěme noviny, které o něm píší. Nesledujme jeho vystoupení na televizní obrazovce. Nenechme se jím zaměstnávat. Nereagujme na jeho negace vlastní negací. Nehrajme jeho hru. Vyhlasme hnutí celonárodní ignorace.
„Jsem přesvědčen, že udělení amnestie bylo správným rozhodnutím a že se to, jako už několikrát v minulosti, po nějakém čase, až vychladnou horké hlavy, ukáže.“ , řekl Václav Klaus pro deník Právo. Zachovejme chladné hlavy. Možná má svým způsobem pravdu. Morální společenský rozvrat, ke kterému nezadržitelně směřujeme, dokázal zásadním způsobem urychlit. Díky němu je dno na dohled. Není to ale jen jeho zásluha. Zodpovědnost mají také ti, které jsme si zvolili. Ti, kteří zvolili zase jeho. V neposlední řadě jsme to ale my sami, kdo se lhostejností a nezájmem zasloužil o současný marazmus. Jedině my to můžeme změnit. Vyžijme příležitost. Ukončeme každý sám za sebe dobu morálního temna. Zaměřme se na společenské změny, které nás nevyhnutelně čekají. Spojujme se v jejich řešení. Teď sice není právě veselo. Hlavně nesmí býti smutno. Natož aby se brečelo.