Rozhovor o anti- aging medicíně pro Respekt.



Jaký je Váš pohled na touhu dnešní doby po věčném mládí a jak k ní přistupuje jako lékař?

Společenský tlak na výkon a věčné mládí je enormní. Pacientů, kteří se s úbytkem sil, schopností, s přirozenými problémy, provázejícími stárnutí, neumějí, nechtějí nebo nemohou vyrovnat, je čím dál víc. Medicínsko- farmaceutický průmysl vycítil obrovskou příležitost a ze stárnutí vytvořil nemoc. Nemoc, kterou je potřeba léčit - léky – hormony, melatoninem, různými výživovými doplňky, kosmetickými zákroky. Jestliže najdete šedý vlas, v obličeji vrásky, nezvládnete ve sportu nebo v práci to, co dřív, nejste tak ohební… už jste se také nakazili… spěchejte k lékaři. Už nejste přirozeně stárnoucí člověk, ale nedostatečně mladý pacient. V ordinaci se snažím lidem vysvětli, že jejich potíže jsou přirozeným projevem stárnutí, že o nemoc nejde, radím jim, jak mohou a mají řešit obtíže vlastními silami, bez léků, pohybem, stravováním, vyrovnáním se s problémy, které věk přináší.


Do jaké míry má medicína právo zastavit stárnutí – existují pro Vás v této otázce nějaké meze?

Medicína by do lidského života měla vstupovat s pokorou, zdrženlivě a co nejméně, tak, aby pacientům stárnutí ve výjimečných případech – prostřednictvím léků či operací - ulehčila. Nikoliv vyhlásila stárnutí nesmiřitelný boj, usilovala o jejího zastavení (nebo dokonce zákaz ?). Nápadně se tím podobá snaze středověkých alchymistů o nalezení elixíru věčného mládí. Jen Mistr Kelly se teď honosí titulem prof. MUDr. Kelly, CSc. To nejsou moje meze, nýbrž otázka soudnosti a zachování zdravého rozumu. Odraz běsnění společnosti, přenesený na pole medicíny.

Jde o materiální meze? Třeba léčba určitými léky, určitý typ operací atd.

To není materiální problém, nýbrž důsledek materiálního pohledu na člověka a na život. Samotná idea„medicína chce vyléčit stáří“ je zvrácená. Chceme se vzepřít přírodním zákonům a skutečnosti, že stárnutí je součástí života. To nemůže dobře dopadnout.


Je Vám známý přístup anti-agingové medicíny, která často používá například léčbu tzv. bioidentickými hormony, nebo určuje biologické stáří orgánů, jak ji hodnotíte?

Určování biologického stáří orgánů se stává výnosným byznysem. Podle mého názoru by měl člověk vyhledávat lékaře jen ve výjimečných a vážných případech. Nikoliv z rozmařilosti, aby zjišťoval opotřebovanost a dobu expirace tělesných orgánů. Výpovědní hodnota těchto údajů je sporná, nápadně to připomíná hádání z kávové sedliny, zahalené do hávu nejmodernější počítačové technologie. Nešetrným způsobem sdělované, nebo špatně interpretované Informace o biologickém stáří mohou mít velmi nepříznivý dopad na psychiku. Mohou vyvolat řadu zbytečných a kvalitu života zhoršujících psychosomatických potíží. Každý svého štěstí strůjce, biologické stáří bych si vyšetřit nikdy nenechal a nedoporučil jsem to ani žádnému ze svých pacientů.

Pozorujete u svých pacientů narůstající obavu ze stáří, třeba ve srovnání s dobou před 10, 20 lety?

Jednoznačně ano. Moderní doba vytvořila obrovský paradox. Lidé se chtějí dožít co nejvyššího věku a přitom se bojí stáří. Z toho, po čem nejvíc touží, mají největší strach. Nejen ze stáří, ale i ze společenské situace, z chování politiků, korupce, amnestie, ekonomické krize, nezaměstnanosti… To všechno jsou masivní stresory, které u řady lidí vyvolávají vážné tělesné i duševní obtíže. Jejich řešení není v možnostech medicíny. Jsou to nemoci civilizační, pramenící z nemocné společnosti. Informace o tom, že tímto způsobem už dál žít nemůžeme.

Co by podle něj měli lidé dělat, aby nezestárli?

Obávám se, že se tomu nikdo z nás nevyhne. Měli bychom proto stárnutí raději přijmout, vzpomenout si na lidová přísloví „Proti věku není léku“ nebo „Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí“ a nenechat se zblbnout.


Otázky pokládala redaktorka Štěpánka Matúšková, Respekt