České pivovary ohlásily za rok 2018 rekordní výstav, a to 852 padesátimetrových plaveckých bazénů. Oficiální číslo zní: 21,3 milionu hektolitrů. Radost pivovarským kalí přesun konzumace z hospod do domácností. „To neprospívá naší pivní kultuře, ani české ekonomice,“ vyjádřil se předseda svazu pivovarů a sladoven František Šámal.

Co si s tím počít? „Nepříznivý trend,“ píše on-line deník Aktuálně.cz, „se snaží pivovary zvrátit zakládáním vlastních restauračních řetězců.“ Jako je Potrefená Husa (Staropramen), Kozlovna (Velkopopovický Kozel), Šalanda (Krušovice), Srdcovka (Gambrinus), Radegastovna, Budvarka atd. „Na všechny čtyři hlavní značky máme konceptové hospody,“ přibližuje strategii marketingový ředitel Plzeňského Prazdroje Roman Trzaskalik. „Přemýšlíme i o konceptu hospody na stojáka.“

Pan Trzaskalik říká, že hospody-koncepty jsou věc, která funguje, a dá se mu plně věřit, jinak by se do nich asi největší průmyslové pivovary jeden za druhým nehrnuly.

Na mě osobně, jednoho z plavců, co pomalu splývají těmi bazény, koncepty fungují taky - ale obráceně. Mcdonaldizace - a o co jiného, bez ohledu na to, že v rámci konceptů existuje místní různorodost, se tu v důsledku jedná - mě neláká.

Nejen v gastronomii, ale třeba v turistickém ruchu jde o známý a popsaný souboj trendů: lidé na dovolených na jednu stranu poptávají jistotu, předvídatelnost, all-inclusive přes kopírák - ale taky by rádi zažívali něco unikátního, nečekaného, o čem by mohli vyprávět. Mít selfíčko odněkud, kde jiní nebyli, ne z nějaké arciprovařené destinace.

V hospodách se pak jedná o souboj konceptů s autentickými hospodami "na mýtince", ze kterých je jistá skupina hostů u vytržení (představ si, normální venkovská/žižkovská čtyřka, prostě klasika!) a další je bere jako naprostou samozřejmost, protože v žádném konceptu nikdy neseděla, jde to mimo ně.

Největší pivovary se pustily do hospod-konceptů, protože věří, že lidé chtějí spíš předvídatelnost a dají přednost all-inclusive před ubytováním v rybářské vesničce. Ekonomicky to asi dává smysl. Teď. Ale taková politika přece bude účinkovat i obráceně. Neklesá konzumace v restauracích i proto, že jsou sice konceptuálně vyšlechtěné, ale poněkud fádní (a „lepší“)? Jsou a budou lidé, které tohle prostředí, přechod na něj, neoslovuje, a řeknou si, že se mohou s kamarády potkat někde jinde, například doma nebo venku na zahradě. „To neprospívá naší pivní kultuře, ani české ekonomice.“

Známý je příklad vyhlášené nádražní restaurace v Praze - Dejvicích, které hrozilo uzavření. Kdyby ji nahradil - což je pořád ještě ta lepší varianta - nějaký koncept, uškodilo by to na 99 procent nejen geniu loci, ale i tržbám příslušných pivovarských značek. „To neprospívá naší pivní kultuře, ani české ekonomice.“

A takových případů jsou stovky, možná tisíce. S koncepty fakt opatrně.

Pokud jde o koncepty hospod na stojáka, respektive jejich nedostižnou konkurenci, za Prahu mě napadá například výčep U Jelínků, a z těch už neexistujících výčep V Panské a hlavně non-stop výčep ve Vodičkově ulici vedle vchodu do Lucerny (dnes je tam obchod s luxusními zavazadly). Upatlané stoly, ve dvě ráno narváno, protože jinde ve městě vám pivo nenatočili, to byl v 80. letech koncept všech konceptů futrál. Originál. Vymyslet to znova? Ani náhodou.

Pro úplnost: Hlavní je, aby tam či onde existovala alespoň nějaká hospoda, koncept-nekoncept. Pořád je to, dokud chodí lidi, lepší než zavírat kvůli EET nebo vysokému nájmu nebo jiným neblahým okolnostem, lepší než hospodu nenávratně zrušit nebo dokonce zbourat. Ještě to tak!