Obrana Zemanova.
Sokrates, athénský soud, 399 př. Kr.
Média říkají, že Zeman porušuje Ústavu, lže, podvádí, uráží, osočuje a pije. Nastolují středověké pojetí práva, kde nevinný má dokazovat nevinu. Kde najít slova, která by to vše odkryla a pojmenovala? Nejlépe u jednoho z nejslavnějších filozofů všech dob, Platona. Jeho Obrana Sókratova je mohutný památník jedné z těch osudných srážek v dějinách lidstva, kdy jednotlivec, který se svým myšlením odlišil od množství, je obviněn ze zločinu na společnosti a hyne. Jak by tedy mohla znít Platonova Obrana Zemanova?
„Jaký dojem učinila Média na vás, občané čeští, nevím, ale já jsem se po jejich řečech stěží vzpamatoval, tak přesvědčivě mluvila. A přece neřekla takřka ani slova pravdy. Nejvíce jsem se však podivil, když říkala, že se musíte mít na pozoru, abyste se nedali ode mne oklamat, ježto prý jsem silný řečník. Žalovala na mne zcela proti pravdě, že jest jakýsi praničemný Zeman, který se viny dopouští a darebně jedná, že zkoumá věci pozemské i nebeské, z nepravosti dělá právo a také jiné tomu učí. Tedy ano, musím se hájit, občané čeští, a pokusit se vyjmout z vás to špatné mínění, kterého jste za tak dlouhý čas nabyli, a to v tak krátkém čase. Média říkají, že kazím mravy. Já tohle Médiím nevěřím a myslím, že to nevěří ani nikdo jiný na světě, ale buď nekazím, nebo jestliže kazím, dělám to neúmyslně. Jestliže pak kazím neúmyslně, tu není zvykem, abych byl pro takové neúmyslné přečiny, poháněn před soud, nýbrž je třeba mě vzít stranou, poučovat a napomínat, neboť je zřejmé, že budu-li poučen, přestanu dělat, co dělám neúmyslně. Nuže, občané čeští, že nejsem vinen podle žaloby, k tomu není potřebí, jak se mi zdá, dlouhé obhajoby. Vina jsou Média, a to tím, že si zahrávají s vážnou věcí, když lehkomyslně přivádějí lidi před soud a předstírají vážný zájem a péči o věci, o které se až dosud pranic nestarala. A to je to, co způsobí mé odsouzení, jestliže k tomu dojde, to špatné mínění a nenávist u mnohých lidí, jenž vyvolala. Tyto věci zahubily již mnoho jiných dobrých mužů a myslím, že ještě zahubí, neboť není třeba se obávat, že se u mne zastaví.
Nyní tedy, občané čeští, jsem toho dalek, abych se hájil a omlouval ve svém vlastním zájmu, jak by se někdo domníval, nýbrž dělám to ve vašem zájmu, abyste se mým odsouzením nějak neprohřešili na daru od boha vám daném. Neboť jestliže budu vyhnán z Hradu nebo zbaven občanských práv, nesnadno naleznete jiného takového, který by z božího příkazu na obci takřka seděl. Že pak jsem já vskutku člověk daný obci od boha, mohli byste poznat z této věci: vždyť se nepodobá způsobu ostatních lidí, že já už po tolik let zanedbávám všechny své soukromé věci a snáším následky jejich zanedbávání, ale neustále pracuji pro vás, chodím ke každému zvlášť jako otec nebo starší bratr a snažím se každého pohnout, aby se staral o svoje zdokonalení. Příčinou toho jest to, co jste vy ode mne často a na mnoha místech slyšeli, že se ve mně projevuje cosi božského. Já sám bych se tím věru pyšnil a chlubil, kdybych to uměl, ale nechlubím se, neboť to neumím, občané čeští.
Snad by tedy někdo řekl:„Zemane, což nedovedeš odejít od nás a žít v tichu a pokoji Vysočiny?“. To je právě to, o čem je velmi nesnadno některé z vás přesvědčit. Neboť jestliže řeknu, že by to znamenalo neposlouchat boha a proto, že mi není možno žít v nečinnosti, neuvěříte mi a budete si myslit, že mluvím záludně. Jsa tedy přesvědčen, že jsem proti nikomu nejednal nespravedlivě, jsem dalek toho, abych odešel, abych jednal nespravedlivě sám proti sobě a abych sám o sobě řekl, že zasluhuji něco zlého a sám si něco takového navrhl. Jaký strach by měl mne k tomu pohnout? Co tedy zasluhuji, aby se se mnou stalo, když jsem takový? Co se hodí pro muže chudého, dobrodince obce, který potřebuje mít volný čas k vašemu napomínání? Nic není, občané čeští, co by se lépe hodilo, nežli to, aby byl takový muž věčně živen v úřadovně Hradu. Zasluhuje to jistě mnohem spíše, nežli když někdo z vás zvítězil na voze s dvojspřežím v olympijských hrách. Onen totiž nás dělá jen zdánlivě šťastným, avšak já skutečně, a onen nic nepotřebuje, aby byl živen, já však potřebuji.“
Média říkají, že Zeman porušuje Ústavu, lže, podvádí, uráží, osočuje a pije. Nastolují středověké pojetí práva, kde nevinný má dokazovat nevinu. Kde najít slova, která by to vše odkryla a pojmenovala? Nejlépe u jednoho z nejslavnějších filozofů všech dob, Platona. Jeho Obrana Sókratova je mohutný památník jedné z těch osudných srážek v dějinách lidstva, kdy jednotlivec, který se svým myšlením odlišil od množství, je obviněn ze zločinu na společnosti a hyne. Jak by tedy mohla znít Platonova Obrana Zemanova?
