Zeman si zranil koleno nárazem do skříně, ne do zdi. Vyšetřování případu pokračuje:



Víte, pane, ještě mě napadlo … Ten koberec …

Co je s ním, poručíku?

Říkal jste, že ho shrnul pes. Vy jste o něj pak v noci zakopnul, ztratil jste rovnováhu a narazil jste kolenem do zdi, promiňte, do skříně na šaty. Je to tak správně?

Ne, poručíku, není. Dovolte mi, abych konstatoval, že vaše schopnost udržet sdělenou informaci se limitně blíží nule, ale protože mám pro práci svého oblíbeného losangeleského policejního oddělení zvláštní pochopení, vysvětlím vám to v zájmu co nejobjektivnějšího vyšetřování ještě jednou.

To byste byl moc laskav. Ta moje hlava …

Jak jste si možná všiml, žádný koberec tady široko daleko není. To, na co právě klepete popel, se jmenuje parkety. Koberce mi už před měsícem sebrali restaurátoři a opravují propálené díry. Ale jen si poslužte.

Děkuju, pane.

Takže, poručíku, když tu nemám koberec, o co jsem asi mohl zakopnout?

Vidíte, pane, to je pravda. Kdyby vás to neobtěžovalo, mohl byste mi ještě ukázat tu vaši skříň z tvrdého dřeva? Víte, moje žena říká, že bychom si měli taky takovou pořídit, ale já nevím, jestli na ní máme dost místa a nepřekážela by …

Poručíku. No dobře, tak mě odvezte do předsíně … Tady je ta skříň.

Moc pěkná. Bytelná, dovnitř se vejde spousta věcí, mojí ženě by se určitě líbila.

Je to všechno?

Samozřejmě, moc vám děkuju, pane. Na shledanou a buďte zdráv.

Sbohem, poručíku. Zazvoňte na ochranku, ať vás vyvede.

Na shledanou! Ta skříň … To musím vyprávět ženě, až půjdeme večer na kuželky …