Aliance Demokratů
Aliance Demokratů (AD) sice žádná strana není, ale mohla by být.
Bylo by jen třeba, aby se někdejší spojenci STAN a TOP09 dohodli. Dosud sice mezi nimi panuje hašteřivost kvůli drobným ústrkům, ovšem ty musí překonat. Dovedu si představit i to, že ješitnost jim brání v připojení jedné z obou stran k té druhé. Ale tato svízel by se dala překonat docela prostě tím, že by se všichni sešli pod jednou společnou střechou. Jinde a jindy by mohl být problém v tom, že programy dvou stran se liší. To v případě STAN a TOP09 není. Vždyť zpovzdálí není laik s to najít jediný rozdíl mezi nimi. Takové entity jsou již podle Gottfrieda Wilhelma Leibnize totožné.
Silné strany ve vyspělých demokraciích jsou s to sladit rozdíly daleko hlubší, což je zčásti dáno již tím, že mají ponětí o teorii her a o tom, že ve schopnosti spolupracovat je síla. Ale kromě toho jsou jejich představitelé státníci a mají tudíž též ponětí o tom, že jde o zájem celé společnosti a nikoliv té které sekty - sektářské spolky se totiž u nás budují spíš než strany. Jistě to bude zčásti i tím, že církve ztrácejí dech a začínají připomínat strany; strany se tudíž naopak podobají církvím s vypracovanou dogmatikou, hierarchií i liturgií až po to, že nedělní bohoslužby nahradily nedělní polední debaty Václava Moravce či jiné.
Děsivé na tom ovšem není to, že se církve a strany dostávají na stejnou úroveň. Potíž tkví v tom, že při tom splývá povýtce soukromá a veřejná rovina. Něco, co již Aurelius Augustinus v pojednání o Obci Boží důkladně rozpracoval, přichází vniveč. Zejména náš kardinál s bydlištěm na Hradě má za to, že na Hradě je i jeho místo: žehná politikům a chválí je navzdory tomu, že by je měl podle zmíněného myslitele spíš soudit. Asi tuto proslulou knihu a potažmo evangelia moc důkladně nečetl - má přece jiné zdroje.
Snad by se k Alianci Demokratů mohla připojit i KDU-ČSL a tím přispět k velmi silné a asi i vládní straně, ale to by nesměl být jejím našeptávačem ten, kdo z církve dělá politickou organizaci či dokonce firmu hospodařící s majetkem rozsáhlejším než má Agrofert (Agrofert je sice majetkem jediného člověka, ale církev s přísnou hierarchií je na tom koneckonců podobně). Není tudíž radno s něčím takovým počítat. Vhodnější bude nechat je vlastnímu osudu; obával bych se, že i ty miliardy jim záhy sotva pomohou.
Opusťme nicméně tuto zvláštní stranu, jež se s KSČ podílela v totalitní Národní frontě na moci a jež se nakonec záhadně proměnila (proměnila se ostatně i KSČ tím, že si připsala písmenko M ke svému jménu). Jde o to, aby zde vznikla silná liberální strana chápající výhody i nutnost toho, že Evropa jsme také my. Přes tisíc roků jsou součástí evropského celku i Čechy a vydělená česká suverenita je zejména v současnosti naivní pitomost.
Řešením případného napětí v obou těchto stranách by bylo tandemové vedení, jež by dokonce získalo genderovou vyváženost. Docela jistě by se Aliance Demokratů s rozumným programem stala vážným konkurentem Anonistů a posléze i stranou vládní. Zdravý rozum se musí ptát: co takovému řešení vlastně brání?
Bylo by jen třeba, aby se někdejší spojenci STAN a TOP09 dohodli. Dosud sice mezi nimi panuje hašteřivost kvůli drobným ústrkům, ovšem ty musí překonat. Dovedu si představit i to, že ješitnost jim brání v připojení jedné z obou stran k té druhé. Ale tato svízel by se dala překonat docela prostě tím, že by se všichni sešli pod jednou společnou střechou. Jinde a jindy by mohl být problém v tom, že programy dvou stran se liší. To v případě STAN a TOP09 není. Vždyť zpovzdálí není laik s to najít jediný rozdíl mezi nimi. Takové entity jsou již podle Gottfrieda Wilhelma Leibnize totožné.
Silné strany ve vyspělých demokraciích jsou s to sladit rozdíly daleko hlubší, což je zčásti dáno již tím, že mají ponětí o teorii her a o tom, že ve schopnosti spolupracovat je síla. Ale kromě toho jsou jejich představitelé státníci a mají tudíž též ponětí o tom, že jde o zájem celé společnosti a nikoliv té které sekty - sektářské spolky se totiž u nás budují spíš než strany. Jistě to bude zčásti i tím, že církve ztrácejí dech a začínají připomínat strany; strany se tudíž naopak podobají církvím s vypracovanou dogmatikou, hierarchií i liturgií až po to, že nedělní bohoslužby nahradily nedělní polední debaty Václava Moravce či jiné.
Děsivé na tom ovšem není to, že se církve a strany dostávají na stejnou úroveň. Potíž tkví v tom, že při tom splývá povýtce soukromá a veřejná rovina. Něco, co již Aurelius Augustinus v pojednání o Obci Boží důkladně rozpracoval, přichází vniveč. Zejména náš kardinál s bydlištěm na Hradě má za to, že na Hradě je i jeho místo: žehná politikům a chválí je navzdory tomu, že by je měl podle zmíněného myslitele spíš soudit. Asi tuto proslulou knihu a potažmo evangelia moc důkladně nečetl - má přece jiné zdroje.
Snad by se k Alianci Demokratů mohla připojit i KDU-ČSL a tím přispět k velmi silné a asi i vládní straně, ale to by nesměl být jejím našeptávačem ten, kdo z církve dělá politickou organizaci či dokonce firmu hospodařící s majetkem rozsáhlejším než má Agrofert (Agrofert je sice majetkem jediného člověka, ale církev s přísnou hierarchií je na tom koneckonců podobně). Není tudíž radno s něčím takovým počítat. Vhodnější bude nechat je vlastnímu osudu; obával bych se, že i ty miliardy jim záhy sotva pomohou.
Opusťme nicméně tuto zvláštní stranu, jež se s KSČ podílela v totalitní Národní frontě na moci a jež se nakonec záhadně proměnila (proměnila se ostatně i KSČ tím, že si připsala písmenko M ke svému jménu). Jde o to, aby zde vznikla silná liberální strana chápající výhody i nutnost toho, že Evropa jsme také my. Přes tisíc roků jsou součástí evropského celku i Čechy a vydělená česká suverenita je zejména v současnosti naivní pitomost.
Řešením případného napětí v obou těchto stranách by bylo tandemové vedení, jež by dokonce získalo genderovou vyváženost. Docela jistě by se Aliance Demokratů s rozumným programem stala vážným konkurentem Anonistů a posléze i stranou vládní. Zdravý rozum se musí ptát: co takovému řešení vlastně brání?