Rozhovor pro eXtra.cz


Pane doktore, připadá Vám, že v současné koronakrizi poslouchají spíš vrcholní politici odborníky na epidemie, nebo naopak?

Mozek byl odstaven na vedlejší kolej. Řízení se ujaly emoce. Vláda se snaží veřejnost přesvědčit, že dělá uvážlivá a promyšlená rozhodnutí, že má situaci pod kontrolou. Jedna pitomost přitom stíhá druhou. Náměstek Prymula plácne, že se za hranice dva roky nepodíváme, pak říká, že možná jen do podzimu. Rouška vždy a všude, pak zase, že venku a při kondičním sportu nejsou nutné. Ministr školství Plaga minulý týden představil návrh na relativně rychlé otevírání škol. O víkendu se probudil prezident Zeman a kategoricky to odmítl. Náměstek Prymula a hlavní hygienička Rážová se přidali. Pravá ruka neví, co dělá levá. O velikonočním pondělí policie ukončila bohoslužby v kostele pravoslavné církve na Praze 6 a v kostele Na Slupi. Lidé sice měli roušky, ale porušili zákaz shlukování. Bude se to řešit ve správním řízení. Hlavní hygienička Rážová to vysvětlila v Radiožurnálu: „Pobyt v hobby marketu není tak dlouhý, jako by byl pobyt více lidí uzavřeném prostoru po dobu kostelního obřadu (redaktor ji opravil - bohoslužby) Omlouvám se, nejsem věřící, takže mám někdy problém najít správný výraz.“ Paní doktorka sice neví, jak se jmenuje, co se v kostelích děje, ale ví, že by tam věřící v rouškách, na rozdíl od hobby marketů, mohli něco chytit. Kardinál Duka (v roušce), místo aby hlasitě protestoval, bránil svobodu víry, nechá v katedrále svatého Víta číst z bible hradního patolízala Ovčáčka (v roušce). To je do nebe volající drzost. Bůh to vidí. Bůh to potrestá.

Sám osobně, pokud kvůli pracovním povinnostem nemusím, zprávy o koronaviru už několik týdnů naprosto ignoruji. Cítil jsem, že i ve mně už to totiž vyvolávalo obavu z budoucnosti, tak jsem se tím přestal úplně zabývat. Dělám dobře?

Nejlepší přístup. Koronavirus tady s největší pravděpodobností byl už koncem uplynulého roku. Spousta lidí si jím prošla (já zřejmě taky), zotavila se, vypracovala si imunitu. Nemocní před koronavirem měli štěstí, že ho považovali za těžší virózu. Tehdy ještě neměl jméno a děsivý mediální náboj. Dneska se ze všech stran valí informace kolik lidí se nakazilo, kolik zemřelo. Pozornosti uniká, že většina zemřelých je starších 80- ti let a byli dlouhodobě vážně nemocní. Nezemřeli na koronavirus, ale s koronavirem. V úterý se v médiích objevila zpráva, že zemřel 44- letý muž, přímo na koronavirus. Bylo to prezentováno až vítězně: „Tak vidíte! Už je to tady! Koronavirus zabíjí! Děste se!“ Ano, na koronavirus může zemřít i mladý zdravý člověk. Stejně jako na jiný vážný virus. Nebo na jiné těžké nemoci. Odkládají se operace, stojí specializované ambulance...a nikoho to neděsí. Veškerá pozornost se soustředí na koronavirus. Panika se se šíří jako epidemie. Nejhorší je nemoc z vyplašení. Když někoho dokážete přesvědčit, že na koronavirus zemře, našel jste jedinečný způsob, jak Vám projde vražda.

