Po třech stech dnech skončila řetězová hladovka
30. března 2009 skončila řetězová hladovka. Začala 3. června 2008, poté, co jsme s Janem Bednářem přerušili naši hladovku a od té doby se jí zúčastnilo 300 lidí. Mezi nimi například herečka Anna Geislerová, režisér Zdeněk Troška, vědec Petr Pokorný, politici Olga Zubová, Alena Gajdůšková, Jiří Maštálka či místopředseda poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek.
Do tohoto protestu se zapojili lidé z různých společenských sfér, různého věku a politického přesvědčení, které spojovalo přání inteligentní volby, otevřené diskuze a skutečně demokratického rozhodnutí v otázce radaru. Lze říci, že se jednalo o jeden z nejdůležitějších protestů od revoluce v roce 1989.
Velké demonstrace, kterých se účastnily desítky tisíc lidí, tu již byly v době odborových stávek či výzvy „Děkujeme, odejděte”. V obou případech ale šlo o účast krátkodobou, na den nebo několik hodin. Lidé se nezapojovali do organizace protestů, ani se nesnažili vytvořit protest dlouhodobý.
Existují ale také jiné formy protestů a my, humanisté jsme bezpochyby napomohli tomu, že se kultura protestů vyvinula v něco většího, než je pouhá kritika a pasivní odmítání toho, co přichází shora. Začali jsme roce 1995 manifestacemi proti jaderným zkouškám Francie a Číny. Již tehdy jsme chtěli upoutat pozornost veřejnosti k závažnému tématu, kterým je potřeba jaderného odzbrojení. V tom jsme pokračovali demonstracemi proti invazi do Čečenska a proti Válce v zálivu, nebo konferencemi k tématu NATO. A samozřejmě i nyní, během boje proti radaru, kdy jsme pořádali konference a manifestace, vytvořili jsme řadu tištěných i audiovizuálních informačních materiálů, natočili desítky rozhovorů a našich akcí se zúčastnily tisíce lidí. Až jsme došli do okamžiku, kdy jsme se rozhodli ukončit řetězovou hladovku.
Vláda padla a to pro nás znamená vítězství. Je jasné, že důvody vyjádření nedůvěry vládě byly různé: politické hrátky, ekonomická krize či konflikt názorů k Lisabonské smlouvě. Bez boje proti radaru by ale bylo mnohem obtížnější zajistit ve sněmovně většinu potřebnou k vyjádření nedůvěry vládě. Je to vítězství demokracie a lidí.
Padla vláda, která hazardovala, když prosazovala neoblíbené návrhy jako privatizaci zdravotnictví nebo umístění vojenské základny USA na našem území. Vláda, která zaspala uprostřed aktuálních politických událostí, které otřásly světem. Spojené státy začaly kvůli krizi zavádět „komunistické” praktiky, když provedly obrovské státní zásahy do ekonomiky. Mezitím u nás byla největší starost o to, jak zvýhodnit vojenský průmysl, jak zvýšit výdělek zdravotním pojišťovnám, atd. Prostě politika, která ubírá chudším proto, aby přidala majetnějším. Situace je dnes těžká a volá po čestných a schopných lidech, kteří zabrání nejhoršímu.
Tohle vše způsobilo krizi i uvnitř ODS, v potápějící se lodi, kterou Klaus vychytrale opustil dřív, než bude pozdě. Také to napomohlo vládní krizi.
Řetězová hladovka byla důležitou událostí v historii České republiky, která ale nikdy nezískala přiměřený prostor v médiích. Mimochodem je potřeba říct, že v posledních letech jsme několikrát pořádali manifestace, žádající po médiích objektivnější informování. Zjistili jsme ale, že novináři je chápali jako protest proti nim samotným, i když my jsme je tak samozřejmě nikdy nemysleli. Když jsme měli problém s konkrétním novinářem, nedělali jsme manifestaci, ale napsali jsme mu dopis, ve kterém jsme ho požádali o vysvětlení, případně jsme na něj podali žalobu. To se stalo v případech, kdy o nás byly publikovány naprosto degradující články, které obsahovaly nepravdivé informace a byly zjevně neobjektivní. Naproti tomu naše manifestace byly mířeny proti těm, kteří mají v médiích moc rozhodovat, jaké články publikovat a jaké ne. Proti těm, kteří určují politickou linii jednotlivých deníků či televizí. Dobře víme, že sami novináři musí často snášet různé nespravedlnosti, špatné zacházení a někdy musejí napsat to, co sami nechtějí.
