Rozhovor o komplexní medicíně pro časopis Profit.



V čem je těžší podnikat v alternativní medicíně než v klasické?

Nejsem podnikatel, ale zaměstnanec soukromého zařízení. Alternativní medicína je široký pojem. Někdo si představí homeopatii, akupunkturu, reiki, siderické kyvadélko… Nic z toho nepoužívám. Věnuji se komplexnímu psychosomatickému přístupu. Vychází z poznání, že každá nemoc je informace o tom, jaký člověk je, jakým způsobem a v jakých podmínkách žije. Informace o tom, že ve svém životě dělá nějakou chybu. Mým úkolem je chybu najít a poradit pacientovi, co má udělat pro to, aby se uzdravil. Na rozdíl od medicíny klasické tedy zkoumám nejen objektivní nálezy, ale celou životní situaci nemocného člověka. To pochopitelně vyžaduje víc času, zkušeností a intuice.

Jak bylo těžké tento obor prosadit? S kolika pacienty (a kdy) jste začínal,kolik jich máte nyní? Dá se odhadnout, kolik lékařů se tomuto oboru věnovalo na začátku, a kolik se mu jich věnuje nyní?

Mám atestaci z interny a rehabilitačního lékařství, začínal jsem na klinice Všeobecné fakultní nemocnice. Postupem času jsem si všimnul, že sice hodně léčím, ale málo uzdravuji. Pacienti se vraceli, jejich stonání jsem nerozuměl. Pak jsem se začal věnovat komplexní medicíně, zajímat se o životní souvislosti nemocí. Byl to obrovský obrat, změna myšlení, změna způsobu medicínské praxe. Pacienti se začali uzdravovat, „jen“ na základě pochopení vlastní nemoci a změny chování. Velice rychle jsem ale přestal vykazovat požadovaný počet bodů pro pojišťovnu a moje místo bylo z úsporných důvodů zrušeno. Zájmem nemocnice byly body, nikoliv zdraví lidé. Po dvou letech nezaměstnanosti mi nabídli práci v Centru komplexní péče v Dobřichovicích, kde jsem dodnes. Komplexní medicína není žádný obor. Je to základní dovednost. Návrat ke zkušenosti a tradici rodinných lékařů. Kolegů nespokojených se současným průmyslovým pojetím zdravotnictví je stále víc. Spontánně vznikají psychosomatická sdružení, zájem je o stáže u nás, vychází stále víc publikací. V dubnu dokonce navštívil Prahu největší protagonista světové psychosomatiky německý psycholog Rudiger Dahlke.

Jakou část Vaší péče proplácí zdravotní pojišťovny, jakou si musí pacienti platit sami?

Naše zdravotnické zařízení má smlouvy se všemi pojišťovnami. Základní, pojišťovnami hrazenou péči, si pacient neplatí. Dokoupit si může různé nadstandardní relaxační programy. Komplexní přístup se nedá přepočítat na peníze. Je to schopnost navázat vztah, získat si důvěru, vcítil se, porozumět bližnímu v nemoci.


Pociťujete nějak dopady krize? Nebo je zdraví pro lidi natolik cenná hodnota, že i v krizi nesnižují výši "investice" do této oblasti?


Krize je, stejně jako nemoc, informace o tom, že tímto způsobem už dál žít nemůžeme. Vítám ji. Má očistný a uzdravující potenciál. Pokud ji pochopíme a změníme vlastní chování, hodnoty, způsob života. Stále více lidí už se nechce nechat manipulovat politiky a farmaceutickým byznysem, odmítají polykat lživé sliby a zbytečné prášky. Chtějí porozumět vlastní nemoci, přicházejí se poradit, co mají oni sami udělat proto, aby se uzdravili. Nápor na moji ordinaci je drtivý. Nedalo se to zvládnout. Abych tlak zmírnil, požádal jsem počátkem roku zaměstnavatele o zavedení tisícikorunového poplatku za volbu lékaře. Zájem se ještě zvýšil.


