Napsáno původně pro Deník Referendum, ale vývoj událostí si vynutil aktualizaci....

Když v říjnu 2010 zvítězili v pražských volbách „ti, co si vzali Prahu na triko“ s více jak 30% hlasů a 26 zastupiteli, čekal jsem jistě nejen já, že se po osmi letech Bémovlády pražská radnice změní – a to navzdory likvidaci „menších“ kandidátek v důsledku účelového rozdělení Prahy na 7 volebních obvodů do ZHMP. Přestože lídr ODS – z kouzelného Šťastného klobouku vytažený porodník Svoboda chtěl s ex-guvernérem Tůmou chodit krást koně, dobře věděl, že by v této dvojici hrál při nejlepším druhé housle (20 členů ZHMP za ODS). Zato ruka podaná vděčným socdemákům (14 křesel) mu zajišťovala zlatý řetěz na krku. Podobně si pro sebe připravil velkou koalici v roce 1998 Jan Koukal, který byl nepřijatelný pro „Unii pro Prahu“ (koalici US – DEU a KDU), ale řetězu se nedočkal, protože i sociální demokracie jej nakonec odmítla akceptovat v čele města. A z kandidátky ODS jsem byl vytažen já, jako ten, který by prý uměl přijmout anglickou královnu...

Vyšachovaný vítěz voleb - TOP 09 a ex-guvernér Tůma , i stejně rychle spoluhráči vyautovaný lídr sociálních demokratů Jiří Dientsbier, byli vytlačeni do opozice, senátor Dientsbier poté znechuceně složil i mandát zastupitele. Zdeněk Tůma sice přes rok vedl finanční výbor, ale po odvolání GŘ dopravního podniku Liche odstoupil; prakticky ale již od postupně mizel z veřejného dění – a ani v dnešní vypjaté situaci se příliš silně neprojevil.

Jedinou alternativou po volbách 2010 by byla bývala okamžitá a velkorysá nabídka TOPky sociální demokracii, spojená se skousnutím některých provařených politiků ČSSD. Tato koalice by tehdy mohla podle mého názoru znamenat skutečnou změnu, avšak jedině v režii primátora Tůmy a většiny v radě pro TOP 09... Bohužel, jak TOP 09, tak Tůma sám od počátku podléhali ideologickému klišé o nutnosti „pravicové koalice pro Prahu“ místo „nekorupční koalice pro Prahu“. Na demonstrace proti koalici ODS – ČSSD na Mafiánském náměstí na podzim 2010 si dnes zřejmě nepamatuje asi jen čerstvě odvolaná a kolem sebe kopající radní Udženija a ex-primátor Svoboda, ohánějící se aktuálním „pučem TOP 09“ vůči ODS, aniž si připomínají rok a půl starý puč jejich skupiny vůči soc-dem.

Velká koalice se od počátku sice zaklínala protikorupčním étosem, ale mezi pravověrné zastánce post-Janouškovské „nové politiky“ ODS patřili pánové Hurda a Pecha proslulí z Prahy 3, tehdy starosta Prahy 8 Nosek a starosta Prahy 4 Horálek, ale i další...Primátora do ODS údajně přivedl fantom Hrdlička. Pro znalce zákulisí pražské politiky tak fakticky jen jedna parta kmotrů vystřídala druhou a přibrala si k očistnému procesu pány Březinu, Hulinského, Ludvíka... a posléze i znovu na milost vzatého Pocheho. Není třeba „prokliků“ u každého z uvedených jmen s výčtem jejich kauz, protože jsou za léta působení v pražské politice dobře známé.

Nechci upírat doc. Svobodovi počáteční vůli něco v pražské politice ODS změnit, ale skutečné výsledky jsou velmi sporné. Rozhodně není pravda, jak se dnes holedbá, že vyhnal kmotry z radnice. Odstavení některých protivníků z ODS nebylo ani tak důsledkem „nové politiky“, ale spíš změny fungování policie a především státních zástupců. Odposlechy „kolibříka“ s „mazánkem“ pak znamenaly třešničku na dortu, a to přesto, že v jejich důsledku ano jeden z obou protagonistů zřejmě – bohužel - neskončí za katrem.

