Příspěvek do diskuse o celostní medicíně iniciované serverem aktualne.cz

(Příběh desetileté Aničky, převyprávěný maminkou Evou, doplněný glosami mravenčího doktora a básničkou Josefa Kožíška.)

Polámal se mraveneček,
ví to celá obora,
o půlnoci zavolali
mravenčího doktora.

„Do pěti let byla naše Anička zdravá jako řípa. Po nástupu do školy začaly neustálé problémy s rýmou a kašlem, pálením v krku. Většinou se to opakovalo od října do dubna. Začali jsme pravidelně navštěvovat pediatra a ORL, kde dostávala Sinupret, Xyzal, Awamys, Preventan. Později také Flonidan, Omeprazol a refluxovou dietu. Příčina nebyla jasná, vyšetření na dětské gastroenterologii reflux nepotvrdilo, na alergologii bylo také vše v pořádku, imunita dobrá, výtěry z krku a nosu negativní, rentgen dutin a plic negativní, vyšetření dýchacích funkcí bylo v normě, přesto celé měsíce přetrvával suchý dráždivý kašel. Antibiotika (Klacid) dostávala i několikrát za sebou, ale bez jakéhokoliv efektu. Byla jsem z toho zoufalá“.


Doktor klepe na srdíčko,
potom píše recepis,
třikrát denně prášek cukru,
bude chlapík jako rys.


„Další rok se vše opakovalo už od září, kdy Anička, kromě zánětu hrtanu, dostala ještě zápal plic, zánět dutin a zánět středního ucha. S několika antibiotiky doma proležela skoro dva měsíce. Zkusili jsme i babské rady - cibulový čaj, jitrocelový sirup, bezinkový med, bylinky na kašel, nic nezabralo. Dle rad lékařů jsme přidali probiotika a téměř neustále jsme dávali Robbitussin - sirup na suchý dráždivý kašel. Marně.“.

Dali prášky podle rady,
mraveneček stůně dál,
celý den byl jako v ohni,
celou noc jim proplakal.

„Bezradný pediatr nás poslal do dětské plicní ordinace, kde podrobně vyšetřili dýchací funkce. Přestože byla všechna vyšetření v pořádku, dostala Anička, kvůli hlučnému, suchému a neproduktivnímu kašli, kortikoidy: Seretide, dvakrát denně jeden vdech. K tomu Awamys. Po kortikoidech se kašel konečně zmírnil. Anička je pět let v péči pediatra, alergologa, plicního a ORL. Přestože příčinu jejího kašle nikdo nezjistil, léky bere dál. Po kortikoidech nabrala na váze. Je náchylná k virózám. Když jsem kortikoidy zkusila sama na pár týdnů vysadit, tak se pan doktor na plicním moc zlobil. Bez nich se prý může vyvinou ošklivé astma. Tomu prý můžou zabránit jen kortikoidy. Tak je Anička bere dál.“.


Čtyři stáli u postýlky,
pátý těšil neplakej,
pofoukám ti na bolístku,
do rána ti bude hej.


Když ke mně Anička s maminkou přišly, vzpomněl jsem si na básničku o mravenečkovi. Anička je drobná, milá, starostlivá a hodně citlivá. Ve škole má samé jedničky. Když dostane horší známku, nebo se pohádá s kamarádkou, dlouho se trápí. Nerada sportuje. Miluje klavír, zpívá ve sboru, skládá písničky a básničky, pomáhá s šitím kostýmů na vystoupení, parádí se. Podrobně jsem ji vyšetřil a nic nenašel. Jen slabší kondici a trochu nadváhu. Z nedostatku pohybu, z kortikoidů. Kdo mne ale na první pohled zaujal, byla maminka. V napětí, v úzkosti, utahaná, vystresovaná. Ochotně mi pověděla z čeho.