„Jaký dojem učinila Média na vás, občané čeští, nevím, ale já jsem se po jejich řečech stěží vzpamatoval, tak přesvědčivě mluvila. A přece neřekla takřka ani slova pravdy. Nejvíce jsem se však podivil, když říkala, že se musíte mít na pozoru, abyste se nedali ode mne oklamat, ježto prý jsem silný řečník. Žalovala na mne zcela proti pravdě, že jest jakýsi praničemný Zeman, který se viny dopouští a darebně jedná, že zkoumá věci pozemské i nebeské, z nepravosti dělá právo a také jiné tomu učí. Tedy ano, musím se hájit, občané čeští, a pokusit se vyjmout z vás to špatné mínění, kterého jste za tak dlouhý čas nabyli, a to v tak krátkém čase. Média říkají, že kazím mravy. Já tohle Médiím nevěřím a myslím, že to nevěří ani nikdo jiný na světě, ale buď nekazím, nebo jestliže kazím, dělám to neúmyslně. Jestliže pak kazím neúmyslně, tu není zvykem, abych byl pro takové neúmyslné přečiny, poháněn před soud, nýbrž je třeba mě vzít stranou, poučovat a napomínat, neboť je zřejmé, že budu-li poučen, přestanu dělat, co dělám neúmyslně. Nuže, občané čeští, že nejsem vinen podle žaloby, k tomu není potřebí, jak se mi zdá, dlouhé obhajoby. Vina jsou Média, a to tím, že si zahrávají s vážnou věcí, když lehkomyslně přivádějí lidi před soud a předstírají vážný zájem a péči o věci, o které se až dosud pranic nestarala. A to je to, co způsobí mé odsouzení, jestliže k tomu dojde, to špatné mínění a nenávist u mnohých lidí, jenž vyvolala. Tyto věci zahubily již mnoho jiných dobrých mužů a myslím, že ještě zahubí, neboť není třeba se obávat, že se u mne zastaví.
Nyní tedy, občané čeští, jsem toho dalek, abych se hájil a omlouval ve svém vlastním zájmu, jak by se někdo domníval, nýbrž dělám to ve vašem zájmu, abyste se mým odsouzením nějak neprohřešili na daru od boha vám daném. Neboť jestliže budu vyhnán z Hradu nebo zbaven občanských práv, nesnadno naleznete jiného takového, který by z božího příkazu na obci takřka seděl. Že pak jsem já vskutku člověk daný obci od boha, mohli byste poznat z této věci: vždyť se nepodobá způsobu ostatních lidí, že já už po tolik let zanedbávám všechny své soukromé věci a snáším následky jejich zanedbávání, ale neustále pracuji pro vás, chodím ke každému zvlášť jako otec nebo starší bratr a snažím se každého pohnout, aby se staral o svoje zdokonalení. Příčinou toho jest to, co jste vy ode mne často a na mnoha místech slyšeli, že se ve mně projevuje cosi božského. Já sám bych se tím věru pyšnil a chlubil, kdybych to uměl, ale nechlubím se, neboť to neumím, občané čeští.
Snad by tedy někdo řekl:„Zemane, což nedovedeš odejít od nás a žít v tichu a pokoji Vysočiny?“. To je právě to, o čem je velmi nesnadno některé z vás přesvědčit. Neboť jestliže řeknu, že by to znamenalo neposlouchat boha a proto, že mi není možno žít v nečinnosti, neuvěříte mi a budete si myslit, že mluvím záludně. Jsa tedy přesvědčen, že jsem proti nikomu nejednal nespravedlivě, jsem dalek toho, abych odešel, abych jednal nespravedlivě sám proti sobě a abych sám o sobě řekl, že zasluhuji něco zlého a sám si něco takového navrhl. Jaký strach by měl mne k tomu pohnout? Co tedy zasluhuji, aby se se mnou stalo, když jsem takový? Co se hodí pro muže chudého, dobrodince obce, který potřebuje mít volný čas k vašemu napomínání? Nic není, občané čeští, co by se lépe hodilo, nežli to, aby byl takový muž věčně živen v úřadovně Hradu. Zasluhuje to jistě mnohem spíše, nežli když někdo z vás zvítězil na voze s dvojspřežím v olympijských hrách. Onen totiž nás dělá jen zdánlivě šťastným, avšak já skutečně, a onen nic nepotřebuje, aby byl živen, já však potřebuji.“
Fiala II slibuje platy jako v Německu, babišuje a trumpuje. Ale není Babiš ani Trump
Bezpodmínečná podpora Ukrajiny je klíč k míru. Američané to už pochopili
Klaus tvrdí, že se blížíme k 50. letům, k totalitě. Je to lež a nebezpečná manipulace
V roce 1989 byl vzorem Havel, v roce 2024 je elitou Babiš. Hodnoty se vypařují
Co od nás odešlo s Karlem Schwarzenbergem