Po roce velké koalice a poměrně aktivní opoziční politiky TOP 09 se ukázalo, že křehká matematika 20 ODS + 14 ČSSD = 34 hlasů většiny v ZHMP přestává fungovat a tak primátor – machiavelisticky jistě mistrně - vyjednal za zády celé ODS přestup „modrého týmu“ do nové koalice s TOPkou. Puč s ním upeklo jen 8 věrných, ale ostatní z klubu se pod tlakem okolností a s vidinou udržení moci a vlivu na toky pražských miliard poměrně rychle přidali. Vítězem změny rozhodně nebyla TOP 09, ale primátor Svoboda a jeho čtyři věrní v radě, kteří si udrželi své židle. Navíc další tři z ODS získali nad míru dobře placená místa předsedů výborů a hlasování koalice získalo novou matematiku: 26 + 9, občas jen 26 + 7..., ale stále nadpoloviční většinu. Po slibném rozjezdu koalice, plném euforie na obou stranách, se ale již do léta 2012 ukázaly všechny slabiny tohoto spojení – jak primátor Svoboda postupně ztrácel podporu a hlasy a jak se aktivita rady zpomalovala...

Změnu koaličního partnera v listopadu 2011 lze označit za velmi nestandardní operaci; udržení pěti křesel v radě a jeho primátorského křesla mu ještě pomohlo získat i předsednictví pražské ODS. V městské radě a v klubu mu ale ani tato funkce příliš nepomohla – spory nejen s náměstkem Noskem a dalšími členu klubu pravidelně přicházely a odcházely; zainteresovaní líčili koalici jako: rozpad na úterní radě - přerušené body a odložená hlasování, poté smírčí řízení ve čtvrtek, slib věrnosti v pátek a novou krizi další úterý...; městská rada se stala prakticky nefunkční a řešení vršících se problémů se stále odsouvalo... Odpovědnost za úhradu financí za úsek městského okruhu, eufemisticky zvaný ženským jménem Blanka, si přehazoval Svoboda s Noskem dokonce formou dopisů... (deklarovaný úspěch spočívající ve snížení ceny Blanky o 2 miliardy je pouze osekání nákladů, které budou muset být vynaloženy následně, jen pod jinou hlavičkou). Odvolání Svobodova ředitele DP Praha Liche odstartoval „blbec z horní dolní“ Vodrážka, ale bohužel mu v tom sekundovala TOPka, protože nedokázala rozlišit relativně nepodstatné přehmaty a neobratnost zřejmě nekompromisního a v Praze nezapleteného manažera Liche od jeho přínosu k rozkrytí všech tunelů z Dvořákovy - Bémovy éry v DPP...

Konflikty se stupňovaly od konce minulého roku a vyvrcholily výpovědí koaliční smlouvy ze strany TOP 09. Není se tomu moc co divit, pohár trpělivosti prostě přetekl. TOPka sice v uplynulém období prokázala značnou míru naivity, diletantství a neschopnosti při řízení města – jako daň za malou zkušenost zvolených zastupitelů a také v důsledku obrovské ztráty energie, času a úsilí na vnitro-koaliční souboje... přesto například náměstek Hudeček odvedl obrovský kus práce při prosazení změny plánování rozvoje města, a to navzdory písku sypanému do nového soukolí od starých bardů z ODS, kterým systém neustálých změn ÚPn vyhovoval a kteří měli zjevně nainvestováno do zrušeného konceptu.
Přesto se řez v koalici jeví jako hodně odvážný a pokud nebudou následovat jasné důkazy nekompetence a přehmatů odvolaných členů rady za ODS, může se „státnické převzetí odpovědnosti“ TOPkou stát břemenem do příštích voleb. O spolupráci – byť ne v přímé koalici - se zkompromitovanou ČSSD nemluvě.

