Rozhovor pro Parlamentní listy

Když jsem vás před časem kontaktoval se žádostí o rozhovor, tak jste se omluvil, že se zrovna vydáváte na plavbu po moři. Zabloudily během ní vaše myšlenky někdy k tomu, jak to v naší zemi vypadá, a pokud ano, byl ten pohled z odstupu pro Česko příznivější?

Počátkem dubna jsem byl členem česko-slovenské posádky převážející plachetnici z Mallorky do chorvatského Zadaru. Dva týdny non stop plavby. Přes Menorku, Sardinii, Usticu, Lipary, Messinu. Cestou nás provázela hejna delfínů, potkali jsme desítky želv, měsíčníky, za Messinou dokonce tři žraloky velké bílé. Většinu času bez mobilního připojení, bez zpráv o tom, co předvádí naše politické reprezentace. Byla to obrovská úleva. Detox. Psychopati na naší politické scéně těží z toho, že jejich negacím věnujeme pozornost, necháme se jimi zaměstnávat. Zatímco na lodi jsem ani jednou nezvracel, při sledování politické scény se mi dělá nevolno. Doporučuji sledovat z velkého odstupu nebo nadhledu, jinak škodí zdraví.

Nejsme ale vůči situaci u nás doma v tom každodenním životě přece jen přespříliš kritičtí? Mnozí u nás s až nábožnou úctou vzhlížejí k Německu, ale když se podíváme, jak se země našich západních sousedů mění v důsledku kancléřkou Angelou Merkelovou nezvládnuté migrační situace, tak na takovou politickou reprezentaci bychom také moc hrdí být nemohli, není to tak?

Angela Merkelová migrační krizi nezpůsobila. Snaží se ji řešit. Na rozdíl od naší politické reprezentace, která jen ze zákrytu kritizuje, dává knížecí rady a řídí se heslem: Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Možná, že Angela Merkelová situaci ze začátku nevyhodnotila správně. Otázkou je, zda mohla vývoj předvídat. Migrační krize je tak obrovský problém, že ji mohou a musí řešit všechny státy. A nejen Evropy. Je logické, že pokud odmítáme přijmout migranty, zvažuje Evropská unie jiné možnosti: kvóty, finanční spoluúčast… Nelze nečinně přihlížet náporu, kterému čelí Itálie, Španělsko, Malta… Pokud chceme těžit z výhod, které z členství v Evropské unii plynou, musíme přijmout i zodpovědnost, podílet se na pomoci zemím a lidem v nouzi. Premiér Babiš je ve schizofrenní situaci. Jeho impérium stojí na dotacích, obchodu se Západem. Přitom odmítá solidaritu a s prezidentem Zemanem nás táhnou na Východ. Pokud budeme solidaritu dál odmítat, odmítne vyspělá Evropa nás. Evropská unie se bez Česka a Agrofertu nepoloží. Agrofert a Česko bez EU velmi rychle.

Ještě jednou otázkou zůstanu u Angely Merkelové. Co říkáte tomu, že pod tlakem domácí kritiky včetně sporů se šéfem sesterské CSU Horstem Seehoferem kancléřka dohání politické body výroky, že pro vyhnání Němců ze zemí střední a východní Evropy po druhé světové válce neexistovalo morální ani politické ospravedlnění, jako by tu nebylo zabrání československého pohraničí po Mnichovu?

Máme chalupu v bývalých Sudetech. Dodnes se tam vedou v hospodě spory o slovo. Ti, kteří museli své domovy opustit, trvají na slově vyhnání. Ti, kteří se do jejich domovů nastěhovali, hovoří o odsunu. Vůči tehdejšímu obyvatelstvu Sudet bylo postupováno podle principu kolektivní viny. To je princip v civilizovaném světě nepřijatelný. Děly se při něm věci, které nejsou ospravedlnitelné tvrzením, že Němci si začali nebo že se chovali mnohem hůř. Nemyslím, že by Angela Merkelová naháněla politické body. Jen pojmenovává věci pravými jmény. Přitom musí čelit samolibému Putinovi, mentálně narušenému Trumpovi, solidaritu sabotujícím zemím Visegrádu, domácí politické opozici... Je obdivuhodné, jak se drží. Pokud bych si mohl vybrat prezidenta a premiéra, tak místo Zemana s Babišem dám bez váhání přednost někdejšímu německému prezidentovi Gauckovi a Angele Merkelové.

Jsme už osm měsíců od voleb, ale pořád bez vlády s důvěrou. Vy se často vyjadřujete k politikům jako k lidem s poruchou osobnosti. Ale i kdyby nešlo o politika, dokážete si představit vítěze nějakého klání, který nechá shrábnout bank poraženému? Copak by mělo něco společného se soutěží politických stran, kdyby vládu sestavoval druhý na pásce Petr Fiala, jehož ODS nemá ani třetinu poslanců oproti hnutí ANO Andreje Babiše? Nechová se stávající premiér naopak zcela logicky a tak, jak by se choval na jeho místě každý racionálně uvažující jedinec?

