Lidé konečně vymetli hnůj ze Senátu a to není vůbec málo.

Poprvé v naší historii máme po dvaceti dvou letech konečně Senát Parlamentu České republiky bez komunistů a mě to naplňuje radostí a optimismem. Chci naivně věřit, že se blýská na lepší časy - mám najednou takový mírný pocit optimismu a lehkosti, který jsem totálně ztratil po prezidentské volbě a posledních parlamentních volbách.

Nejsem sociolog, ale přijde mi, jako by se ve společnosti něco malého změnilo. Možná je to extrémně malou volební účastí, možná jen odlišností senátních voleb od těch parlamentních, ale přijde mi, že naše generace husákovských dětí jako by už pomalu rezignovala. Spousta z nás se stala konformisty, kteří vyměnili demokracii za nákupní centra a jen žijí a smířili se s pomalou Babišovskou normalizací, ale v těchto senátních volbách jako by něco najednou bylo jinak a já bych chtěl věřit, že to něco jsou naše děti. Naše děti a děti našich vrstevníků totiž dorůstají do volebních let a věřím, že tyto volby byly jejich prvním zvoláním, že jsou tady a že jim to není jedno. A já bych chtěl moc věřit, že jsme je dobře vychovali a oni změní to, co my posledních skoro třicet let nedokázali a nejen že vymetou komunisty i z Parlamentu, ale podaří se jim vynést i všechen ten porevoluční hnůj a bolševickou špínu, která přetéká z hradních oken, parlamentních lavic a všech ministerstev.

Konečně se mi o víkendu dýchá zase o trochu líp.