Reklama na prezidenty: Nuda, šeď. Slušnost vítězí, divák přepíná
Víc než polovina lidí připouští, že nakonec bude volit někoho jiného, než ke komu se teď hlásí, zjistil prezidentský průzkum od CVVM. To je mimořádně vysoké číslo a ukazuje, že zatím není nic rozhodnuto a voliči se nabídkou kandidátů stále přebírají.
Televizní reklama je v takové situaci o to důležitější. Ne že bych ji přeceňoval, ale bude mít větší vliv než při volbách do Poslanecké sněmovny. Nekandidují strany, ale figury, startovní pole je přehledné a sympatie obyvatelstva spíš „mělké“. Na rozdíl od parlamentních voleb, kdy často celé rodiny nebo obce volí tradičně stejné partaje, tady se může dít leccos. Zatím nevíme.
Za tohoto stavu vypustila Česká televize první várku kandidátských videoklipů. Jakkoli se na prezentacích asi ještě něco změní, dá se říct, že šlo o přehlídku promarněných příležitostí.
Samozřejmě, ani vy jste asi nečekali, že se z klipů dozvíte něco nového. Že někdo překvapí nějakým štěpným heslem nebo originálním slibem. Smyslem té estrády má být vybudit sympatie a posílit žádoucí image. Tak se na to podívejme, v pořadí, v jakém šla první skupina.
Karel Schwarzenberg: Jednoznačný vítěz v kategoriích „počet podporujících celebrit“ a „nadhled“. V tom druhém případě téměř bez boje, protože nikdo jiný, snad ještě Franz, nevpašoval do klipů ani smítko ironie. Všichni se berou tak vážně, až je z toho člověku špatně.
Zaplaťpámbu za stylizaci hajného/rockera. Alespoň něco.
Jana Bobošíková: Výhrůžný tón, bál jsem se. Nepomohlo ani střídání černého a bílého kostýmu. Sedmý sbor pravděpodobně obsazuje Sudety. Když o sobě JB mluví ve třetí osobě („taková hlava státu je mezi kandidáty jen jedna, jmenuje se Jana Bobošíková“), působí to dost zvláštně.
Zuzana Roithová: Promluvy trochu bezkrevné kandidátky měla oživit animovaná satira na politiku. Neurazilo, nepřekvapilo. „Recept je: Nelhat, nekrást, pracovat.“ Ano, víme, děkujeme. Další, prosím.
Táňa Fischerová: Asi největší senzace celého programu. Natočit televizní reklamu na „neziskovou“ kandidátku, kde vystupují „neziskoví“ lidé, je sice trochu protimluv, ale s dostatečnou mírou odvahy a tvůrčích nápadů se jistě dá úspěšně překonat. Ne. Nestalo se.
Všichni v tom klipu vypadají, jako by byli z jedné rodiny. A prezidentem/prezidentkou by prý měl být „člověk, který dokáže číst znamení doby.“ Dobro vítězí, divák přepíná. Další, prosím!
Jiří Dienstbier: Další solidně natočené klišé „podporovatelů“. (S tímhle modelem, pokud se nemýlím, u nás přišla reklama na jistotu desetinásobku Viktora Koženého.) Překvapivá chyba na závěr, kdy by mělo s kandidátem přijít i skutečné finále, jenže Dienstbier svůj monolog „děkuji vám za podporu atd.“ oddrtí, jako by to chtěl mít už z krku. Stop, znova, měl zakřičet režisér. Herci a Bobo jsou holt před kamerou ve výhodě.
Vladimír Franz: Jediný němý mezi kandidáty. Předpokládám, že dobře ví, proč. V klipech z letadla jsou alespoň občas nějaké nápady („pytlíky na zvracení už nebudete potřebovat“, hlásí personál). Proč si mládenec kreslí Franze do bloku, jsem zatím nepochopil. Slušný letecký slogan „Prezident speciál.“
Přemysl Sobotka: Tak nějak vypadá volební klip kandidáta s volebními preferencemi 3,5. Muž zadumaně shlíží z okna, zavzpomíná na tátu a rok 1938, pak přehodí sako přes ramena a kráčí, asi se chystá odejít. Mdlé.
