Pod titulkem „Pokřivená žurnalistika ohrožuje demokracii“ vyšel na novém webu svobodneforum.cz rozhovor s politologem a publicistou Bohumilem Doležalem, který vedli Pavel Šafr a Jan Jandourek. Doležal tu srovnává poměry v médiích s normalizací po roce 1968 a kritizuje novináře, kteří působí v Mladé frontě Dnes a Lidových novinách „jako by nic“, ačkoli po koupi Mafry Andrejem Babišem a výměně šéfredaktorů „nikdo slušný v těch novinách nemá co dělat“.

Padne otázka: Na druhou stranu u těch lidí, kteří se náhle ocitli v Babišových novinách, je ta spoluzodpovědnost přece jen sporná. Někdo pracuje ve sportovní rubrice a někdo v kultuře. Ti přeci mají odlišnou zodpovědnost od novinářů, kteří pak pracují v politickém zpravodajství, kde je ta spoluúčast na planýrování férového prostředí zcela evidentní.

Na to Bohumil Doležal: A někdo zase dělá dozorce v Osvětimi a každý dělá jen svou práci.

K tomuto nehoráznému výroku bych rád dodal pár slov.

Je dobře, že přibývá webů a článků, které se věnují kritické reflexi zdejší žurnalistiky i z jiného než „východně-alternativního“ úhlu pohledu. Každý názor je cenný, žádný méně-cenný. Pokud ale kritika překročí únosnou míru (sebe)mrskačství a hlavně hranici vkusu, je namístě nazvat úlet úletem a urážku urážkou. Viz výše.

Ani starost o tak vážnou věc jako je demokracie ještě novináře Bohumila Doležala neospravedlňuje k tomu, aby přirovnával spoluzodpovědnost kolegů novinářů ke spoluzodpovědnosti osvětimských dozorců. To je hláška, za jakou by se nestyděl ani Miloš Zeman. Míří do autu a dobrou diskusi o žurnalistické odpovědnosti a svědomí svou nesmyslností jenom zatemňuje, blokuje. Doležal v zápalu boje (viz rozhovor) vysoko přestřelil.

Veřejná řeč je v posledních letech zamořená příměry z dob nacistické hrůzovlády (noc dlouhých nožů, gestapo, superholokaust, Lebensborn). Samotným fašismem se dneska ohání kde kdo a nálepkuje kde koho. Důsledkem je, zatím doufejme ve stadiu hrozby, napřed verbální a potom reálná banalizace zla, které si většina z nás ani neumí představit. To je jistě nebezpečí jiného typu než Doležalovo ohrožení demokracie skrze vlastnictví médií a páteře žurnalistů. Ale je menší?

P. S. Podle středeční zprávy organizace Reportéři bez hranic stoupla Česká republika v roce 2014 v žebříčku svobody tisku z 16. na 13. místo na světě.