„Manžel je extrémně vytížený manažer v nadnárodní firmě, já zase ve vysoké veřejné funkci. K tomu jsem si nabrala dobrovolnou práci v místních sportovních a kulturních spolcích. Máme hypotéku na dům, úvěr na auto. Oba toho máme dost. Na odpočinek, na sebe, na rodinu nebo vlastní koníčky ani pomyšlení. Obtíže Aničky se zhoršily poté, co jsem sama onemocněla. Masivní stres, vysoká odpovědnost, vysoké pracovní nasazení doma i v práci, nedostatek spánku, odpočinku a ztráta zaměstnání manžela způsobily, že jsem se úplně zhroutila, ležela v nemocnici, brala antidepresiva. S Aničkou jsme úzce propojené. Jakmile jsem se trápila a stonala já, začala se trápit a stonat i ona.“.


Pak už to šlo ráz na ráz. Mamince jsem vysvětlil, že dobrá imunita rovná se dobrá nálada. Pokud je člověk uvolněný, vyrovnaný, v pohodě, má dobrou imunitu. Pokud je ve stresu, v napětí nebo v úzkosti, má imunitu špatnou. Napětí maminky a celé rodiny se léta přenášelo na citlivou Aničku. Její kašel a infekce nebyly voláním po antibioticích a kortikoidech, nýbrž vzkazem rodičům: „už se na to proboha vykašlete.“. Aby se Anička uzdravila, musí se uvolnit. Nejlepší lék na napětí je pohyb. Takový, který ji bude bavit a bude ho užívat jako lék. Každý den trochu. Anička ho měla zoufale málo. K dalšímu užívání kortikoidů jsem důvod nenašel. Astma jí nikdo nezjistil, léky navíc dál oslabují její imunitu a přibírá po nich na váze. Nejlepší bude, když se maminka Eva na jejich pomalém vysazování a průběžném sledování domluví s plicním lékařem. Kdyby nesouhlasil, může zkusit léky pomalu snižovat sama. Na vlastní zodpovědnost. Ovšem za předpokladu, že se Anička začne hýbat a uvolní se rodinné napětí. Především sama maminka. Té jsem, kromě pohybu, poradil uklidňující byliny, delší dovolenou, ale hlavně přehodnocení priorit doma i v práci. Postavila se k tomu čelem. Když přijela s Aničkou za necelé čtyři měsíce na kontrolu, byly obě jako vyměněné. Anička mi zatancovala, zazpívala písničku, kterou sama složila, smála se na celé kolo. Zdravý, hravý, milý mraveneček. Co zázračného se za pár měsíců odehrálo mi s nadšením pověděla maminka Eva.

„Jako vhodnou pohybovou aktivitu jsem zařadili tanečky, které Aničku moc baví. Kromě toho, že se při nich hýbe, uvolní i svoje emoce. S panem doktorem z plicního jsem se domluvila na kompromisu. Anička dodýchá poslední balení Seretide, dávky budeme snižovat a pak se uvidí. Třetí měsíc je úplně bez léků. Nebere ani přírodní doplňky. Od poslední návštěvy nebyla nemocná. Přičítám to hlavně změně prostředí doma. Manžel si našel normální práci, já jsem naopak z vysoké funkce na úřadě odešla. Je to obrovská úleva. Nějaký čas jsem brala byliny, uklidnila se a začala lépe spát. Také jsme zařadili vycházky se psem, hry s dětmi, malování a zpívání pro radost, vyslechnutí problémů a pochválení za každý malý úspěch kteréhokoliv člena rodiny, poděkování za pomoc a pohlazení z lásky. Anička je aktivní, radostná a šťastná. Uzdravila se ona, já, my všichni. Přitom stačilo tak málo. Oddychnout si a navzájem se pohladit. Jako v té básničce.“.


<b>Pofoukal mu na bolístku,
pohladil ho po čele,
hop a zdravý mraveneček,
ráno skáče z postele.


MUDr. Jan Hnízdil, věnuje se mravenčí medicíně, www.hnizdo-zdravi.cz

Příběh Polámal se mraveneček sepsán ve spolupráci s matkou malé pacientky, zařazen do zahraniční mutace knih Mým marodům a Zaříkávač nemocí.