Rozhovor pro Parlamentní listy

V letošním roce uplyne třicet let od listopadové revoluce. Režisér Jan Hřebejk vyzývá, abychom šli do ulic. Bývalý politik a signatář Charty 77 Daniel Kroupa je dokonce toho názoru, že protestní energie už je ve společnosti dost a proto je správná doba na nové Občanské fórum. Nazrála podle vás atmosféra ve společnosti k nějaké další změně?

Pochybuji, že je ve společnosti dost energie ke změně. V roce 1989 byla výjimečná situace: komunizmus se přežil, Sověti měli dost svých starostí, v disentu vyrůstal Václav Havel, lidé chtěli cestovat, mít materiální blahobyt Západu. Když jsme toho dosáhli, zjistili jsme, že druhou stranou svobody je zodpovědnost. To bylo velké překvapení. Rádi bychom dál svobodně cestovali, užívali si materiálního blahobytu, ale neřešili problémy migrace, nespolupracovali se státy EU, chovali se nezodpovědně - jako pan prezident. To ale není možné. Buď zodpovědnost přijmeme, nebo skončíme tam, odkud jsem vyšli. V kotcích hospodáře, který řídí stát jako farmu. Orwell by ho pochválil. Zatím se do kotců poslušně vracíme. Protestovat začneme, až když hospodář sáhne na náš blahobyt, přestane sypat šrot. To už bude pozdě.

A má usilování o nějakou změnu vůbec smysl, když politici vzešlí z nového Občanského fóra by nejspíš byli stejní psychopati jako jejich předchůdci, když jsem si tedy vypůjčil označení pro politiky, které vy tak rád používáte?

Ani ve snu by mne nenapadlo, že nás může potkat něco horšího, než byla hradní partička Klaus, Jakl, Hájek, Bartoš. No a teď tady máme Zemana, Mynáře, Nejedlého, Ovčáčka. Babiš jako bonus. Možná, že to ještě pořád není úplné morální dno. Ti lidé tam ale nejsou náhodou. Reprezentují způsoby chování a myšlení nemalé části společnosti. Takové chování legitimizují. Jejich odstranění samo o sobě nestačí. Vstanou noví psychopati. Na změnu shora bych vůbec nespoléhal. Každý musíme začít od sebe. Nebát se a nekrást. Trvat na dodržování zákonů a sami je dodržovat. Starat se o životní prostředí. Pomáhat lidem v nouzi. Jít jednou za čtyři roky k volbám nestačí. Občansky aktivní musíme být každý den. Abychom se pak nemuseli bouřit v ulicích a zakládat další fóra. To bychom jen podruhé vstoupili do téže řeky.

Proti komu, nebo proti čemu by se měli lidé ve stávající situaci, kdy se máme ekonomicky dobře, především bouřit? Vidíte jeden, nebo několik hlavních cílů, proti nimž by ta údajná nespokojenost měla směřovat?

Problém je právě v tom, že se zatím máme ekonomicky dobře. Bouřit se proti psychopatům proto většina lidí považuje za zbytečné. Oni navíc z negace, zloby a odporu žijí. Jejich cílem je urážet, ponižovat, rozeštvávat. Bouři proti sobě dokážou mistrně zneužít. Nejsou nemocní, ale charakterově postižení. Chybí jim funkční mozková centra, která jsou zodpovědná za soucit, stud, svědomí a spolupráci. To jsou ale charakteristiky, které dělají člověka člověkem. Tvor, který je nemá, podle některých psychologů není lidskou bytostí. Je to ne-lida, ne-tvor. Renomovaný americký psycholog Robert Hare je označuje za „interdruhového predátora.“ Proti takovému monstru nemá běžný smrtelník šanci. Slušnost a svědomí mu nedovolí chovat se tak, jako on. Místo bouření se proti predátorům je potřeba podporovat nezávislé a odvážné policisty, soudce, žurnalisty, politiky, právní stát. Psychopati se nejvíc bojí toho, že budou odhaleni a voláni k zodpovědnosti. Za arogancí, drzostí a hulvátstvím skrývají vnitřní slabost a nejistotu. Mají mentalitu vzpurného dítěte. „Jsou to výbuchy vzteku. Jako matka pěti dětí a babička devíti to poznám,“ řekla po schůzce s Donaldem Trumpem předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová. Hned to poznala. Je vzdělaná, zkušená, tvrdá a odvážná. Využívá zákonných pravomocí, aby vztekající se děcko ukáznila. Zatrhla mu přednést poselství o stavu unie, zarazila pískoviště - stavbu zdi mezi Mexikem a USA. Někoho takového bychom potřebovali v čele senátu nebo parlamentu. Hledejme Nancy Pelosiovou. Především v sobě.

Prý už zase žijeme ve strachu. Cítíte ho ve společnosti? V čem je jiný než před rokem 89? Lidé se prý dnes znovu bojí nahlas říkat své názory. Mají se čeho bát?

