Boj za zapojení České republiky do tzv. systému raketové obrany USA pokračuje a v jeho rámci jsme stále více bombardování výrazy, jako jsou “teroristé“, „hrozby“, „teroristické útoky“, „nebezpečí“, „11. záři“ a podobné. Je nám namlouváno, že teroristé se užuž chystají na nás zaútočit a že je potřeba se připravit na jejich útok dříve, než bude pozdě. Uměle je navozován dojem, že se nacházíme v situaci téměř bezprostředního nebezpečí a že pokud okamžitě něco nezměníme, bude zle.

Kdo ale zná fakta, ví, že skutečná situace je zcela opačná. Celosvětové výdaje na zbrojení se pohybují v řádu deset na dvanáctou dolarů, odhad za rok 2008 činí v přepočtu na koruny 27 bilionů, tedy 27 000 miliard! Dovede si někdo z vás představit, co by se za 27 000 miliard korun dalo v roce 2008 postavit? Kolik chybějících bytů? Kolik by se dalo vysázet stromů? Ne, místo toho se konstruovaly obrněné transportéry, vojenské základny na okupovaných územích, utrácelo se za propagandu, jejímž cílem je zlomit odpor těch, kteří si nepřejí, aby bylo jejich území pod vojenskou správou cizí země. O tom bychom měli mnohé vědět, sami jsme si to zažili na vlastní kůži za 2. světové války. Čeští partyzáni nalézali tehdy u běžných českých lidí širokou oporu, přestože tito lidé svými činy riskovali vlastní životy a mnohdy jimi později za svou pomoc partyzánům skutečně zaplatili. V Iráku a Afghánistánu se ale takovýmto lidem říká „teroristi“. Je úžasné sledovat, jak jednou jsou lidé bojující proti opresi nazýváni „bojovníky za svobodu“ (v originálu „freedom fighters“) a jindy jsou lidé v identických situacích označováni za „teroristy“, „fundamentalisty“, nebo ještě lépe „islámské fundamentalisty“. Rozdíl je ten, že ti první bojují na straně, kterou podporují USA a jim nakloněné země, zatímco ti druzí bojují proti nim. Připomíná mi to podobnou situaci za minulého režimu, kdy zase každý, kdo se jen zmínil pozitivně o něčem ze Západu, byl ihned označen za „imperialistu“. Doba se mění, praktiky zůstávají.
A tak se stane, že kdo si dnes zapne některou z českých televizních stanic, jako jsem to udělal nedávno já, vyskočí na něj hned hodinový dokument s názvem „High tech boj proti terorismu“. Podtitulek pořadu z televizního programu stojí za reprodukci:

Kolik chybělo k tomu, aby americké úřady zastavily teror z 11. září? A naopak, dalo se tomuto hrůznému činu vůbec zabránit? Viděno různými pohledy, záběry teroristů, kteří nenápadně procházejí letištní kontrolou, nakonec zůstaly jediným svědkem pozdějších smutných událostí a zároveň i hnacím motorem pro celou zemi, aby se podobné peklo už nikdy neopakovalo. Spojené státy vyhlásily válku terorismu. Nasadily všechny dostupné zbraně a intenzivně začaly testovat nové vyspělé technologie, které by další teroristický útok odhalily na samém počátku…

