Česko má nejlepšího prezidenta na světě. Všem ostatním zemím prezidentují poserové. Češi dělají nejlepší slivovici. Ostatní středoasijské země mají horší slivovici.(Česká hymna)


Kolem Bimba se toho napsalo a namluvilo až přespříliš. Nicméně mnoho kontroverzí, žalob a uražených politiků vyvolalo takovou pozornost, že si ruští producenti mnou ruce jen pár týdnů po premiéře. První přímo zvolený český prezident Miloš Zeman, jenž se svým alter egem zvaným Bimbo, zaplňuje titulní stránky médií, to moc dobře ví, a proto se chytá každé uražené sliny, kterou na něj odpůrci plivnou.V politické bažině se pohybuje jako obludné monstrum a opětovně dokazuje, že na výsluní se nejlépe šplhá přes záda útlocitných feministek, flanďáků, homosexuálů, intelektuálů a pravdoláskařů. Jejich rozhořčení lze samozřejmě chápat: Mnohaletá snaha proniknout na mapu civilizované Evropy je během pár týdnů znehodnocena bonmoty neomaleného samožera, který potvrzuje, že Česká republika bude u průměrného Evropana navždy místem, kde se chlastá, lže, krade, korumpuje a podvádí. Místem, kde jsou žurnalisté pitomci, blbečci, hnůj, fekálie, póvl a kurvičky. Místem, kde se profesorské tituly homosexuálům nedávají kvůli tomu, že jsou – ano, chápete správně – homosexuálové.

Žádný jiný prezident z veřejnoprávní produkce nemá takovou šanci zkultovnět, v tom smyslu, že si jeho kousky bude omladina promítat na všemožných parties a sborově při nich hýkat do rytmu kozáčka. Princip je přitom jednoduchý: Bimbo pronikne na televizní obrazovku, nadhodí téma a z pozice neotesance kdesi z východu sehraje se zaskočeným divákem neskutečně trapnou (rozuměj dokonale zábavnou) scénku, při níž se každý vyznavač nekorektního humoru málem udusí smíchy. Na obrazovce se dějí neuvěřitelné věci, jejichž absurditu pouhý popis nikdy nevystihne (třeba když se Bimbo natáhne v televizním studiu a dotčeně požádá o popelníček, nebo když na ruské ambasádě zpívá dětskou píseň „pusť vsjegda budět solnce“, aby krátce poté málem pozvracel korunovační klenoty). Berte proto na vědomí, že Bimbo tenhle primitivní koncept dovedl k dokonalosti. Obyčejní lidé jsou v něm konfrontováni s mužem, který nezná mravů, a proto naschvál vyzobává ta nejožehavější témata konverzace („Znásilnění je evoluční výhoda“.). Následují zděšené reakce okolí, zhmotní se nesnesitelně úchylná situace, a pocit celkové zvrácenosti s sebou nezvratně nese i kanonády smíchu od lidí, kteří neprošli prvorepublikovou výchovou a neštítí se humoru, jenž by Oldřich Nový bez otálení označil za nechutný.

Brutální řachandu, která je krátká, neslavně uvozená i rozpačitě zakončená, avšak od prvního záběru kamery skvostně baví, na vynikající film povyšuje štípavě satirický rozměr Zemanova prezidentování. Pravděpodobně zcela vědomě (v tom případě je Zeman opravdu génius), dost možná ale i mimoděk, odkrývají činy hlavního hrdiny mnohokrát propíranou zaprděnost a malost českého národa. Pod všudypřítomným příkrovem nesmyslné politické korektnosti, která nesnášenlivost jakékoliv povahy pouze konzervuje a prohlubuje, než aby ji mírnila, za přetvářkou a za iluzí laskavého českého maloměstečka s nováckou zábavou pro celou rodinu, se díky Bimbovým cíleným provokacím mnohokrát vyjeví upřímná nenávist vůči jiným etnikům a jakékoliv odlišnosti. Jako domeček z karet se bortí pečlivě budovaná iluze České republiky jako nejvyspělejší země světa, v níž není místo pro rasismus a xenofobii, zatímco kapacity pro demokracii by se daly vyvážet. Bimbo tak zároveň splňuje nároky na špičkovou bláznivou komedii i sofistikovanou společenskou satiru, která dokáže obnažit a pojmenovat to, co by v hraném filmu už působilo přehnaně, ba nevěrohodně. O to víc mrzí, že Zeman v těch nejvypjatějších momentech vyměkne (po střetu s akademickou obcí Putnovu profesuru přece jen podepíše, korunovační klenoty nakonec nepozvrací). Bimbo tím ztupí své hrany a nestane se proto politickou událostí roku, ale jen sérií zběsilých skečů s chytrým přesahem. Můžeme se při nich pohoršovat nebo bavit.. To je všechno, co můžeme. Premiére Nečasi, ministře Schwarzenbergu, i vy ostatní, máte smůlu. Bimba nezastavíte!



Volně podle recenzí: Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu (2006), P. Cífka a dalších