Rozkaz zněl jasně: „Otevřít zdravotnictví čínské medicíně!“.


Oficiální medicínou donedávna odmítaná tradiční čínská medicína (TČM) dostala zelenou. Na základě doporučení Ministerstva zdravotnictví a usnesení zdravotního výboru Poslanecké sněmovny schválili poslanci 26. 4. 2017 novelu zákona o vzdělávání zdravotníků, včetně návrhu předsedy zdravotního výboru prof. MUDr. Rostislava Vyzuly na začlenění čínských léčitelů mezi odborné zdravotnické pracovníky. Jeden z největších propagátorů TČM, prof. MUDr. Roman Prymula, ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové, již dříve získal souhlas ministerstva k provozování ambulance čínské medicíny, v nejbližších letech hodlá vybudovat samostatnou kliniku. „Vědecká rada ČLK zásadně odmítá návrh na zavedení odborné způsobilosti k výkonu povolání „terapeuta tradiční čínské medicíny“ a „specialisty čínské medicíny“. VR ČLK považuje TČM za pouhé léčitelství. Tento návrh je nebezpečným průlomem, neboť legislativně přiznává čínskému léčitelství statut medicínského oboru a tím zvýhodňuje čínské léčitelství oproti jiným léčitelským metodám“, uvádí stanovisko vědecké rady, podepsané prezidentem ČLK Kubkem a řadou lékařských kapacit. Jak se v tom mají vyznat pacienti, když se neshodnou prestižní zdravotnické instituce a věhlasní lékaři? Přes dvacet let se věnuji komplexní psychosomatické medicíně. Akupunkturu, homeopatii ani čínskou medicínu nepoužívám. Navzdory tomu mám pověst celostního lékaře. Pacienti se na mne obracejí se žádostí o alternativu. Často se je snažím přesvědčit, aby neztráceli čas a využili možností moderní medicíny. Jako v případě dvanáctileté Jany.

Do Hnízda zdraví ji přivedli rodiče. Ve třech letech jí pediatr diagnostikoval autoimunitní onemocnění štítné žlázy. Matka je pevně přesvědčená, že je následkem povinného očkování. Pediatr Janu pravidelně kontroluje. Matka léky odmítá. S Janou chodí k čínskému léčiteli. Alternativní medicíně bezmezně věří. Jana je bledá, unavená, trpí na bolesti hlavy a zad, oslabenou imunitu, časté virózy. Výsledky nedávných odběrů krve mi vyrazily dech. Vysoké hodnoty autoimunity, ASLO, TSH, těžká porucha funkce. Jana měla být už dávno v péči endokrinologa. To matka odmítá. S manželem dokonce uvažují, že se s Janou vydají do Číny. Ke skutečnému Mistrovi. Ode mne očekávala, že ji podpořím. Komplexní medicína je medicínou dialogu. Jeho riziko spočívá v tom, že se člověk dozví i to, co se dozvědět nechce. Zajímalo mne, zda Janina autoimunita nemá i jiné souvislosti. Jestli ji něco nestresuje, netíží. Jana je citlivá, starostlivá, trochu úzkostná. Školu zvládá, baví ji kroužek zpěvu a keramiky. Pohybu má málo, jen občas vycházku. Tělesný nález je slušný. Abych se rychle dobral podstaty, požádal jsem maminku, aby mne s ní nechala chvíli o samotě. Na otázku, co ji nejvíc tíží, co by se mělo v jejím životě změnit, aby byla zdravá a spokojená bez váhání odpověděla: „Táta podniká, domů chodí pozdě večer, naštvaný, vystresovaný. S maminkou se pak hádají, většinou o peníze. Je mi to moc líto. Chtěla bych, aby byl táta víc s námi, maminka byla klidnější, jezdili jsme společně na výlety. To mi moc chybí.“. Bez jakékoliv vlastní interpretace jsem zpověď Jany přečetl mamince. Vůbec ji nepotěšila. Úkolem lékaře není působit pacientovi potěšení, nýbrž mu slušně vysvětlit příčinu potíží, doporučit účinnou léčbu. Mamince jsem řekl, aby na čínskou medicínu nespoléhala. Porucha funkce štítné žlázy vyžaduje neodkladnou péči endokrinologa. Dal jí na něj telefonický kontakt. V zájmu řešení napjaté rodinné situace nabídl partnerskou terapii. Janě pak relaxaci formou dětské jógy. Během necelé hodiny pobytu v ordinaci došlo k očividné proměně. Zatím co Janě se vrátila barva to tváře, rozsvítily oči, začala se usmívat, matka bledla, její rysy tuhly. Na partnerskou terapii se neobjednala. Dětskou jógu, o kterou Jana moc stála, nedovolila. Prý mají málo času a peněz. Asi šetří na cestu do Číny.

Každý svého štěstí a zdraví strůjce. Smutné je, když se obětí pomýlených rodičů a pomýlené propagandy stávají děti. Rozhodnutí poslanců začlenit čínské léčitele do českého zdravotnictví je nešťastné. Každý lékař by měl mít o alternativních metodách rámcový přehled. To ale neznamená, že by se měly soustavně učit nebo dokonce praktikovat ve fakultních nemocnicích. Čína naše hospodářství, fotbal ani zdraví nespasí. Proč by to dělala?

„Dnes tu máme spoustu šarlatánů, kteří léčí energií, kameny, virgulí, a na druhou stranu tu máme něco, co funguje 5000 let, z čeho vzešlo několik věcí, které byly oceněny Nobelovou cenou, a něco, co se upravit musí – lidem se musí dát jistota, že jsou k něčemu, za co stát nese odpovědnost, co posvětil…Myslím si, že přeliv pacientů, kteří mají spíše psychosomatický problém, bude pokračovat právě do těchto segmentů, kde se stát musí začít angažovat“, říká ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík.

Pane ministře, páni profesoři, páni poslanci, marně se zaštiťujete odborností a starostlivou péčí o zdraví lidu. Moc a peníze z ní čouhají jako sláma z bot. Rozkaz zněl jasně: „Otevřít zdravotnictví čínské medicíně. Není čas zjišťovat, co je zač.“. Poslušně plníte zadání. Nevyřešíte ani problém léčitelství, ani problém psychosomatický. Další obrovský problém vytváříte. Úprava léčitelství přitom není složitá. Stačilo by legalizovat ho jako živnost, mimo zdravotní služby. Léčitel by byl povinen zákazníkovi poskytnout písemný doklad, obsahující informace o tom, jakou metodu nabízí, jaký účinek garantuje, v jakém časovém horizontu a za jakou cenu. Tím se stává za službu právně zodpovědný, včetně případných nežádoucích účinků nebo prodlení v zavedení účinné léčby. Jestliže dospělý svéprávný člověk takovou dohodu uzavře, pak na vlastní nebezpečí.

Nekritické nadšení čínskou medicínou není na místě. Je důležité ji znát, rozumět jejímu celostnímu kontextu. Je to ale jiný kontinent, jiná mentalita, jiná tradice. Kořeny zdraví bychom měli hledat tam, kde žijeme. Pečovat o sebe, o životní prostředí, o mezilidské vztahy. Vytvářet podmínky k tomu, aby lékaři měli na pacienta dostatek času, věnovali se nejenom jeho tělu, ale i psychice. Dokázali s ním navázat kvalitní vztah, nemoc uměli zasadit do souvislostí jeho života. Na to nepotřebujeme čínské poradce. Jedině tak vyřešíme psychosomatický problém.