V důsledku víru v městské kase způsobenému financování nezodpovědně rozjetých dopravních staveb a dalších projektů typu: Opencard, městské wifi zdarma, IT systémy, atd. si městské části oprávněně ztěžují na minimální investice do infrastrukturních projektů na svém území; město fakticky zastavilo všechny další akce kromě městských mega akcí. V této stále více se komplikující situaci se postupně projevovala primátorova neschopnost porozumět řízení města, rozlišit podstatné od podružného a z hlediska priorit města nedůležitého – mám na mysli iniciativy primátora ohledně nové koncertní síně pro Prahu, dostavby Staroměstské radnice, bourání bývalého Federálního shromáždění či srovnávání hypertrofované novostavby v ústí Revoluční ulice s Tančícím domem... Diskuse o dostavbě Mariánského sloupu (aspoň existuje replika financovaná partou nadšenců) či Krocínovy kašny (ta prakticky neexistuje než na starých rytinách), a další vystoupení víc a víc naznačovala, že primátor se dostává mimo reálný pohled na řešení chodu města. Jeho iniciativa na převzetí čtyř pražských nemocnic od státu do plné odpovědnosti města pak narazila i u vlastních poslanců...

Množství zadaných auditů, kterými se primátor ohání, bohužel ještě nic nevypovídá o vyřešení auditovaných problémů – pro skutečné změny ve financování města, řízení městských organizací a především DP Praha by pak musela existovat skutečná vůle a silná podpora v ZHMP. Zadání právních služeb za desítky milionů z volné ruky minulý rok působí jako čiré zoufalství, podobně jako neschopnost obstarat si rychle řádné právní posouzení další existence nejdražší tramvajenky na světě Opencard a řešení spolupráce s firmou Haguess. Nezkušenost(?) radní Vorlíčkové i celé rady v prosinci 2011 způsobila vznesení obvinění vůči 10 členům rady – v této kauze obviněných zcela absurdně. Přesto i toto svědčí o kvalitě fungování radnice. Bémově partě se za osm let podařilo magistrát částečně rozložit a obsadit věrnými, ne ovšem výkonnými úředníky. Ti, kteří zde chtějí kvalitně pracovat – a není jich málo, jsou velmi často dost zoufalí z výkonu politické reprezentace, která se nakonec ani nedokáže kvalifikovaně bránit výpadům bývalého primátora Béma, vychutnávajícího si právo poslance vystoupit v ZHMP k jakémukoli tématu. Jeho poslední škodolibé reakce jsou skutečné chucpe - za hranicí normálu se ovšem pohybuje i pan Janoušek, který se v posledních dnech prezentoval v médiích jako velký Havlovec...

Co dál? Jako Pražan si musím přát jediné: TOP 09 vyjedná za snesitelné ústupky (pašalíky pro členy ČSSD v městských organizacích) podporu své jednobarevné rady a primátorský post převezme krizový manažer – tedy ex-guvernér Zdeněk Tůma, který obětuje na rok a půl svou pozici a příjmy v KPMG pro město, které si ve volbách 2010 „vzal na triko“. Bohužel se Zdeněk Tůma již vyjádřil, že o tuto funkci (a současně oběť) nebude usilovat. Velká škoda, při vší úctě k dalším možným adeptům z TOP 09.

PS: V mezičase se do mne obula paní Alexandra Pecičová – Udženija, která ze mne udělala developera a také poradce náměstka Hudečka. Ani jedno není pravda, za žádné projekty nelobuji; naopak jsem zapojen na Útvaru rozvoje hl. m. Prahy v diskusi o aktualizaci Strategického plánu, který nutně potřebuje osvěžit od balastu Bémových olympiád a přehnané „komplexnosti“ a který se musí stát srozumitelnou vizí města v těžké době ekonomických problémů a ztráty konkurenceschopnosti Prahy v rámci dalších měst nejen ze Střední Evropy.