Lidé se v krizích snadno zbavují výdobytků demokracie. Probíhá podle vás v současnosti známý efekt pomalého vaření žáby? Máme se obávat toho, jestli někdo situace zneužije? Náznaky už byly…

To není pomalé vaření žáby. To je rychlé vaření celého národa. Premiér Babiš, prezident Zeman, ministryně Schillerová, ministr Hamáček, ministr Vojtěch, náměstek Prymula... přikládají pod kotel strachu a paniky. Za vydatné pomoci médií z Babišova svěřenského fondu. Uniká jim, že se v tom kotli nakonec uvaří taky. V komentářích mých blogů jsem narazil na zajímavý příspěvek. Má jít o tisíciletí starou japonskou moudrost. Andrej Babiš by ji měla nechat vytesat na úřad vlády:

Jak udělat lidi šťastné:
1. Všechno jim seberete
2. Všechno jim zakážete
3. K smrti je vyděsíte
4. Vezmete jim všechny jistoty, přeházíte návyky
5. Zhruba polovinu toho, co měli, jim vrátíte
6. Přesvědčíte je, že jste je uchránili před nebezpečím, které jste si dříve vymysleli
7. Zhruba polovinu toho, co jste jim zakázali, jim povolíte
Lidé si budou připadat neskonale bohatí, volní a šťastní. Do smrti vám budou vděční.

Premiér Babiš se v poslední době přestal objevovat na veřejnosti. Svědčí to podle Vás o něčem? Máte pocit, že ze strany některých vládních politiků dochází k zneužití strachu?

„Jsem v objektu, kde je kancelář a ložnice. Nepřicházím do styku téměř s nikým. Schůze vlády nebo Bezpečnostní rady státu řídím přes videokonference,“ řekl Babiš. Úplně se izoloval od rodiny i kolegů z úřadu. Chyběl na setkání nejvyšší představitelů v Lánech. Patnáct nejbližších spolupracovníků nechal testovat na koronavirus. Do budovy Úřadu vlády se smí jen jedním vchodem, pod dohledem termokamery. O velikonocích zveřejnil video, jak v respirátoru, s dvoumetrovou pomlázkou, prohání manželku Moniku. Proč v respirátoru? Proč v odstupu dvou metrů? Vždyť jsou manželé! To spolu nežijí? Tak se nechová mentálně integrovaný člověk. Babiše ovládla paranoia, existenciální strach. Ne o manželku, děti, firmu, naši zemi. Strach o sebe. Všechna jeho rozhodnutí jsou jím podmíněná. Šíří ho, kudy chodí. Říkám mu premiér Strach.

Kdybyste byl nyní předsedou vlády, co byste udělal jako první?

Nerozhodoval bych sám. Sestavil skupinu odborníků na zamezení šíření viru a paniky: hygieniky, epidemiology, právníky, psychology, ekonomy. Zvažoval jejich doporučení, jaká omezení zavést, jaký bude jejich přínos, jaké budou mít nežádoucí vedlejší účinky. Průběžně vyhodnocoval jejich efektivitu, chybná rozhodnutí hned korigoval. Nenechal se strhnout vlastním strachem. Nikoho nestrašil. To si politik ve vedoucí funkci nesmí dovolit.

Předpokládá se, že koronavirová pandemie změní do budoucna naše chování. Je to ale možné úplně, když současná podoba kapitalismu je založena na výrazné potřebě?

Babiš mluví o válce proti koronaviru. Virus je dědičná informace uložená ve formě nukleových kyselin. Takže o „válku“ vlastně jde, ale informační. Když politik nedokáže řešit problémy, hrozí mu trestní stíhání, kolaps financí, sociálního systému...najde si zástupný problém. Aby odvedl pozornost od sebe, mohl svést vinu na někoho nebo něco jiného. Na EU, migranty, koronavirus. Hesla „Společně to zvládneme“… „Musíme táhnout za jeden provaz“ připomínají komunistickou agitku „Proletáři všech zemí spojte se“… „Kdo nejde s námi, ten jde proti nám.“ Co to ale společně zvládneme? Nosit disciplinovaně roušky? To, obávám se, stačit nebude. Problém je hlubší. Nárůst spotřeby, přelidnění, vyčerpávání energetických zdrojů, změna klimatu, nedostatek pitné vody, ničení životního prostředí. Před tím nás rouška z Číny neuchrání. Letos v únoru, ještě před vypuknutím pandemie, mi redaktorka magazínu Žena a život položila otázku: „Co považujete za aktuální největší hrozbu lidstva? Předpokládám, že koronavirus to není.“ Odpověděl jsem, že největší hrozbou pro lidstvo je samo lidstvo. Uprostřed koronavirové pandemie to nemohu, než zopakovat. Koronavirus je informace. Pobídka ke změně chování. Můžeme ji pochopit a využít. Nebo se také nechat psychopaty strhnout k válce, k sebezničení.

