Podřadné prsní implantáty značky PIP a vadnoucí evropské finance toho mají hodně společného. Podstata silikonové i ekonomické krize je vlastně stejná.

Rozdíl je snad jen v tom, jak dostupné je řešení. U PIP stačí zatknout šéfa podniku a léčit, případně operovat nešťastné dámy. Zatímco nemocné hospodářství neuzdraví ani ten pondělní, ani příští eurosummity.

„Přifouknout“ ekonomiku výrobou dluhů je totiž něco jiného než „přifouknout“ ženská ňadra.

Poptávka byla v obou případech stejná: přijít s „vynálezem“, který zařídí, že se budeme mít lépe. Že budeme, s prominutím, růst. Jenže ne doopravdy, ale jenom naoko. Uměle.

Hospodaření zemí jako Řecko, Itálie a řada dalších, to dlouhá léta není nic jiného než silikonová ekonomika. Silikonová byla samozřejmě i americká hypoteční krize, silikonoví byli Lehman Brothers, o silikonových padouších jako Bernard Madoff už vůbec nemluvě.

Do jisté chvíle byli ale všichni spokojeni – větší prsa chtěl skoro každý, a kdo je nabízel, vydělával.

Až to jednoho dne prasklo. Ukázalo se, že operace se nezdařila. Vynález selhal. A noviny začaly plnit srdceryvné příběhy. Žen, které chtěly být půvabnější, a doplatily na to. Rodin, které přišly o střechu nad hlavou nebo o úspory. Důchodců, kterým seškrtali důchod a zdražili živobytí.

„Pakt rozpočtové kázně“, který mají schválit v Bruselu, není nic jiného, než smlouva o zákazu implantátů PIP. Lepší než nic – ale jestli se má ekonomika opravdu vzpamatovat, bude se muset asi spolehnout na přírodu a silikony zavrhnout úplně. Snad si zvykneme, že nebudeme tak krásní.