Premiér Babiš svádí boj o vlastní svobodu. Musí položit právní stát dřív, než právní stát položí jeho. Zatím se mu to daří. Koupil si média, jezdí po republice a slibuje: tu halu na rychlobruslení, jinde nové nádraží, jízdné pro studenty zadarmo, zvýšení platů zdravotníkům... Slibuje a slibuje. Nic ho to nestojí. Má úžasnou schopnost koupit si voliče za jejich vlastní peníze. A ti mu to baští jak kostelecké uzeniny nebo vodňanské kuře. Při našem dávném osobním setkání jsem si chvíli myslel, že je to kultivovaný, vzdělaný člověk, který má zájem na řešení problémů naší země. Už dávno si to nemyslím. Jediným zájmem Andreje Babiše je Andrej Babiš. Velké ego, velká firma, velké vítězství. A vítěz bere vše. Tak proč by měl spolupracovat s ODS? Pokud se ČSSD nechá zaměstnat v Agrofertu, vytře s ní, co si zamane.

Vláda je sice bez důvěry, ale slovy Andreje Babiše maká. Ministerstvo zdravotnictví chystá zákon, který má za cíl regulovat léčitele. Co si o tomto záměru myslíte a je to momentálně pro rezort naléhavé téma? Téma léčitelů důrazně připomněl dokument České televize o kontroverzních praktikách konzultačního centra Aktip, který byl odvysílán pod názvem Obchod se zdravím. Jaký je váš názor jednak na Aktip, ale i na samotný dokument?

Reportáž byla profesionální. Postupy Aktipu neobhajitelné. Tady se ale míchají hrušky s jablky. Jestliže jde člověk k léčiteli, riskuje, že péče, která je mu poskytovaná, může být neověřená, zavádějící, nebo dokonce nebezpečná. Jestliže jde k lékaři, měl by mít záruku, že se lékař řídí poznatky medicínské vědy, postupuje lege artis. Reportáže z Aktipu v rámci cyklu České televize Infitrace a později z Endaly v pořadu Reportéři ČT odhalily nesmírně závažný problém. Protagonisty obou zařízení jsou mediálně známí lékaři. Za kouřovou clonou počítačové technologie, řečmi o medicíně 21. století a rádoby vědeckými frázemi se přitom skrývá šarlatánství nejtěžšího kalibru. Zahalené do bílého pláště. Za nehorázné peníze.

Pokud to tak je, proč to nikdo neřeší?

Osobně jsem v minulosti ministerstvo zdravotnictví i lékařskou komoru na podobné excesy upozorňoval. Žádal po nich, aby se vyjádřily například k problematické metodě léčby artrózy pomocí kmenových buněk tukové tkáně nebo k léčbě boreliózy prostřednictvím mnohaletého soustavného podávání antibiotik. Tyto metody mají totožné rysy jako ty, které odhalily reportáže ČT. Ministerstvo i lékařská komora jsou k jejich řešení zcela netečné. Na podnět ohledně léčby artrózy mi komora po mnoha urgencích odpověděla až za pět let. Bohužel, na otázku, na kterou jsem se vůbec neptal. Podnět týkající se léčby boreliozy přehodila jako horký brambor na oblastní sdružení, které, jak vyplynulo z déle než dva roky trvající korespondence, si s ním neví rady. Tyto peripetie popisuji v knize Příběhy obyčejného uzdravení. Pro ministerstvo i komoru je mnohem snazší vyhlásit nesmiřitelný boj léčitelům než si zamést před vlastním prahem.

Nedá mi to, abych se vás na závěr nezeptal na akci prezidenta Miloše Zemana, jenž vzbudil pozdvižení, když před několika dny napínal veřejnost ohlášením brífinku bez uvedení tématu. Nakonec na něm spálil červené trenýrky s tím, že čas spodního prádla v politice skončil. Dá se to brát tak, že se humornou formou vypořádal s těmi, kteří při jeho výjezdech do krajů s ním nedokáží diskutovat a jen drží červené trenýrky jako odkaz na akci skupiny Ztohoven, nebo něco takového je pro hlavu státu nepatřičné?

Vystoupení pana Zemana s trenýrkami bylo politováníhodné, smutné. Jeho výroky a chování jsou ale vysvětlitelné pokročilým rozpadem osobnosti. Na vlastní oči můžeme pozorovat, že stárnutí je těžké a alkohol je metla lidstva. Redaktor Reflexu J. X. Doležal nedávno navrhoval, aby se pan Zeman nechal vyšetřit psychiatrem. Na to je už dávno pozdě. Psychiatrie už mu dávno nemá co nabídnout. Jediné místo, kde může pacient přežívat a prezentovat excesy podobné těm s trenýrkami, je Pražský hrad. Obklopený věrnými: Ovčáčkem, Mynářem a Nejedlým. Ochrankou zachycující pády. Hasiči střežícími, aby Hrad nepodpálil. Za betonovými zátarasy. Hlídán kamerovým systémem. Jediný způsob, jak na to reagovat, je ignorace. Jakékoliv komentování je na úkor pacienta i komentujícího.

Vyšlo v Parlamentních listech 25. 6. 2018, otázky Jiří Hroník