Čas na změnu - volebního zákona
Už ty minulé, ale možná ještě víc nastávající volby potvrzují nutnost změny volebního zákona – nikoli ovšem podle starého receptu ODS a ČSSD na většinový systém.
Představte si, že sestavujete poslaneckou sněmovnu 200 respektovaných osobností z nabídky na kandidátkách, respektive v každém kraji poměrný počet – v Praze je to, myslím, dvacet šest mandátů. Nebyly by to lepší volby?
Volební paty, přebíhání či kupování poslanců, koalice odmítané před volbami a uzavřené po nich..., to vše chtěli pánové Klaus a Zeman vyřešit změnou volebního zákona z poměrného na většinový. Omílané argumenty „pro“ se oháněly především většinovým systémem ve Velké Británii a jednobarevnými vládami labouristů nebo konzervativců. Marné byly hlasy těch, kteří kritizovali nejen „nespravedlivost“ poměru procentní podpory strany a počtu získaných mandátů (vítěz bere vše), což je princip většinové volby, ale hlavně fakt, že i v 650 jednomandátových britských okrscích může dojít k patu – letošní volby ukázaly, jak se tyto prvky mohou projevit ve výsledku voleb, který přinesl pro Británii nezvyklou koaliční vládu a pravděpodobně povede k nějaké změně volebního systému. U nás proti navrhovanému skrytému většinovému systému zasáhl na podnět presidenta Havla Ústavní soud, a touto cestou se již politici těžko pustí. Nově navrhují bonusy pro vítěze, lichý počet křesel a podobná vylepšení.
Což ale sáhnout k naprosto razantní změně, která se samozřejmě vůbec nelíbí stranickým sekretariátům (a to bez rozdílu stran), zato pro voliče by znamenala skutečnou možnost VOLBY – a to použít volební zákon platný pro komunální volby a umožnit voliči sestavit si ve volebním kraji svou partu těch, kterým věří, kteří jej přesvědčili v minulosti nebo kteří jej oslovili v probíhající kampani.
Jak prosté, milý Watsone. Dokonce by ta „plachta“ se jmény kandidátů pro zakroužkování příslušného počtu mandátů měla menší rozměr, než v pražských volbách do ZHMP, kde se takto může vybírat až 70 jmen z obdobného počtu stran kandidujících nyní.
Vím, že zítra a v sobotu už to nepůjde, ale což se z tohoto pohledu podívat na doručené volební lístky a zahrát si hru VOLÍM SI SVÉ POSLANCE. Třeba byste jich nakonec vybrali nejvíc z té „vaší“ strany, ale zřejmě byste je doplnili slušnými a respektovanými osobami z jiných partají, které jako celek nebo kvůli jejich lídrovi, předsedovi, či jinému „symbolu“ moc nemusíte.
Pro inteligentního, odpovědného občana nebude celá kandidátka jedné strany nikdy bez vady; jen skalní voliči a tvrdou ruku vůdce vyžadující jedinci slepě vhazují volební lístky do urny. Soudruzi / pánové / bratři / přátelé… ji tak sestavili, a dobře vědí proč! Přece jsme v létě 1990 tak volili OF a moc si nevybírali, někteří později udělali totéž s kandidátkou ODS, ODA, ČSSD, KDÚ…
Za 20 let se však politikům podařilo skoro úplně ztratit důvěru občanů, předkládané programy jsou bohužel mnohdy jen nesplnitelné předvolební vějičky, odmítané koalice se nakonec uzavírají… tak proč nenechat voliče vybrat si sami?
Namítnete, že se většina voličů podrobně neseznámí se všemi kandidáty, že „osobnosti“ mohou znamenat také neřízené střely, atd… Ano, tuším rizika tohoto systému, ale nikdo vám přece nebrání postupovat stejně jako dnes - tedy zakroužkovat jednu stranu a dát jí svou důvěru těm, kteří jsou v jejím čele navrženi!
Jde mi o MOŽNOST VOLBY osob z více stran, ne o odmítání systému politických stran. Nakonec by se ukázalo, že většinu hlasů získá jedna či druhá „velká strana“, ale třeba ve sněmovně díky preferencím nebude její lídr nebo jiná „profláknutá“ osoba, a že doplnění kvalitními jedinci z jiných stran, které samy třeba nemají šanci, by pomohlo i té jedné velké realizovat kvalitní politiku pro celou zemi a nás občany.
Hodně přátel po celé ČR se mne ptá, koho budu volit a zda jim neporadím tu správnou kandidátku. To tedy fakt ne, ani jedna strana není celá podle mého gusta, přesto k volbám půjdu a budu volit – pro pár mně známých a blízkých osob, které na pražské kandidátce figurují. Takže zítra budu kroužkovat povolené maximum – čtyři osoby a budu tlačit do čela ženy, protože věřím, že prosadí lepší volební systém pro příští volby, když už letos to jiné nebude.