Nakolik Vám pomůže, že byla celostní, psychosomatická medicína zařazena mezi nové lékařské obory? Jak po stránce důvěry pacientů, tak po stránce financování pojišťovnami?

Nijak. Beru na vědomí, že ministerstvo zdravotnictví vzalo psychosomatickou medicínu na vědomí. Zájem pacientů je takový, že ji už nemohlo ignorovat. Psychosomatika ale není specializace, nýbrž základní způsob komunikace a práce s pacientem. Vytvořením specializace vyvstává riziko, že se budou školit nějací speciální psychosomatičtí lékaři, kteří budou pečovat o nějaké psychosomatické pacienty. Tedy ty, kterým je špatně a nemohou to potvrdit objektivním nálezem. Co se týče financování psychosomatiky pojišťovnami, člověk nemusí být ekonom, aby poznal, že naše zdravotnictví je, stejně jako stát, v naprostém rozkladu. Pokladnu VZP zdecimoval dvoumiliardový tunel elektronických knížek IZIP. Zdravotnický systém je tak provázaný korupcí, zájmy různých podnikatelských a politických skupin, že se reformovat vůbec nedá. Pokud bude stát schopen zajistit základní, život zachraňující péči, bude to velký úspěch. Vše ostatní si budou muset pacienti zaplatit. Každý musí zvážit, zda dá přednost porozumění nemoci a převzetí odpovědnosti do vlastních rukou, před operacemi a prášky.

Neobáváte se, že po oficiálním posvěcení oboru se mu začnou věnovat i lékaři, kteří k němu nemají potřebný vztah, cit, tedy určité
ztráty kvality?


Cedulku psychosomatická ordinace si může dneska dát na dveře kdokoliv. Skrývat se za ní může cokoliv. Je otázkou, zda je pro pacienta větším nebezpečím nevzdělaný léčitel, který se mu snaží upřímně pomoci, nebo kvalifikovaný lékař, napojený na farmaceutickou firmu, předepisující léky kvůli provizi. Obojí je špatně. Když se mne lidé ptají, kde najdou kvalitního psychosomatického lékaře, tak jim odpovím: “Nejlepším psychosomatikem jste vy sami. Jen se musíte naučit rozumět signálům, které vám tělo nemocí dává. Pokud to uděláte, obejdete se bez léků a bez lékařů. Pokud se vám to nepodaří, vyhledejte takového lékaře, který se bude zajímat nejen o vaši nemoc a objektivní nálezy, ale také o vás a váš život".


Může z Vašeho pohledu širší používání celostní medicíny ušetřit finance vynakládané za léky a další farmaceutické přípravky (pokud se budou hledat příčiny nemocí, ne tlumit jejich příznaky a projevy)?


O tom, že je komplexní přístup efektivní a úsporný nemám pochybnosti. Právě proto nezapadá do současného, na zisk zaměřeného, systému zdravotnictví. Akcie farmaceutických firem se obchodují na burze, majitel oceláren zakládá síť nemocnic a vlastní zdravotní pojišťovnu, politici prosazují IZIP. Jejich zisky se odvíjejí od toho, že lidé budou hodně stonat, chodit na vyšetření, brát prášky. Každý uzdravený pacient, při vší úctě k urgentní medicíně, pro ně znamená finanční ztrátu. To je hlavní důvod, proč vzniká psychosomatický proud úplně mimo stávající systém, na zelené louce, zdola. Tak by to mělo také pokračovat. Bylo by smutné na poslední chvíli naskočit na palubu Titaniku.


Do jaké míry považujete tento obor za nový, "alternativní" a do jaké míry je to spíše návrat ke kořenům lékařství?


Nic nového. Nic alternativního. Biologické medicínské vzdělání je základem kvalifikace a způsobilosti lékaře. Komplexní přístup tyto znalosti a dovednosti dále rozvíjí. Svým způsobem je to návrat ke kořenům lékařství, aniž bychom se přitom vzdávali vymožeností moderní medicíny. Ta se dnes bohužel chová jak od kořenů odtržená.

Otázky pokládal pan Dalibor Dostál – Profit.