Když jsem byl mladší, občas jsem se ptal rodičů i sám sebe, jak je to možné, že Židé neviděli co se děje a proč neutekli. Proč mocnosti nezastavily Hitlera, když to bylo ještě možné. Proč si lidé tak snadno nechali vzít v 68 svobodu a celá naše společnost se nechala znormalizovat...

Ona je totiž cesta k nesvobodě naprosto tichá a plíživá a bohužel ji často vidí nejdříve jen umělci a naše nic nedělající kavárna. Není to podle mě ani tak tím, že bychom my kavárníci byli nějak extra vnímavější, ale prostě my umělci, tím jak celé dny nic neděláme, máme víc času na přemýšlení a hledání pravdy. Naschvál to takhle hloupě zjednodušuji, ale myslím, že je na tom podstatný díl pravdy. Bohužel ale kavárnám v začátcích nesvobody nikdo nenaslouchá a spoustě lidí dokonce nesvoboda vyhovuje.

Včera jsem měl hodně nabitý den - do pozdního odpoledne jsem seděl bez telefonu a internetu na klauzurách na vysoké škole a pak ještě pracoval doma. Večer jsem se s dětmi už jen podíval na film. Bez novin, televize, zpráv a internetu - pokud by někdo zase spálil nějaké trenky, bylo by mi to jedno a patrně bych se to ani nedozvěděl. Pokud bych takto žil každý den, jako většina zaměstnaných lidí, bylo by mi asi také jedno, co se kolem mě děje a byl bych rád, že jsem rád.

Je totiž daleko jednodušší, zapnout si televizi a přijímat z ní jednoduše lež, než hledat složitě pravdu a souvislosti. Vypnout mozek a bavit se, místo toho aktivně přemýšlet a pokládat si otázky.
S lidstvem je to bohužel jako se stádem divokého skotu - pokud se jedinci na straně stáda začnou stáčet, a je jich dost, začne se nakonec stáčet celé stádo. Bez vůdce a samo o sobě. Podle výzkumů stačí ve společnosti jen okolo 6% lidí a ti jsou schopni pohnout celou společností a změnit ji - bohužel oběma směry...
Jsou to malá osobní hrdinství, která ani nemusí být veřejná - jsou to malé vzpoury proti totalitě, moci a nesvobodě. Činy, které mohou inspirovat blízké okolí a jako vlny se šířit napříč celou společností. Je dokázané, že pokud má člověk před sebou pozitivní vzor, uchýlí se přirozeně raději k němu, než k tomu špatnému. Pokud ale vzor nemá, vyhrává pasivita a lhostejnost, které nakonec vedou ke zlu a nesvobodě.

Přemýšlím, jak odpovíme našim dětem, až se nás za deset, nebo dvacet let zeptají - a vy jste to neviděli, co se dělo...?