100 let
Co pro nás znamená Česká republika, Československo...i v souvislosti s blížícími se 100 lety od vzniku? Víme, co vše se v městech a obcích stalo k 10 letům od založení, čím se pochlubíme za čtyři roky?
V blížících se komunálních volbách zvolíme zastupitele, kteří budou spravovat města a obce až do výročí 100 let vzniku Československa v roce 1918. Důstojné oslavy, které si tato událost, věřím, že nejen podle mne, zasluhuje, vyžadují koncepční a pečlivou přípravu. Měli bychom se tedy již nyní všichni zamýšlet nad tím, jak si chceme za čtyři roky toto výročí připomínat v každém městě a v každé obci ČR. Rozhodně by se nemělo jednat o akci jen pro akci samou, za kterou jen utratíme peníze, tedy megakoncert, po kterém zůstane zdevastovaný park či stadion, nebo předvolební kampaň na příští volby.
Dokážeme se alespoň přiblížit k oslavě 10. výročí v roce 1928, kdy Praha dostala od Pražské městské spořitelny budovu Ústřední knihovny s galerií, divadlem a rezidencí primátora? Ale nejenom Praha takto uctila výročí - kolik se tehdy postavilo budov a pomníků, či zkrášlilo náměstí a parků po celé republice!
Co pro nás vlastně znamená sté výročí založení státu, který se k 1.1.1993 rozdělil na dva, ale který stále považujeme za svůj a jehož vznik dne 28. října stále slavíme? V době, kdy se v domácích bitvách zvedá prapor nacionalismu, kdy se s obavami díváme na východ a znechuceně pozorujeme námluvy s putinovským Ruskem, a současně vnímáme nedostatek solidarity s NATO a Evropskou unií, jde možná o téma staromódní a pro mnohé občany nedůležité. Co pro nás vlastně Česko znamená, co znamená 100. výročí založení Československa a co jsme připraveni a ochotni pro něj udělat?
Protože příprava veřejné stavby trvá dnes často i déle než čtyři roky, je nejvyšší čas se zkusit dohodnout, zda dokážeme připravit či zahájit, když už ne otevřít, nějakou významnou veřejnou budovu, o níž naši potomci budou moci hovořit s úctou a obdivem podobně, jako si my připomínáme budovu Městské knihovny v Praze.
Což tedy začít s diskusí kandidátů do obecních zastupitelstev (alespoň v Praze, kam dohlédnu), kteří se hlásí k odkazu ČSR, na téma jak důstojně připomenout 100 let vzniku našeho státu. Může to být nová koncertní síň, kterou někteří umělci a intelektuálové označují za nezbytnou pro kvalitní kulturní život v Česku a nejen v Praze, může to být nová budova Národní galerie, náhradou za málo vyhovující a galerie nedůstojný Veletržní palác... žel, nebude to Národní knihovna, kterou zničila ega bývalého prezidenta i primátora.
Praha není sama schopna financovat stavbu takových budov, ale mohla by iniciovat veřejnou diskusi, darovat pozemek a pomoci s projektovou přípravou. Ale Praha by zcela jistě mohla sama zlepšit stav několika veřejných prostranství, která jsou v kritickém stavu - především Václavské náměstí, Národní třídu i Malostranské náměstí...
Přestaňme se jen ohlížet za obnovou minulých pomníků a pojďme postavit nové pro příštích 100 let.
V blížících se komunálních volbách zvolíme zastupitele, kteří budou spravovat města a obce až do výročí 100 let vzniku Československa v roce 1918. Důstojné oslavy, které si tato událost, věřím, že nejen podle mne, zasluhuje, vyžadují koncepční a pečlivou přípravu. Měli bychom se tedy již nyní všichni zamýšlet nad tím, jak si chceme za čtyři roky toto výročí připomínat v každém městě a v každé obci ČR. Rozhodně by se nemělo jednat o akci jen pro akci samou, za kterou jen utratíme peníze, tedy megakoncert, po kterém zůstane zdevastovaný park či stadion, nebo předvolební kampaň na příští volby.
Dokážeme se alespoň přiblížit k oslavě 10. výročí v roce 1928, kdy Praha dostala od Pražské městské spořitelny budovu Ústřední knihovny s galerií, divadlem a rezidencí primátora? Ale nejenom Praha takto uctila výročí - kolik se tehdy postavilo budov a pomníků, či zkrášlilo náměstí a parků po celé republice!
Co pro nás vlastně znamená sté výročí založení státu, který se k 1.1.1993 rozdělil na dva, ale který stále považujeme za svůj a jehož vznik dne 28. října stále slavíme? V době, kdy se v domácích bitvách zvedá prapor nacionalismu, kdy se s obavami díváme na východ a znechuceně pozorujeme námluvy s putinovským Ruskem, a současně vnímáme nedostatek solidarity s NATO a Evropskou unií, jde možná o téma staromódní a pro mnohé občany nedůležité. Co pro nás vlastně Česko znamená, co znamená 100. výročí založení Československa a co jsme připraveni a ochotni pro něj udělat?
Protože příprava veřejné stavby trvá dnes často i déle než čtyři roky, je nejvyšší čas se zkusit dohodnout, zda dokážeme připravit či zahájit, když už ne otevřít, nějakou významnou veřejnou budovu, o níž naši potomci budou moci hovořit s úctou a obdivem podobně, jako si my připomínáme budovu Městské knihovny v Praze.
Což tedy začít s diskusí kandidátů do obecních zastupitelstev (alespoň v Praze, kam dohlédnu), kteří se hlásí k odkazu ČSR, na téma jak důstojně připomenout 100 let vzniku našeho státu. Může to být nová koncertní síň, kterou někteří umělci a intelektuálové označují za nezbytnou pro kvalitní kulturní život v Česku a nejen v Praze, může to být nová budova Národní galerie, náhradou za málo vyhovující a galerie nedůstojný Veletržní palác... žel, nebude to Národní knihovna, kterou zničila ega bývalého prezidenta i primátora.
Praha není sama schopna financovat stavbu takových budov, ale mohla by iniciovat veřejnou diskusi, darovat pozemek a pomoci s projektovou přípravou. Ale Praha by zcela jistě mohla sama zlepšit stav několika veřejných prostranství, která jsou v kritickém stavu - především Václavské náměstí, Národní třídu i Malostranské náměstí...
Přestaňme se jen ohlížet za obnovou minulých pomníků a pojďme postavit nové pro příštích 100 let.