V posledním čísle časopisu Euro vyšel rozsáhlý rozhovor Jefima Fištejna s prezidentem Václavem Klausem. Prezident v něm nehorázně lhal – a jinak uznávaný novinář mu přihrával způsobem, který se vymyká sebetolerantnějším definicím minimální profesionality. Kdyby nešlo o nejpodstatnější přístup k bezpečnosti státu, dalo by se možná mávnout rukou nad dvěma stárnoucími profesionály, kteří k sobě prostě mají dlouhodobé sympatie.
Всем товаришчам!
Politbyro ÚV KSSS s nejhlubší lítostí oznamuje, že ve chvíli vystupňovaných útoků gruzínské kontrarevoluce bylo pro záchranu životů a socialismu nuceno zasáhnout a potlačit vlnu násilí v sovětské Gruzii vvedením vojsk dědiců velké Rudé armády na její území.
Rusko zasáhlo na Kavkaze silou. V historii nic nového. Dokud jsme patřili do jeho historie i my, měli jsme přece také právo na internacionální ochranu. Pro ruské imperiální vnímání je od konce osmnáctého století Kavkaz stejně ruským, jako jsou pro jakéhokoliv Čecha Prachatice. Osm desetiletí bolševického internacionalismu tuto koloniální psychologii prohloubilo jen o bezostyšný cynismus. Pro tento kolonialismus není myslitelné omluvit se za Katyň, či okupaci Československa. Pobaltské republiky jsou pro něj jenom partička drobných zrádců, na které jednou dojde stejně jako na Čečnu, či na aktuálně bombardovanou a parcelovanou Gruzii. Zadní dvorky si hospodář uklidí podle svého.