Představte si, že sestavujete poslaneckou sněmovnu 200 respektovaných osobností z nabídky na kandidátkách, respektive v každém kraji poměrný počet – v Praze je to, myslím, dvacet šest mandátů. Nebyly by to lepší volby?
Volební paty, přebíhání či kupování poslanců, koalice odmítané před volbami a uzavřené po nich..., to vše chtěli pánové Klaus a Zeman vyřešit změnou volebního zákona z poměrného na většinový. Omílané argumenty „pro“ se oháněly především většinovým systémem ve Velké Británii a jednobarevnými vládami labouristů nebo konzervativců. Marné byly hlasy těch, kteří kritizovali nejen „nespravedlivost“ poměru procentní podpory strany a počtu získaných mandátů (vítěz bere vše), což je princip většinové volby, ale hlavně fakt, že i v 650 jednomandátových britských okrscích může dojít k patu – letošní volby ukázaly, jak se tyto prvky mohou projevit ve výsledku voleb, který přinesl pro Británii nezvyklou koaliční vládu a pravděpodobně povede k nějaké změně volebního systému. U nás proti navrhovanému skrytému většinovému systému zasáhl na podnět presidenta Havla Ústavní soud, a touto cestou se již politici těžko pustí. Nově navrhují bonusy pro vítěze, lichý počet křesel a podobná vylepšení.
Což ale sáhnout k naprosto razantní změně, která se samozřejmě vůbec nelíbí stranickým sekretariátům (a to bez rozdílu stran), zato pro voliče by znamenala skutečnou možnost VOLBY – a to použít volební zákon platný pro komunální volby a umožnit voliči sestavit si ve volebním kraji svou partu těch, kterým věří, kteří jej přesvědčili v minulosti nebo kteří jej oslovili v probíhající kampani.
Jak prosté, milý Watsone. Dokonce by ta „plachta“ se jmény kandidátů pro zakroužkování příslušného počtu mandátů měla menší rozměr, než v pražských volbách do ZHMP, kde se takto může vybírat až 70 jmen z obdobného počtu stran kandidujících nyní.
Vím, že zítra a v sobotu už to nepůjde, ale což se z tohoto pohledu podívat na doručené volební lístky a zahrát si hru VOLÍM SI SVÉ POSLANCE. Třeba byste jich nakonec vybrali nejvíc z té „vaší“ strany, ale zřejmě byste je doplnili slušnými a respektovanými osobami z jiných partají, které jako celek nebo kvůli jejich lídrovi, předsedovi, či jinému „symbolu“ moc nemusíte.
Pro inteligentního, odpovědného občana nebude celá kandidátka jedné strany nikdy bez vady; jen skalní voliči a tvrdou ruku vůdce vyžadující jedinci slepě vhazují volební lístky do urny. Soudruzi / pánové / bratři / přátelé… ji tak sestavili, a dobře vědí proč! Přece jsme v létě 1990 tak volili OF a moc si nevybírali, někteří později udělali totéž s kandidátkou ODS, ODA, ČSSD, KDÚ…
Za 20 let se však politikům podařilo skoro úplně ztratit důvěru občanů, předkládané programy jsou bohužel mnohdy jen nesplnitelné předvolební vějičky, odmítané koalice se nakonec uzavírají… tak proč nenechat voliče vybrat si sami?
Namítnete, že se většina voličů podrobně neseznámí se všemi kandidáty, že „osobnosti“ mohou znamenat také neřízené střely, atd… Ano, tuším rizika tohoto systému, ale nikdo vám přece nebrání postupovat stejně jako dnes - tedy zakroužkovat jednu stranu a dát jí svou důvěru těm, kteří jsou v jejím čele navrženi!
Jde mi o MOŽNOST VOLBY osob z více stran, ne o odmítání systému politických stran. Nakonec by se ukázalo, že většinu hlasů získá jedna či druhá „velká strana“, ale třeba ve sněmovně díky preferencím nebude její lídr nebo jiná „profláknutá“ osoba, a že doplnění kvalitními jedinci z jiných stran, které samy třeba nemají šanci, by pomohlo i té jedné velké realizovat kvalitní politiku pro celou zemi a nás občany.
Hodně přátel po celé ČR se mne ptá, koho budu volit a zda jim neporadím tu správnou kandidátku. To tedy fakt ne, ani jedna strana není celá podle mého gusta, přesto k volbám půjdu a budu volit – pro pár mně známých a blízkých osob, které na pražské kandidátce figurují. Takže zítra budu kroužkovat povolené maximum – čtyři osoby a budu tlačit do čela ženy, protože věřím, že prosadí lepší volební systém pro příští volby, když už letos to jiné nebude.