Nejpozoruhodnější bylo, že o ODS nepadla ani zmínka. Nebo jsem ji nepostřehl.
Jan Fischer: Křečovitý klip „amerického střihu“ (vím jak na to, byl jsem tam, šéfuju tomu, manželka, atd.) Plus „podporovatelé“. Zatím z řad sportovců. Tradiční představitel tohoto žánru, hokejista Vladimír Růžička, ve scénáři měl: „… už jako premiér předvedl, že je dobrý týmový hráč a kapitán. Myslím, že by to dokázal i v té nejvyšší extralize.“
Křeč pramenící z přemíry snahy.
Miloš Zeman: Klip od bývalého režiséra ODS Filipa Renče v rámci žánru obstojí. Divák by mohl poznat, že „Zeman jde na Hrad“ (když doobjímal stromy, stoupá po Zámeckých schodech). Konec je ukradený z nějaké reklamy na kafe, ale to nevadí. Životní moudra typu „lepší než proklínat tmu je zapálit alespoň jednu svíčku“ se do takového útvaru přesně hodí – nejde totiž o to něco vyřešit, ale „ukázat Zemana“. Víc nečekejte.
A to je vše. Ani jeden z kandidátů se nepokusil o žádnou konfrontaci, nikdo do nikoho nezajel. Ubíjející slušnost, korektní nuda. Podle mě kontraproduktivní přístup. Žádný klip, „o kterém se mluví“.
Celkové hodnocení (v rámci žánru politické reklamy):
Schwarzenberg: 2
Bobošíková: 4
Roithová: 3
Fischerová: 4-
Dienstbier: 2-
Franz: 3
Sobotka: 4-
Fischer: 3-
Zeman: 2
Ale zatím jsem klidný. Třeba do toho ještě Rychetský a spol. hodí vidle. A bude na čas pokoj.
Televizní reklama je v takové situaci o to důležitější. Ne že bych ji přeceňoval, ale bude mít větší vliv než při volbách do Poslanecké sněmovny. Nekandidují strany, ale figury, startovní pole je přehledné a sympatie obyvatelstva spíš „mělké“. Na rozdíl od parlamentních voleb, kdy často celé rodiny nebo obce volí tradičně stejné partaje, tady se může dít leccos. Zatím nevíme.
Za tohoto stavu vypustila Česká televize první várku kandidátských videoklipů. Jakkoli se na prezentacích asi ještě něco změní, dá se říct, že šlo o přehlídku promarněných příležitostí.
Samozřejmě, ani vy jste asi nečekali, že se z klipů dozvíte něco nového. Že někdo překvapí nějakým štěpným heslem nebo originálním slibem. Smyslem té estrády má být vybudit sympatie a posílit žádoucí image. Tak se na to podívejme, v pořadí, v jakém šla první skupina.
Karel Schwarzenberg: Jednoznačný vítěz v kategoriích „počet podporujících celebrit“ a „nadhled“. V tom druhém případě téměř bez boje, protože nikdo jiný, snad ještě Franz, nevpašoval do klipů ani smítko ironie. Všichni se berou tak vážně, až je z toho člověku špatně.
Zaplaťpámbu za stylizaci hajného/rockera. Alespoň něco.
Jana Bobošíková: Výhrůžný tón, bál jsem se. Nepomohlo ani střídání černého a bílého kostýmu. Sedmý sbor pravděpodobně obsazuje Sudety. Když o sobě JB mluví ve třetí osobě („taková hlava státu je mezi kandidáty jen jedna, jmenuje se Jana Bobošíková“), působí to dost zvláštně.