Cítíte tu hrozbu? Jakoby už klepala na dveře. Jakoby už další terorista opásán bombami čekal v letištní hale na odbavení. To vše za situace, kdy jenom Spojené státy mají stovky tisíc svých vycvičených zabijáků nasazeny v řadě zemí světa. Irák a Afghánistán jsou jen špičkou ledovce, USA totiž disponují sítí čítající cirka jeden tisíc vojenských základen po celém světě (a mají snahu tuto síť dále rozvíjet, jak dobře víme z vlastní zkušenosti). Jejich seznam najdete zde: http://www.tni.org/article/see-world’s-foreign-military-bases-outer-space
Dalším faktem je, že jen v Iráku zemřel podle některých propočtů více jak jeden milion Iráčanů v důsledku vojenského konfliktu rozpoutaného USA. Onen pořad by se tedy možná měl zamyslet spíše nad tím, zda větší zlo způsobují teroristé, nebo takzvaný boj proti nim.
Ovšem pravda, zapomněl jsem, že skutečným důvodem invaze do Iráku nebyl terorismus, prezident USA Bush mladší přeci nikdy nedokázal spojení Saddáma Husajna s 11. zářím. Deklarovaným důvodem tehdy byla „změna režimu“. Takhle si tedy představují USA mezinárodní právo? Že kdykoliv se kdekoliv dostane k moci nepohodlný prezident, provedou vojenskou invazi do této země, prezidenta nechají pověsit a zemi budou mít od té doby pod svojí kontrolou? Jsme snad ještě ve středověku? Skoro to tak vypadá...

Není možné ospravedlnit výdaje v řádu trilionu dolarů ročně bojem proti terorismu. Svými důsledky boj proti terorismu daleko přesahuje důsledky činů terorismu (nejen v počtu obětí).
Válka znamená byznys, trh se zbraněmi představuje ročně stovky miliard dolarů příjmů pro pár zbrojovek světa. Aby ale jejich byznys pokračoval, je potřeba ospravedlnit tyto výdaje, tudíž terorismus.
Dalším trikem k ospravedlnění těchto astronomických výdajů jsou technologie s dvojím využitím, např. GPS. Pro čistě vojenský projekt s obrovskými náklady se najde nějaké civilní využití a hned mají zákonodárci jednodušší cestu, jak ospravedlnit schválení peněz na takový projekt. „Vždyť to přeci bude sloužit ku prospěchu všech,“ říkají. Už ale neříkají, že to bude také zabíjet.
Mediálně jsme non-stop masírováni výplachem o 11. září, hrozbami, teroristy a dokumenty (jako byl ten zmiňovaný výše) o vojenských řešeních těchto hrozeb. Přitom fiktivní hrozby terorismu jsou chytře stavěny vedle reálné hrozby (např. kolapsu elektrické sítě z důvodu jejího přetížení) a tak nepozorný divák nabude dojmu, že jsou to vlastně všechno věci na jeho ochranu. Už si ale neuvědomuje, že skutečné řešení leží někde úplně jinde. Např. místo hledání vojenského řešení, jak uchránit hranici USA-Mexiko před nelegálním přechodem, by možná bylo lepší uvažovat o vytvoření zóny volného pohybu, podobně jako existuje v Evropě (tzn. Schengenský prostor). Nebo místo hledání způsobů, jak vybavit civilní letadla prostředky pro odvrácení útoku střelou krátkého doletu by možná bylo lepší přestat vyrábět střely krátkého doletu.
Pseudo-dokumenty, jako je tento, jsou výsledkem PR kampaní zbrojařských společností, které potřebují vytvořit atmosféru strachu, tedy atmosféru vhodnou pro schvalování vysokých výdajů na zbrojení.
Tak, jako jsme za minulého režimu byli oblbování komunistickou ideologickou propagandou, jsme dnes oblbování ideologickou propagandou neoliberálního kapitalismu podporovaného zbrojařskými společnostmi a jejich majiteli, bankami a jinými mezinárodními finančními institucemi. Válka je tak dnes jediným prostředkem, který oddaluje krach ekonomiky USA a na ni navázaných „západních“ ekonomik.
Už dnes se ale rodí nová citlivost, podobně jako tomu bylo v uplynulých zhruba třech desetiletích v oblasti ekologie, která již nebude dále tolerovat ekonomické zisky v jedné části světa za cenu milionů mrtvých v jiných částech světa. Blíží se doba, kdy již politikům nebudou procházet zvednuté ruce pro zbrojní projekty na úkor užitečných projektů v oblasti zdravotnictví, vzdělávání, veřejných služeb či ekologie.