Dnem ovšem není zdaleka jen to, že dluh narůstající již tak rapidně i přes všechny úsporné kroky (jejich jediným výsledkem je stagnace hospodářství) poskočí kvůli povodni o další desítky miliard či to, že země je prolezlá korupcí, klientelismem či docela obyčejnými krádežemi. A také není dnem pouze to, že politici kupčí s mafiemi z Ruska či to, že náš současný president a ministr financí je každou chvíli na mol. Ba dnem není ani to, že máme z mezinárodní ostudy kabát (krádež protokolárního pera minulým presidentem je jen drobnou kapkou v moři trapasů) a že investoři se nám začínají vyhýbat (ztráty budou bezpochyby daleko vážnější než je zisk díky škudlení na dávkách handicapovaným či důchodcům). Jsme na dně z jiného důvodu.
"… jdi domů a to si pamatuj, vypadá to jako skládka, ale jsou to Čechy, domov můj, voda hučí v rozvalinách, až mi hrůzou v žilách stydne chlast, sbory šumí po lučinách, ale pozor, je to moje vlast." (Jiří Dědeček, předseda českého Pen-klubu)