Zuzana Roithová: Promluvy trochu bezkrevné kandidátky měla oživit animovaná satira na politiku. Neurazilo, nepřekvapilo. „Recept je: Nelhat, nekrást, pracovat.“ Ano, víme, děkujeme. Další, prosím.
Táňa Fischerová: Asi největší senzace celého programu. Natočit televizní reklamu na „neziskovou“ kandidátku, kde vystupují „neziskoví“ lidé, je sice trochu protimluv, ale s dostatečnou mírou odvahy a tvůrčích nápadů se jistě dá úspěšně překonat. Ne. Nestalo se.
Všichni v tom klipu vypadají, jako by byli z jedné rodiny. A prezidentem/prezidentkou by prý měl být „člověk, který dokáže číst znamení doby.“ Dobro vítězí, divák přepíná. Další, prosím!
Jiří Dienstbier: Další solidně natočené klišé „podporovatelů“. (S tímhle modelem, pokud se nemýlím, u nás přišla reklama na jistotu desetinásobku Viktora Koženého.) Překvapivá chyba na závěr, kdy by mělo s kandidátem přijít i skutečné finále, jenže Dienstbier svůj monolog „děkuji vám za podporu atd.“ oddrtí, jako by to chtěl mít už z krku. Stop, znova, měl zakřičet režisér. Herci a Bobo jsou holt před kamerou ve výhodě.
Vladimír Franz: Jediný němý mezi kandidáty. Předpokládám, že dobře ví, proč. V klipech z letadla jsou alespoň občas nějaké nápady („pytlíky na zvracení už nebudete potřebovat“, hlásí personál). Proč si mládenec kreslí Franze do bloku, jsem zatím nepochopil. Slušný letecký slogan „Prezident speciál.“
Přemysl Sobotka: Tak nějak vypadá volební klip kandidáta s volebními preferencemi 3,5. Muž zadumaně shlíží z okna, zavzpomíná na tátu a rok 1938, pak přehodí sako přes ramena a kráčí, asi se chystá odejít. Mdlé.
Nejpozoruhodnější bylo, že o ODS nepadla ani zmínka. Nebo jsem ji nepostřehl.
Jan Fischer: Křečovitý klip „amerického střihu“ (vím jak na to, byl jsem tam, šéfuju tomu, manželka, atd.) Plus „podporovatelé“. Zatím z řad sportovců. Tradiční představitel tohoto žánru, hokejista Vladimír Růžička, ve scénáři měl: „… už jako premiér předvedl, že je dobrý týmový hráč a kapitán. Myslím, že by to dokázal i v té nejvyšší extralize.“
Křeč pramenící z přemíry snahy.
Miloš Zeman: Klip od bývalého režiséra ODS Filipa Renče v rámci žánru obstojí. Divák by mohl poznat, že „Zeman jde na Hrad“ (když doobjímal stromy, stoupá po Zámeckých schodech). Konec je ukradený z nějaké reklamy na kafe, ale to nevadí. Životní moudra typu „lepší než proklínat tmu je zapálit alespoň jednu svíčku“ se do takového útvaru přesně hodí – nejde totiž o to něco vyřešit, ale „ukázat Zemana“. Víc nečekejte.
A to je vše. Ani jeden z kandidátů se nepokusil o žádnou konfrontaci, nikdo do nikoho nezajel. Ubíjející slušnost, korektní nuda. Podle mě kontraproduktivní přístup. Žádný klip, „o kterém se mluví“.
Celkové hodnocení (v rámci žánru politické reklamy):
Schwarzenberg: 2
Bobošíková: 4
Roithová: 3
Fischerová: 4-
Dienstbier: 2-
Franz: 3
Sobotka: 4-
Fischer: 3-
Zeman: 2
Ale zatím jsem klidný. Třeba do toho ještě Rychetský a spol. hodí vidle. A bude na čas pokoj.