V polovině prosince zveřejnil antimonopolní úřad na Twitteru zprávu, že jeho předseda Mlsna jednal se svým protějškem z Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí Weisem. Hovořilo se prý mimo jiné o výhodách a nevýhodách kolektivního vedení správních úřadů. Jaké plusy a mínusy pánové diskutovali, nevíme, ale u předsedy Úřadu pro dohled nejspíš zápory převážily, protože o týden později zrušil kolegium, které posuzovalo otázky dohledu nad financováním volebních kampaní a činnosti stran. Zásadní kompetence svěřil sobě. Předem to sice probral na cizí instituci, na své vlastní ale ne, a tak nezbývá, než se do diskuse o výhodách a nevýhodách kolektivního řízení zapojit ex post a veřejně.

Předseda @UOHS_CZ Petr Mlsna dnes jednal se svým protějškem z @udhpsh Vojtěchem Weisem. Hovořilo se mimo jiné o výhodách a nevýhodách kolektivního vedení správních úřadů. pic.twitter.com/PIyNdwC4c2

— UOHS (@UOHS_CZ) December 15, 2020

Kolektivní i manažerské rozhodování mají své výhody i nevýhody. Hodnotit se nedají univerzálně, ale jen s ohledem na konkrétní instituci a agendu. Manažerský přístup je většinou správný, když jde o hospodaření, vnitřní fungování, zakázky či rozpočet. Není obvykle důvod, aby o takových věcech rozhodovalo více lidí. Něco jiného je ale rozhodování v samotné náplni činnosti, kterou se instituce zabývají. Jsou agendy, u kterých manažerské, monokratické řízení ku prospěchu věci není. Kolektivní orgány mají v těchto případech zajistit, aby se setkaly různé pohledy na věc, vyvážily se odlišné názory či preference a vzešlo rozhodnutí, které je co nejblíže objektivitě, nezávislosti.

Někdy zřízení kolegia smysl má, někdy ne. Třeba katastrální úřad kolektivní rozhodování patrně nepotřebuje, protože otázky, které řeší, mají jasné parametry. Geografie je exaktním oborem a hranice parcel jsou dané stejně jako postupy pro zanesení vlastnických práv. Oproti tomu sepsat do zákona všechny situace, které během volebního klání mohou nastat, formy kampaně, jejich konstelace a kombinace prostě nejde. Zákon může nabídnout jen obecné kontury. Proto instituce, která má určovat mantinely mezistranického soupeření a vynucovat jejich dodržování, nemůže být automatem sekajícím verdikty podle stálého algoritmu. Dohledový úřad sice funguje čtyři roky a vydal desítky výkladových stanovisek, ale pořád v podstatě neuplyne týden, aby se na něj neobrátila některá strana s novým problémem.

Pravidla kampaně nejsou a nikdy nebudou úplně stálá, vždy bude potřeba průběžně interpretovat různé podoby a inovativní způsoby vedení agitace. Je to jedna z hlavních činností dohledového úřadu. Svými postoji a stanovisky ovlivňuje parametry svobodné soutěže politických sil. Pokud jeho postoje a stanoviska mají být objektivní a vyvážená, nemůže o nich rozhodovat – z podstaty věci – jeden člověk.

Nabízí se ještě jeden argument, proč má mít dohledovou agendu na starosti kolegium a ne jedinec. Předseda úřadu, stejně jako zbylí čtyři členové dnes už bývalé, předsedou zrušené rady, mají pevný šestiletý mandát a plat. Nominují je různé instituce, volí Senát, jmenuje prezident. Na rozdíl od představitelů řady jiných institucí je nelze odvolat, pokud nespáchají trestný čin. Důvod je zřejmý: pokud má být dohled nad politiky nezávislý, nemůžou být jeho vykonavatelé těmi samými politiky odvolatelní. Jenže monokratické rozhodování neodvolatelným jedincem může být pro strany kritickou kombinací. Ať už bude předsedou úřadu kdokoliv, nelze vyloučit, že nikým nekorigovaný a neodvolatelný jedinec bude svévolně (nebo v něčí prospěch) rozhodovat o tom, na koho se dohled zaměří a koho kontroly minou, nebo třeba jaké praktiky jsou v kampani přípustné a jaké už budou trestány. Dá se tomu se sice předejít zavedením odvolatelnosti takového činitele, to však současně znamená oslabení jeho pozice vůči těm, které má kontrolovat. Což by bylo dost nešťastné řešení.

Podřízení dohledových otázek kolektivnímu orgánu je pro dohledový úřad nejvhodnějším řešením. Rozhodování v kolektivu samozřejmě musí mít jasná pravidla (jednací řád) a musí být dokumentováno zápisy, ve kterých nebudou opomíjeny ani menšinové názory. Kolegium nadto není vhodným formátem jen pro rozhodování, ale i pro vzájemnou koordinaci těch, kteřé vykonávají kontroly, sjednocování přístupů či předávání zkušeností.