Tvrdívalo se na Moravě, že když se zblázní sedlák, zešílí i krávy v chlévě. Něco na tom bude. Platí to přinejmenším pro Nejvyšší státní zastupitelství. Zdravý státní zástupce by si, už jenom pro pověst stavu, nikdy nedovolil prát špinavé profesní právo před soudem. Nikdy by se před soudem nechoval jako hokynář. Nikdy by od soudu neutekl, a nikdy by neohrožoval ústavní pořádek v zemi nápady na vytvoření nikým a ničím nekontrolovatelných superzástupců z Nejvyššího státního zastupitelství, kteří by měli mít právo přebírat a zasahovat do jakékoliv trestní kauzy. Spojte šíleného prokurátora s úplatným policistou, a máte stroj na justiční omyly na objednávku. A protože by to nikdo zdravý nedělal, půjde nejspíš o nakažlivou nemoc.
Na nástěnce za jeho pracovním stolem visí startovní čísla z vytrvalostních běhů, fotografie ze zahraničních stáží, výstřižky z agenturních zpráv o odsouzených zločincích, které zřejmě sám dopadl. Loupeže, vydírání, znásilnění. Policajt každým coulem. Atlet s rychlým uvažováním, paragrafy cituje z hlavy, dokáže psát docela rychle – a bez chyb - na počítači. Jaký rozdíl proti pitomým estébákům, sedícím ve stejné budově před dvaceti lety. Sedíme proti sobě a oba, zdá se, se trochu stydíme, že tady musíme ztrácet čas.