Ani lékaři se neshodnou na tom, jak situaci řešit. Řada lidí je kvůli té situaci bezradných. Očekáváte, že se to projeví i na zdraví národa, vzrůstu počtu pacientů s depresí?

To už se děje. Pacientů s úzkostmi a depresemi přibývá. Co ale může medicína nabídnout lidem, kteří přišli o práci, jsou zoufalí, zadlužení, bez perspektivy. Má je psychoterapeut utěšovat, že to zvládnou, ať si to tak neberou? To jim bude houby platné. Profitovat budou farmaceutické firmy. Anxiolytika a antidepresiva půjdou skvěle na odbyt. Problém sice nevyřeší, pacientovi ale dovolí, aby se tak netrápil. Dneska jsem měl v ordinaci mladého muže s depresí a hnisavým kožním zánětem. Přesně kopíroval ochrannou roušku. Je pokladní v supermarketu. Ve stresu, do roušky celý den chrchlá, smrká, nesmí si ji sundat, nemá čas ji vyměnit. Pod rouškou si vytvořil malé hnojiště, podhoubí pro plísně a bakterie. Jak se má uzdravit, když do práce musí a bez roušky to nejde? Podobně trpí astmatici, alergici, lidé s bronchitidami...V nemocné společnosti nemohou žít zdraví lidé. Tady je mocná medicína bezmocná.

Už asi nejde zamezit tomu, abychom ze situace vyšli bez zničené ekonomiky. Stálo nám to za to?

To nestálo, ale stalo se. Paní ministryně Schillerová plácla, že se ekonomika na úroveň před koronavirem dostane za osm let. Jak může něco takového říct? Podniky i hranice jsou stále zavřené, lidé sedí doma, dětí nechodí do školy. Každým dnem se propadáme hlouběji. Nevíme, co bude zítra, paní ministryně ví, co bude za osm let? To je směs hlouposti, otrlosti, nehoráznosti, drzosti a cynizmu. V jidiš se tomu říká chucpe. Zkušení lékaři se shodují, že škody způsobené nepromyšlenou represí, budou mít (už mají) zničující dopad na zdravotní stav občanů, sociální péči, podnikání, ekonomiku. Moudře o tom promluvili například doktor Balík, vedoucí lékař Kliniky anesteziologie a resuscitace VFN, doktorka Adámková, mikrobioložka VFN, profesor Kolář, přednosta kliniky rehabilitace v Motole, profesor Zima, biochemik, rektor UK, Lukáš Pollert, bývalý olympionik, anesteziolog kardiologie Motol......Jejich hlasy se ale v panice ztrácejí jako jehla v kupce sena. „Jsme ve fázi šílené paniky, zastavit se to nedá, nedá se proti tomu ani křičet,“ pověděl Lukáš Pollert. Nesouhlasím. Naopak. Panice musíme postavit hráz. Podpořit hlasy rozumu. Vláda žádný plán uvolňování nemá. Doslova si to cucá z prstu. Stříhání psů je povolené od pondělí, stříhání lidí až od konce května. To nejde brát vážně. Už nemůžeme čekat, s jakou pitomostí na nás vyrukují. Občané musí vyrukovat na vládu. Musí být slyšet. Slušně, ale důrazně. Nebýt pasivní obětí, ale aktivními tvůrci Psát petice, atakovat poslance, senátory, zastupitele. Volat je k zodpovědnosti, žádat otevření škol, hranic, restart podnikání, minimalizaci škod…Včera bylo pozdě. Lepší pozdě, než nikdy.

Vyšlo na eXtra.cz, 16. 4. 2020, otázky David Zápal