Trám v oku ministra zdravotnictví.



Ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík chce zavírat vymítače červů a další šarlatány do vězení. „Budu tlačit na to, aby byla definována skutková podstata trestného činu, a to podvodné poskytování lékárenské nebo lékařské péče,“ uvedl ministr s tím, že by to umožnilo účinnější postihování nepoctivců, kteří pacientům nezřídka tvrdí, že jejich potíže jsou způsobeny například parazity. Lidem pak za tučnou úplatu nabízejí „léčbu“ a „medikamenty“, které je vyléčí.
Jistě pane ministře. Šarlatánů, podvodníků, lhářů a vymítačů je všude plno. Nejen mezi léčiteli. Na sklonku roku 2015 jsem upozornil na vymítače z řad lékařů, kteří pod záminkou léčby boreliózy, chlamydií, yersinií, ureaplazmy, mykoplazmy a dalších „červů“ pacienty devastují mnohaletou soustavnou „léčbou“ antibiotiky. Za tučnou úplatu (Peníze nebo život, antibiotika nebo smrt, blog aktuálně, 4. 10. 2015). V rukách mají mnohem účinnější a nebezpečnější zbraň, než podvodní léčitelé: lékařskou autoritu a účinné léky. V říjnu 2015 jsem proto vědecké radě ministerstva, vědecké radě lékařské komory a České společnosti alergologie a klinické imunologie (ČSAKI) napsal mail:

„Vážené kolegyně, vážení kolegové,
ve své ambulantní praxi jsem opakovaně konfrontován pacienty, těžce zdecimovanými letitou, podle mého názoru neúčelnou, léčbou boreliozy či dalších infekcí prostřednictvím antibiotik. Jeden z těchto případů jsem popsal v příloze, zdokumentovaných jich mám celou řadu. Protože nejsem odborníkem - imunologem, dovoluji si Vás požádat o posouzení a vyjádření, zda se jedná o postup lege artis, odpovídající současným poznatkům lékařské vědy. V případě potřeby a při zajištění všech právních aspektů jsem připravený poskytnout veškerou dokumentaci i součinnost. Kromě posouzení medicínských, si dovoluji Vás požádat též o posouzení eticko - právních aspektů tohoto „klientelistického" pojetí poskytování lékařské péče, v němž:
- pacient volí a nakupuje laboratorní vyšetření „dle vlastního výběru - bez konzultace s lékařem"
- platba za pouhou rezervaci termínu konzultace se pohybuje od 3 do 7 tis. Kč.
- platba za každých započatých deset minut konzultace činí 600, -
Tento model poskytování léčebné péče, připomínající platbu za taxislužbu či erotické linky, podle mého názoru závažným způsobem poškozuje prestiž lékařské profese. Děkuji za posouzení a sdělení výsledků Vašeho šetření.“.

Vědecká rada ministerstva ani vědecká rada lékařské komory nereagovaly. Imunology problém zaujal:

„Vážený pane doktore,
na schůzi výboru České společnosti alergologie a klinické imunologie (ČSAKI), dne 12. 11. 2015, jsme projednali Váš podnět a vyslovili jednoznačný nesouhlas s uvedenými praktikami zmíněného pracoviště, které diskreditují náš obor. Dalším řešením tohoto problému byla pověřena místopředsedkyně výboru ČSAKI prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc., přednostka Ústavu imunologie 2.LFUK a FN Motol. Protože jste se v této věci obrátil i na výbor České imunologické společnosti, prof. Bartůňková předala za obě odborné společnosti tuto věc k řešení České lékařské komoře (JUDr. Mach), do 30 dnů máme dostat vyrozumění. S pozdravem, Vít Petrů, předseda ČSAKI.“.

„Odborná společnost odsoudila, lékařská komora ve spolupráci s ministerstvem přijme opatření, problém bude vyřešen,“ říkal jsem si. Chyba lávky. Nestalo se vůbec nic. Další urgence jsem směřoval na paní prof. Bartůňkovou.

„Dobrý den, pane doktore, jak jsme Vás informovali, není v kompetenci ČSAKI revidovat léčebné postupy. Ptali jsme se na ČLK, právní odbor říká, že je to v kompetenci místní organizace ČLK. Těmto orgánům jsme Vaši stížnost postoupili a z místní pobočky ČLK, kam dotyčné pracoviště spadá, nám dosud neodpověděli…Jakmile budeme mít zprávu z revizní komise ČLK, dáme Vám vědět. Již jsme ji urgovali,“ napsala mi paní profesorka 21. 11. 2016.

