Z ministrů jsou youtubeři, vládnout nelze bez instáče. Strany se naučily pravidla kampaně
Strany a kandidáti se na sklonku prázdnin už celkem zřetelně dělí na dvě skupiny. Jedna skupina křižuje zemi ve stranických barvách, rozdává propagační materiály, pořádá mítinky, na internetu se představují jednotliví kandidáti – prostě dělá volební kampaň. Druhá skupina, ta menší, kampaň nedělá. Vlastně to tak trochu vypadá, že ji volby moc nezajímají.
Řídit úřad jako…
V polovině prosince zveřejnil antimonopolní úřad na Twitteru zprávu, že jeho předseda Mlsna jednal se svým protějškem z Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí Weisem. Hovořilo se prý mimo jiné o výhodách a nevýhodách kolektivního vedení správních úřadů. Jaké plusy a mínusy pánové diskutovali, nevíme, ale u předsedy Úřadu pro dohled nejspíš zápory převážily, protože o týden později zrušil kolegium, které posuzovalo otázky dohledu nad financováním volebních kampaní a činnosti stran. Zásadní kompetence svěřil sobě. Předem to sice probral na cizí instituci, na své vlastní ale ne, a tak nezbývá, než se do diskuse o výhodách a nevýhodách kolektivního řízení zapojit ex post a veřejně.
Předseda @UOHS_CZ Petr Mlsna dnes jednal se svým protějškem z @udhpsh Vojtěchem Weisem. Hovořilo se mimo jiné o výhodách a nevýhodách kolektivního vedení správních úřadů. pic.twitter.com/PIyNdwC4c2
— UOHS (@UOHS_CZ) December 15, 2020
Bílé koně mohou zase dělat kampaně, Nejvyšší správní soud vylil vaničku i s dítětem
Nejvyšší správní soud se v uplynulých dvou týdnech dvakrát vyjádřil k otázce registrovaných třetích osob. To jsou ty, které se sice voleb neúčastní, ale i tak se na vlastní pěst zapojují do kampaně. Chtějí nějakou stranu či kandidáta podpořit, nebo naopak strhat. Můžou to být lidé, firmy i organizace. Do roku 2016 legislativa třetí osoby neznala, od roku 2017 platí, že kdo chce do kampaně promlouvat a utrácet za to peníze, musí se zaregistrovat, agitaci označit a náklady veřejně vyčíslit. Registrace je zdarma, je formální a rychlá a dělá ji (kromě dalších věcí) Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí.
Ruské peníze v české kampani? Klidně i legálně
S blížícími se volbami do Evropského parlamentu referují média stále častěji o obavách z cizího vměšování do kampaně i samotného hlasování. Může mít podobu kybernetických incidentů či manipulace s informacemi. Před hackery varovala už na podzim Evropská komise (zde), protože i členské státy, které u voleb používají papírové volební lístky (jako třeba Česko), se spoléhají na elektronická řešení. Například při správě volebních seznamů, přípravě volebních místností, registraci voličů a kandidátů, sčítání hlasů nebo sdělování výsledků. O manipulátorech v kampani výmluvně pojednává nedávno představený snímek Brexit. Že nejde o filmovou fikci, ale o realitu, která rozhodla i české prezidentské volby, uvedl ve středečním rozhovoru pro iRozhlas analytik František Vrábel (zde). Ve stejný den se očekávaným vměšováním do evropských voleb zabýval i zahraniční výbor Senátu. Jednání se podle časopisu Respekt účastnil také šéf Bezpečnostní informační služby Michal Koudelka. Upozornil, že i když je hlavním státním aktérem, který má zájem na ovlivnění voleb a demokratických procesů, Rusko, mohou dosavadní úspěchy manipulátorů povzbudit i další země (zde).
Založte si stranu, je to výhodné!
V České republice máme dnes 233 aktivních politických stran. Kdybychom připočetli i ty, kterým soud kvůli prohřeškům pozastavil činnost, bylo by jich ještě o 26 více. Trend přírůstků nových formací přitom stoupá stále strměji. Zatímco do roku 2008 v Česku vzniklo 67 dnes aktivních stran, za posledních deset let přibylo 166 dalších, tedy v průměru skoro sedmnáct ročně (každé tři týdny jedna). Letos zaznamenáváme zatím druhý nejplodnější rok – od ledna už vzniklo 26 uskupení, a to nám teprve skončily prázdniny. Jsou skutečně Češi stále více politicky aktivní a sdružují se proto ve stranách? Nezdá se. Registraci nových stran spíše podněcují zákony. Je to totiž výhodné.
Zdroj: rejstřík politických stran MVČR, zpracování autor. Červeně exponenciální trendová křivka.
Nejsou strany jako spolky
V posledním květnovém týdnu přinesl server Aktualne.cz zprávu, že spolek Přátelé Miloše Zemana změnil své sídlo (k dispozici zde). Od 10. května je jeho adresou budova spadající pod Kancelář prezidenta republiky, v níž má pronajatý byt i hradní kancléř a předseda spolku Vratislav Mynář. Ředitel tiskového odboru prezidentské kanceláře Jiří Ovčáček nedokázal novinářům odpovědět na otázku, za jakých podmínek spolek prostory užívá. Mluvčí Správy Pražského hradu pouze potvrdil, že má se spolkem Přátelé Miloše Zemana uzavřenu nájemní smlouvu na užívání prostor, její podmínky však neupřesnil.
S financováním stran zpět do 90. let?
Server Aktualne.cz publikoval 12. února článek Jak na prezidenta, kterého nejde potrestat? Politici chtějí opravit zákon o financování voleb. Text přinesl první dojmy právníků, politiků a dalších aktérů z uplatňování legislativy o financování voleb po dvou skončených volebních kampaních: sněmovní a prezidentské.
Přátelé v kampani
Hospodářské noviny otiskly 5. prosince článek o billboardové kampani na podporu prezidentského kandidáta Miloše Zemana. Masivní propagaci prý neplatí sám kandidát, ale spolek Přátelé Miloše Zemana. Statutárními orgány spolku jsou Vratislav Mynář, který je jinak státním zaměstnancem na pozici vedoucího kanceláře prezidenta republiky, a Karel Srp.
Mýty o dohledovém úřadu
Horké léto střídá horká volební kampaň. Nemine den, aby se v médiích nehovořilo i o nové instituci, která má na financování volební soutěže dohlížet. Jsou tací, kteří kritiku úřadu zahrnuli do repertoáru vlastní kampaně. Někteří dokonce tvrdí, že úřad sám vede kampaň. Rodí se tak mýty, které mohou leckoho zmást, proto je třeba na ně reagovat.
Už přes čtvrt století máme svobodné volby. A teprve řešíme, co je kampaň
Sotva začal úřad pro dohled nad stranickými financemi fungovat, upoutali jeho členové pozornost komentáři k rozjíždějící se volební kampani. Vyvolali tak reakce různého typu. Ať už šlo o inzerci zájmových skupin v tisku, knihy kandidátů, mítinky veřejných činitelů, svatbu politického lídra či komunikaci na sociálních sítích, společným jmenovatelem souhlasných i odmítavých názorů byla otázka, co vlastně je a co už není kampaň.