Skutečně to všem přijde normální?

Předem je asi fér říct, že nejsem fanda televizních sportů. Na fotbal se u nás dívá moje žena, já viděl jednou nebo dvakrát v životě finále olympiády v hokeji, několikrát závody F1 a pár sjezdů na lyžích. Toť vše.
Minulý týden jsem ale ve zprávách zachytil větu “Chorvatští hráči se během prodloužení osmifinále s Dánskem občerstvovali neschválenými nápoji, jejichž výrobce nepatří mezi oficiální sponzory šampionátu.” Dostali pokutu v přepočtu 1,5 milionů korun… https://www.irozhlas.cz/sport/ms-fotbal/fotbal-ms-2018-chorvatsko-neschvalene-napoje-subasic-tricko_1807061018_vman
Opravdu žijeme ve světě, kde někdo dostane pokutu jen za to, že se na sportovním utkání, napije třeba vody z “neschválené” lahve? Při té příležitosti jsem zahlédl ve zprávách i záběr jednoho fotbalisty, kterého soupeř poplácal přátelsky po ramenou a on padl na zem a instinktivně začal simulovat zranění.
Naivně jsem si myslel, že sport má být v první řadě radost, obveselení a fairplay.
Jaký je současný vrcholový sport příklad pro charakter dětí? Jak je asi formuje? Pokud je u nás alkohol, cigarety a porno od osmnácti, možná by stálo za to uvažovat i o posunutí hranice u sledování vrcholového sportu… ;-) Dnešní vrcholové “sportovní” události nemají totiž se sportem skutečně už vůbec nic společného.
Znovu jsem se utvrdil v tom, že jsem moc rád, že sport v televizi nesleduji a netíhnou k tomu ani mé děti a raději se jdeme projít do lesa, nebo projet na kole.