Už téměř rok píšu a upozorňuji, na to co se kolem nás děje a snažím se burcovat lidi.
A ne, že by to nemělo smysl – naopak, lidé se ozývají, přidávají se k nám a vybudovali jsme celé Zdravé fórum - sami odspodu. Více než 20.000 podporovatelů, ale to stále nestačí.
Píšeme texty, natáčíme videa a snažíme se probudit spící společnost, ale stále to není dost.

Denně mi píší zoufalé maminky, lékaři a další lidé, že s námi souhlasí, ale nevědí co mají sami udělat. Ptají se, jak jim můžeme my pomoci, nebo jak můžou pomoci oni nám.
Stále přemýšlíme, co se dá ještě udělat – ale ta zásadní odpověď totiž není v tom co MY uděláme, ale co uděláte VY všichni.

Napsal jsem o tom loni několik článků:
O občanské neposlušnosti! Právo vzbouřit se! a Poslední apel rozumu

Ono je totiž stále o tom stejném – převzít vlastní odpovědnost, nesedět doma a něco začít dělat.
Asi nejlépe to vystihl jeden čtenář, který mi napsal do komentáře na Facebooku:

„Bojím se, že dokud budou lidé chtít, aby situaci za ně vyřešil někdo jiný, nic se nezmění.“

A v tom je celý zakopaný pes – neptejte se nás, co máte dělat, ale prostě začněte jednat!
Nesouhlasíte s respirátorem? Nenoste ho!
Chcete své dítě dostat zpět do školy? Zvedněte se od Facebooku, zajděte za dalšími rodiči, vysvětlujte, přesvědčte je, spojujte se. Až vás bude víc, můžete vyvinout tlak na ředitele, na školu.
Jste učitel, chcete učit? Pod naší peticí je vás téměř 900, najděte si ve škole kolegy, máte odbory, tlačte na ředitele a ten na zřizovatele, že co dělá stát, je protiústavní.
Udělejte ve firmě stávku, držte hladovku, jděte do ulic, založte politickou stranu – je to na vás. Běžte sami příkladem.

Petr Zuska se snaží aktivizovat herce a divadelníky – ti ale mlčí a bojí se. Část z nich se bojí viru a část prostě jen odsouzení svých kolegů – dokonalá autocenzura. Ale nevzdává se.

Tomáš Nielsen – právník podává žaloby, trestní oznámení a zastupuje několik lidí postižených testy a restrikcemi.

Lékař Honza Hnízdil má ohromný dosah na sociálních sítích, píše články, knihy, poskytuje rozhovory, burcuje lidi proti nesmyslným opatřením a sám jde jako lékař příkladem a zároveň rozdává klid a harmonii. Skvělý rozhovor - zde.

Daniel Landa – výrazný zpěvák, který je ale schopen upozadit svou osobnost, a kromě aktivit s lékaři a vědci, vymyslel i skvělou akci – vitamínové balíčky pro důchodce s informačním letákem a osobním dopisem proti propagandě. Viz zde.

A takových, kteří něco dělají, jsou desítky, možná stovky, ale stále je to málo.

Já nejsem politik a má cesta není v politice – jsem režisér a spisovatel, tak poukazuji, píšu a zesiluji, podobně jako to dělá Dan Landa nebo Honza Hnízdil. Každý má ale své místo a své poslání, co může pro ostatní dělat. I vy ho máte!

Chcete nás podporovat? Podporujte nás – budeme rádi!
Vylepte leták, vytiskněte ho a rozneste ho sousedům. Vezměte videa lékařů, která točíme, a ukažte je důchodcům, ať se nebojí.
Založte svou organizaci nebo spolek – založte buňku Zdravého fóra - běžte odspodu, spojujte se.
Až za vámi něco bude, rádi pak váš hlas zesílíme, ale prosím neříkejte nám co "by bychom měli udělat". Pokud jste o svém nápadu přesvědčeni - naplňte ho sami.

Máte možnost mluvit v médiích? Mluvte o svém oboru!
Jen nečekejte, že vám tu spásu dá někdo jiný, než vy sami!

Ono je to především o každém z vás a o vaší vlastní angažovanosti a odpovědnosti - za své nejbližší okolí, za svou rodinu.
Ano, můžou vás odsoudit, nebo se vám smát. Ano, může vás to stát místo. Ano, můžete dostat pokutu, ale možná je čas to risknout, protože to samé denně děláme my a lékaři, kteří za vás mluví.
Také dávají všanc svá místa, svou pověst a reputaci, protože ale dělají něco, čemu věří a o čem jsou přesvědčeni, že nás to všechny přesahuje.
A každý hlas, i třeba váš malý, má smysl. A vlastně i ten drobný komentář na Facebooku, mě přiměl napsat tento text, který zase ovlivní další lidi.
Jen nesmíte mlčet – je třeba promluvit, dokud ještě můžete!

Jinak to nejde – riziko k životu prostě patří a opět se vracíme ke slovům Václava Havla „Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.“