Trpělivost růže nepřináší. Odpověď ČLK nepřichází. Urguji urgenci. Paní profesorka trpělivě odpovídá: „No nepřišla žádná odpověď. Tak zase někde najdu kopie těch dopisů a napíšeme další urgenci,“ napsala mi 4. 5. 2017.

Jako v pohádce o kohoutkovi a slepičce. Od ministerstva k odborné společnosti, podnět leží na komoře, bojím se, bojím, že pacient umře. Naprostá bezmocnost. Mám zdokumentované případy desítek obětí antibiotických vymítačů. Včetně několika dětí.

Janě je patnáct a před dvěma lety si začala stěžovat na únavu, bolesti zad a bolesti nohou. Starostliví rodiče s ní obešli všechna myslitelná vyšetření. Maminka mi na stůl položila skoro dva centimetry tlustou složku lékařských zpráv. Nic v ní nebylo. V zoufalé snaze dobrat se objektivní příčiny Janiných obtíží navštívili vyhlášené pracoviště imunologie. Vyšetření nebylo levné, ale vyplatilo se. Pan doktor našel borelii, na dva týdny nasadil antibiotika. Při kontrole zjistil, že borelie sice ustoupila, ale ještě je potřeba se vypořádat s yersinií, nasadil další antibiotika. Yersinie se nevzdávala, přidala se gastritida, další antibiotika. Jana má čím dál větší potíže. Je unavená, bolí ji celé tělo, dobírá antibiotika, čeká na výsledek odběrů, na další antibiotika. Točí se v bludném kruhu. Jak se v něm ocitla?

Jana je citlivá, ctižádostivá. Od osmi let se závodně věnuje tenisu. Každý den trénuje skoro dvě hodiny, o víkendech zápasy, dokonce hrála i na turnajích v zahraničí. Nic jiného nestíhá. Jejím vzorem je Petra Kvitová, wimbledonskou vítězku z ní chtějí mít i rodiče. Cestují s ní na zápasy, platí trenéra, soustředění. Jejich plány teď zkřížila nemoc. Potřebují se jí co nejrychleji zbavit. Janě zajistili nejlepší vyšetření, nejlepší doktory, nejsilnější antibiotika. Její potíže ale nejsou voláním po lécích, nýbrž informací o tom, že tělo zátěž nezvládá. Jana si potřebuje odpočinout. Herní výpadek si ale nemůže dovolit. Dál trénuje dvě hodiny denně, jezdí po turnajích. Přitom bere antibiotika. „Pan doktor říkal, že to nevadí“, pověděla mi maminka. To mi vyrazilo dech. Antibiotika jsou pro tělo obrovskou zátěží. Mám s nimi osobní zkušenost. Před lety jsem dělal lékaře týmu horských cyklistů, jel s nimi na světový pohár do Madridu. Krátce před odjezdem jsem dostal virózu, abych se jí co nejrychleji zbavil, nasadil si antibiotika. Když jsme přijeli do Madridu, dolehla na mne těžká únava, dechová tíseň, závratě, nebyl jsem schopný vyjít pár schodů. Přitom jsem se pořád snažil pečovat o svěřence. Až jsem zkolaboval. Z doktora byl pacient. Svěřenci mne odvezli do nemocnice. Odběry, rentgeny, všechno bylo v pořádku. Když se mne španělský doktor zeptal, jestli něco užívám, měl hned jasno. Antibiotika se na virózu nedávají. Ty potíže jsem měl z nich. Okamžitě mi je vysadil. Nasadil jsem čerstvé ovoce a zeleninu. Za dva dny jsem byl v pořádku. Od té doby se řídím zásadou, že pokud je zdravotní stav pacienta tak vážný, že vyžaduje užívání antibiotik, musí odpočívat. Pokud tak závažný není a může sportovat, nesmí brát antibiotika.

„O účelnosti předchozí a případné další léčby antibiotiky mám značné pochybnosti. Nejsem ale imunolog ani odborník na infekce. Obraťte se neprodleně na paní profesorku Barťůňkovou. Než paní profesorka rozhodne, další antibiotika rozhodně nedávejte. V kombinaci s tréninkovým nasazením jsou pro organizmus obrovskou zátěží. Jana si potřebuje především odpočinout, slevit z tenisu, z nároků které na sebe klade ona i vy“, řekl jsem rodičům.

Příběh Jany zakládám do stále objemnějšího šanonu, nadepsaného „Antibiotický exorcizmus“. Dál píšu, urguji. Snad se někdo na ministerstvu nebo na komoře probudí. Vám, pane ministře Ludvíku, přeji hodně zdaru v tažení proti vymítačům červů. Nejprve ale vyjměte trám z oka svého, teprve pak prohlédnete, abyste mohl vyjmout třísku z oka léčitele.