Ještě jednou děkujeme všem, kdo se do řetězové hladovky zapojili a vyslovili tak nahlas svůj kritický názor k militaristické politice předchozího amerického prezidenta. Věříme, že se stávajícím americkým prezidentem přijde Změna, která byla nosným heslem jeho předvolební kampaně.
Do tohoto protestu se zapojili lidé z různých společenských sfér, různého věku a politického přesvědčení, které spojovalo přání inteligentní volby, otevřené diskuze a skutečně demokratického rozhodnutí v otázce radaru. Lze říci, že se jednalo o jeden z nejdůležitějších protestů od revoluce v roce 1989.
Velké demonstrace, kterých se účastnily desítky tisíc lidí, tu již byly v době odborových stávek či výzvy „Děkujeme, odejděte”. V obou případech ale šlo o účast krátkodobou, na den nebo několik hodin. Lidé se nezapojovali do organizace protestů, ani se nesnažili vytvořit protest dlouhodobý.
Existují ale také jiné formy protestů a my, humanisté jsme bezpochyby napomohli tomu, že se kultura protestů vyvinula v něco většího, než je pouhá kritika a pasivní odmítání toho, co přichází shora. Začali jsme roce 1995 manifestacemi proti jaderným zkouškám Francie a Číny. Již tehdy jsme chtěli upoutat pozornost veřejnosti k závažnému tématu, kterým je potřeba jaderného odzbrojení. V tom jsme pokračovali demonstracemi proti invazi do Čečenska a proti Válce v zálivu, nebo konferencemi k tématu NATO. A samozřejmě i nyní, během boje proti radaru, kdy jsme pořádali konference a manifestace, vytvořili jsme řadu tištěných i audiovizuálních informačních materiálů, natočili desítky rozhovorů a našich akcí se zúčastnily tisíce lidí. Až jsme došli do okamžiku, kdy jsme se rozhodli ukončit řetězovou hladovku.
Vláda padla a to pro nás znamená vítězství. Je jasné, že důvody vyjádření nedůvěry vládě byly různé: politické hrátky, ekonomická krize či konflikt názorů k Lisabonské smlouvě. Bez boje proti radaru by ale bylo mnohem obtížnější zajistit ve sněmovně většinu potřebnou k vyjádření nedůvěry vládě. Je to vítězství demokracie a lidí.
Padla vláda, která hazardovala, když prosazovala neoblíbené návrhy jako privatizaci zdravotnictví nebo umístění vojenské základny USA na našem území. Vláda, která zaspala uprostřed aktuálních politických událostí, které otřásly světem. Spojené státy začaly kvůli krizi zavádět „komunistické” praktiky, když provedly obrovské státní zásahy do ekonomiky. Mezitím u nás byla největší starost o to, jak zvýhodnit vojenský průmysl, jak zvýšit výdělek zdravotním pojišťovnám, atd. Prostě politika, která ubírá chudším proto, aby přidala majetnějším. Situace je dnes těžká a volá po čestných a schopných lidech, kteří zabrání nejhoršímu.
Tohle vše způsobilo krizi i uvnitř ODS, v potápějící se lodi, kterou Klaus vychytrale opustil dřív, než bude pozdě. Také to napomohlo vládní krizi.
Řetězová hladovka byla důležitou událostí v historii České republiky, která ale nikdy nezískala přiměřený prostor v médiích. Mimochodem je potřeba říct, že v posledních letech jsme několikrát pořádali manifestace, žádající po médiích objektivnější informování. Zjistili jsme ale, že novináři je chápali jako protest proti nim samotným, i když my jsme je tak samozřejmě nikdy nemysleli. Když jsme měli problém s konkrétním novinářem, nedělali jsme manifestaci, ale napsali jsme mu dopis, ve kterém jsme ho požádali o vysvětlení, případně jsme na něj podali žalobu. To se stalo v případech, kdy o nás byly publikovány naprosto degradující články, které obsahovaly nepravdivé informace a byly zjevně neobjektivní. Naproti tomu naše manifestace byly mířeny proti těm, kteří mají v médiích moc rozhodovat, jaké články publikovat a jaké ne. Proti těm, kteří určují politickou linii jednotlivých deníků či televizí. Dobře víme, že sami novináři musí často snášet různé nespravedlnosti, špatné zacházení a někdy musejí napsat to, co sami nechtějí.
Ještě jednou děkujeme všem, kdo se do řetězové hladovky zapojili a vyslovili tak nahlas svůj kritický názor k militaristické politice předchozího amerického prezidenta. Věříme, že se stávajícím americkým prezidentem přijde Změna, která byla nosným heslem jeho předvolební kampaně.