Strach je pracovním nástrojem psychopatů. Lidé, kteří se bojí, ztratí kontrolu sami nad sebou a dá se s nimi snadno manipulovat. Psychopati, aby odvedli pozornost od vlastních problémů, vyvolávají strach z vnějšího nepřítele: migrantů, Romů. pravdoláskařů, lepšolidí, z EU… nebo předestřou nějaký zástupný problém: článek Ferdinanda Peroutky, kanál Odra – Dunaj - Labe, Pussy Riot, stavbu zdi mezi USA a Mexikem... Kolem úplné pitomosti rozvíří mediální kampaň, lidé o tom začnou vážně přemýšlet a přestanou věnovat pozornost tomu, jak politik porušuje zákony, kam směřuje. Pan premiér je v tom premiant. Odvést pozornost od Čapího hnízda, od vlastní rodiny, zprávy Olafu, závěrů šetření obecního úřadu v Černošicích, korunových dluhopisů, působení v StB... to dá zabrat. Kdysi se chlubil, že pracuje až osmnáct hodin denně, o víkendu osm, vypije až deset kafí. Vsadil bych se, že většinu času mu zabere maskování vlastních problémů. Pracovat osmnáct hodin denně (pokud nelže) není z lékařského hlediska nic obdivuhodného. Je to informace o tom, že si neumí zorganizovat čas. Manažersky selhává. Je to součást diagnózy. Není divu, že má vysoký krevní tlak, trpí migrénami a praskla mu žilka v oku. Jestliže premiér zveřejní psychiatrické diagnózy svých dětí a současně hovoří o bezohlednosti a bezcitnosti žurnalistů, sám jedná bezohledně a bezcitně. Duševní nemoci dětí jsou navíc v drtivé většině případů důsledkem dědičnosti, povahových vlastností rodičů, a vztahů původní rodiny. Její výkladní skříní. Tady deportace na Krym nepomůže. Jediná obrana proti psychopatům je, nenechat se jimi zaměstnávat, nenechat se zastrašit. Zachovat chladnou hlavu a kritické uvažování. Jakmile se člověk začne bát, mají ho v hrsti.

Máme mít obavy z toho, že nás ohrožují Rusové a Číňané a přes Českou republiku si chtějí udělat nástupní můstek do Evropské unie, jak někteří politici neustále burcují? Nepřeceňují náš význam? Nebo je potřeba se bránit, a pokud ano, tak jak?

Jestliže BIS a Úřad pro kybernetickou bezpečnost opakovaně varují před aktivitami ruských a čínských tajných služeb, tak k tomu zřejmě mají důvod. Jestliže se prezident republiky, známý svojí přítulností k Číně a Rusku, o tajných službách vlastního státu vyjádří jako o čučkařích, je třeba brát varování BIS a Úřadu pro kybernetickou bezpečnost o to vážněji. O jejich zprávách by měly diskutovat instituce k tomu určené: vláda, Senát, Parlament. Běžný občan nemá možnost si informace ověřit. Musí věřit institucím státu. Současně by ale neměl naslouchat urážkám a zlehčování pana prezidenta. Zlo přichází z Hradu. O jeho povaze, přizpůsobené politickým potřebám, ostatně pojednává samostatný vědecký obor. Založil ho polský psycholog Andrej Lobaczewský a jmenuje se ponerologie. Lobaczewský v knize Political Ponerology, A Science of Evil Adjusted for Political Purposes uvádí, že se v populaci vyskytuje asi 6% genetických psychopatů, lidí bez svědomí. Přestože jich není mnoho, jejich role v šíření zla je mimořádná. Pokud se jim podaří proniknou do politiky, mají zničující vliv na celou společnost. Lež je pro ně stejně přirozená, jako dýchání. Jsou charizmatičtí, vzdělaní jazykově vybavení. Současně ale draví, arogantní, bezohlední, bezcitní. Na svoji stranu dokáží strhnout masu lidí slušných a důvěřivých. Skvěle o tom pojednává film Ryba smrdí od hlavy (I am fishead), který v roce 2011 natočili čeští autoři: Misha Votruba a Václav Dejčmar.

Zhruba tisícovka známých, ale i neznámých lidí se zapojila do akce, pří níž se nechali zvěčnit na billboardy spolu s větou „Stydím se za svého premiéra“. Jaký efekt může mít tahle antibabišovská akce na veřejnost, může ji nějak ovlivnit? Může znejistit i toho, proti němuž je namířena?

Tu billboardovou akci považuji za zbytečnou. Jen zhoršuje dopravní situaci a zatěžuje životní prostředí. Člověk se může stydět jen sám za sebe. Respektive se má chovat tak, aby se za sebe stydět nemusel. Stydět se za někoho jiného k ničemu nevede. Navíc základní charakteristikou psychopata je, že se stydět neumí. Jeho postižení mozku mu to nedovoluje. Může o studu hovořit, ale tu emoci sám neprožívá. Líbí se mu krásné pero, tak ho ukradne…. jde odhalovat korunovační klenoty ožralý… vidí článek Ferdinanda Peroutky, tam kde není...lže o financování Čapího hnízda nebo o svém působení u StB… Lidé se diví, jak si to může dovolit, jak to, že se nestydí. On se diví, čemu se ti lidé diví. Na svém chování nic divného nevidí. To, že se za něj někdo stydí, je mu ukradené.

V Parlamentních listech vyšlo 30. 1. 2019, otázky Jiří Hroník

Doporučená literatura:

Hadi v oblecích: aneb Psychopat jde do práce, P. Babiak, R. D. Hare, Academia, 2014
Bez svědomí. Znepokojivý svět psychopatů mezi námi, R. D. Hare, Dům Harfa, 2015
Brainwashing, K. Taylorová, Nakladatelství Lidové noviny, 2006
Citoví upíři, A. J. Bernstein, Nakladatelství Motto, 2008
Nenechte sebou manipulovat, Isabelle Nazare Aga, Portál, 2008
1984, G. Orwell, Argo, 2015
Farma zvířat, G. Orwell, Argo, 2016
Vzpoura deprivantů, F. Koukolík, J. Drtilová, Galén, 2008
Čas psychopatů, R. Honzák, F. Honzák, Galén, 2018
Nemocní u moci, D. Owen, Paseka, 2011
Śoková doktrína. Vzestup kalamitního kapitalizmu, N. Kleinová, Argo/Dokořán, 2010
Od totality k defektní demokracii, M. Klíma, Nakladatelství Slon, 2015