Za půlmilionovou měsíční mzdu pana generálního ředitele Žaludy by se dali ochránit cestující v nočních vlacích do Ostravy! Svou mzdu si pan ředitel stejně nezaslouží, ani miliardové státní dotace mu nepomohly uspět v jednání s Deutsche bahn!

Naše dcera, profesionální fotografka, vyrazila fotit slavnostní akci ve Vítkovicích nočním rychlíkem ČD, R 443 Šírava, vyjíždějícím z pražského hlavního nádraží 30.4.ve 22,13. Alžběta, která procestovala velký kus celý světa – od Bangladéše, Indie a Pakistánu přes Vietnam, Kambodžu, Kolumbii, Etiopii po Mexiko a Spojené státy, si důvěřivě sedla do kupé mezinárodního rychlíku, který mezi Prahou a Ostravou staví jen 5x jako Pendolino. Seděla tam s jinou mladou dámou a, protože jde o noční vlak, obě občas poklimbávaly... Alžběta vycvičená cestováním v „divokém“ světě, s foťáky pod sebou a brašnou za zády. Bohužel usnuly obě a nějaký lump, který si ji zjevně vytipoval předem, jí dokázal bleskově sebrat Canon a iPhone a vyběhnout z kupé rychleji, než se obě mladé dámy vzpamatovaly. Naštvaná Alžběta jej začala okamžitě honit po poloprázdném vlaku; poté, co vlak zastavil v Zábřehu, zloděj vyskočil ven a utíkal po perónu. Dcera jej zahlédla a hnala se ke dveřím a za ním, běsná vzteky, ale zadržel ji statný průvodčí, protože bylo jasné, že by půlnoční souboj rozdílných vah nemusel skončit pro Alžbětu dobře... a vysvětlil jí, že není první okradená, že se to děje denně, že pracovníci ostrahy vlaku ten den nenastoupili, jak měli v České Třebové, a že se stejně bude tato ochranka rušit, protože nejsou peníze!
Policie v Ostravě vše sepsala, vystavila potvrzení a slíbila, že zahájí pátrání, protože jde o vysokou škodu nad 100 000 Kč (fotoaparáty i objektivy mají čísla a daly by se dohledat v bazarech a zastavárnách, pokud by na to ovšem jejich vlastníci dbali...) A že má být hlavně ráda, že ji nikdo neublížil. Což je tedy svatá pravda, vždyť nedávno znásilnili a zabili dva magoři slečnu na nádraží plném cestujících.
Dcera v šoku, jaký nezažila na žádné z cest ani při střelbě mezi drogovými dealery či v Pásmu Gazy, odjela příštím rychlíkem do Prahy, třesoucí se vzteky, bezmocí a ponížením, a samozřejmě bez zakázky, protože neměla čím fotit.
Nepopisuji tento pro ni i rodiče emocionálně silný zážitek proto, abych dojal čtenáře, ale proto, že jde z reakcí mnoha známých i neznámých lidí na tuto událost o dost běžný případ trestné činnosti páchané ve vlacích Českých drah, především v noci.
Ve zpravidla stále ještě dost špinavých a hlavně nebezpečných vlacích, které nás občany stojí ročně přes 12 miliard na dotacích a které řídí neschopný management s nehorázně vysokými odměnami, naprosto mimo realitu platů občanů této země.
Být v rychlíku dvojice vycvičených pracovníků ostrahy, procházející především noční vlaky, jak by se nám jezdilo bezpečněji! Pevně věřím, že konkurence, o které se pan Žaluda tak pohrdlivě vyjadřoval v souvislosti s provozem na trati do Hamburku, donutí stát přestat chránit a dotovat neschopné a podporovat alternativní provozovatele železniční dopravy.
psáno pro LN, 4.5.2012